Redaktoři

S pádem komunistického režimu zahájila Československá televize novou etapu. Poprvé v její historii nepodléhalo vysílání přímému vlivu a kontrole komunistické strany. Televizní zpravodajství se velmi rychle obrátilo zády ke své vlastní minulosti – velká část redaktorů a redaktorek televizi krátce po sametové revoluci opustila, předchozí období se stalo synonymem pro konformismus, překrucování reality i pokřivení standardů žurnalistické profese.

Tento pohled do jisté míry přetrvává dodnes. Převládající hodnocení zpravodajství z období komunismu je ve veřejném prostoru zpravidla negativní: bylo součástí propagandy, sloužilo vládnoucí straně a často vědomě manipulovalo s informacemi. Tento pohled je oprávněný, ale omezíme-li se pouze na něj, připravíme se o možnost hlouběji porozumět fenoménu, který sehrál významnou roli v životě velké části naší populace. Televizní zpravodajství, zejména v 80. letech, sledovaly denně miliony diváků. Hlavní relace Televizní noviny měla pravidelně kolem sedmi milionů sledujících, Aktuality přibližně tři miliony. Sledovanost v těchto řádech by nebylo možné udržet pouze ideologicky zabarveným obsahem. Kromě propagandy nabízelo zpravodajství také informace z každodenního života, společenských akcí a postupně i určitou míru kritiky nedostatků tehdejší společnosti.

Pro značnou část české a slovenské populace tehdy šlo o první kontakt s televizním zpravodajstvím, který formoval představy o tom, jak má vypadat a co od něj očekávat. Tento vliv se možná promítá i do vztahu dnešních diváků k médiím obecně. Přesto se o normalizačním zpravodajství z dostupných zdrojů mnoho nedozvíme. Zájem o toto období je přitom stále patrný – reportáže z 80. let dnes kolují na sociálních sítích, kde dosahují vysokých počtů zhlédnutí. Pro část publika jde o nostalgii, jiní objevují bizarní retro estetiku nebo autentický obraz tehdejší doby. Ačkoliv oficiální kritika komunistického režimu nebyla možná, ve vysílání se v průběhu 80. let stále častěji objevovala témata jako nefunkční služby, fronty, či problémy ve výrobě. Televize se nejen snažila o těchto jevech informovat, ale v některých případech i aktivně přispět k jejich nápravě.

Jedněmi z těch, kdo drží klíč k pochopení, jak a v jakých podmínkách tehdejší zpravodajství vznikalo, jsou bývalí televizní novináři. Právě jejich perspektivu přináší seriál Redaktoři, který neusiluje pouze o zveřejnění archivních materiálů, ale také o kontextualizaci tehdejší praxe. Ukazuje limity, zadání a prostředí, v němž redaktoři pracovali. Seriál nestaví na výpovědích historiků, ale na vzpomínkách samotných aktérů, protože reportáže byly často autorské a redaktoři hráli v jejich tvorbě klíčovou roli. Zároveň byli součástí systému, který utvářeli i podléhali jeho pravidlům.

Pět dílů seriálu představuje pět novinářských pohledů. Jindřich Honzík přibližuje regionální zpravodajství, Oldřich Vejvoda představuje práci v zahraniční redakci, kde byl prostor pro manévrování minimální. Eva Kotvová hovoří o roli žen v tehdejší televizi, Jiří Hrabovský reflektuje slábnutí cenzury v druhé polovině 80. let a úlohu televize během sametové revoluce. Pavel Dumbrovský představuje pořad Aktuality, který nabídl redaktorům nové možnosti kreativního zpracování témat i určité míry kritiky. Všichni redaktoři se v různé míře vyrovnávají i s vlastním podílem na propagandě a výzvami, jimž tehdy čelili.

Pohled redaktorů je zákonitě subjektivní a částečně jednostranný. Seriál proto doplňují další materiály – doprovodné články o jednotlivých tématech, infoboxy o pořadech a životopisy aktérů. Ambicí projektu je ukázat, že zpravodajství v období normalizace nelze redukovat pouze na propagandu. Nabízí také jedinečný vhled do fungování tehdejší společnosti a života běžných lidí. Možná je tedy čas podívat se na tuto kapitolu dějin médií znovu – a jinak.