Které okruhy pro ČT?

První rok existence České televize se stal, jak se ukázalo v jeho polovině, posledním rokem československé federace. Blížící se zánik federální Československé televize zdůraznil naléhavost otázky, na kterých okruzích by měla Česká televize nadále vysílat: zákon o rozhlasovém a televizním vysílání totiž provozovatelům vysílání ze zákona vyhradil pouze dva okruhy.

Překvapivé rozuzlení přineslo rozhodnutí České národní rady ze samého konce roku 1992 (z 22. prosince). Ze dvou celoplošně šířených okruhů byl jeden určen za vlastní okruh České televize, zatímco ten druhý byl vyhrazen budoucímu držiteli licence. Česká televize na něm měla vysílat jen do jeho předání držiteli licence. Okruh dosud nazývaný OK3 byl svěřen České televizi do správy jako další její okruh prozatímně do konce roku 1995. Přidělení licence k provozování celoplošného televizního (tj. komerčního) vysílání následovalo vzápětí – Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání ji 30. ledna 1993 na dvanáct let udělila společnosti CET 21, s.r.o.

Prvním lednem 1993 se datuje nová koncepce programů vysílaných Českou televizí, které byly přejmenovány na ČT1 (dřívější ČTV), ČT2 (dřívější F1) a ČT3 (dřívější OK3). Pro dobu faktické neexistence jiné celoplošně vysílající televize byl zákonem vytvořen institut intendanta zpravodajství a publicistiky na okruhu předurčeném k uvolnění držiteli licence. Intendant nepodléhal generálnímu řediteli ČT, měl k dispozici vlastní redakci a byl tak garantem pluralismu zpravodajství a publicistiky v celostátním televizním vysílání. Rada České televize zvolila intendantem Jana Šterna s platností od 1. února 1993.

Česká televize uvolnila podle zákona jeden ze dvou celoplošně šířených vysílacích okruhů 3. února 1994 a následujícího dne na něm začala vysílat soukromá TV NOVA. Od 4. února 1994 zůstávají České televizi dva okruhy – ČT1 a ČT2. Již v roce 1993 ovšem zahájila své vysílání regionální středočeská privátní televizní stanice Premiéra TV. Ta získala v průběhu roku 1994 licenci „k provozování celoplošného televizního vysílání prostřednictvím satelitu jako centrálního plnoformátového programu pro regionální a lokální televizní vysílání" – tedy prakticky licenci vysílat celostátně, a s předpokladem dosažení více než osmdesátiprocentního pokrytí území.

Po neúspěšných diskusích o zásadní novelizaci mediální legislativy v roce 1995 nalezla Poslanecká sněmovna v rámci malé novely shodu mj. v otázce okruhů ve správě České televize. Tímto dílčím, avšak pro Českou televizi velmi významným rozhodnutím z konce roku 1995 získala Česká televize do trvalé správy i svůj druhý okruh.

_{Daniel Růžička}