(1986 – 1989) Přelouč
Někdy v polovině 80. let se scházívala v době svého volna partička polabských houní na polosamotě Májovka, nacházející se kousek od Přelouče, a zde také vzešel impuls založit nekonvenční soubor, který by svoji hudbou negoval bláboly tzv. oficiální kultury. První „mohutné“ společenství si ještě říkalo Potkali se u Kolína Band, zakládajícími členy byli Miloš „Mildes“ Rudolf (sax, voc), Petr „Pazďa“ Janda (g), Stanislav Svoboda (bg), Pravoslav Pilný (cl), Ladislav Mach (ds), Miloš Kožený (g), Zdeněk „Hugo“ Volenec (trom), Tomáš Šmíd (tp), a premiérové vystoupení absolvovalo takříkajíc na domácí půdě – na jarní androšské akci Májovka ´86 (tam s nimi dokonce vystupovaly i doprovodné zpěvačky). Poté se band na čas přejmenoval na Centrální Elementární Orchestr. Teprve až po třetím koncertě v zimě téhož roku (Jankovice u Přelouče) se o něm začalo hovořit jako Druhé verzi, kterýžto název vznikl za jednoho předlouhého večera v přeloučské nálevně Záložna.
Je pochopitelné, že takto početné těleso nemohlo nebýt vystaveno neustálým změnám v obsazení. „Základní sestava nevydržela ani dva koncerty, změny byly natolik četné, že posty hudebníků byly střídány téměř ob koncert, a sestava se ustálila až v roce 1987,“ píše ve své stati o skupině M. Rudolf (2002). Druhá verze - model 87 měla tedy tuto podobu: kromě stálých členů „Mildese“ Rudolfa (který mezitím zavrhl saxofon a začal hrát na kytaru), S. Svobody, L. Macha v bandu začali působit Marcel „Maked“ Filip (cl), Martin „Paprsek“ Šrajbr (voc, g), Luboš „Šíp“ Křivka (sax, cl), Pavel „Žejdla“ Žejdlík (sax) a Milan „Hadžim“ Friedl (tp).
Ačkoli se soubor snažil o autentický hudební projev, který vycházel z naprosté nepotřebnosti kontaktu s „ofi“ kulturou, nešlo nepostřehnout vlivy Plastiků, Extempore nebo brněnské alternativní scény. A samozřejmě také všeobecně uznávaných vzorů alternativní kultury - F. Zappy, Cpt. Beefhearta - a snad i Van der Graaf Generator. Muzikantské nápady zpočátku přinášeli ponejvíce Mildes, Svoboda a Pazďa; na zkouškách byly potom dotvářeny a cizelovány do konečného písňového tvaru. V období od roku 1987 se stal Mildes již výhradním skladatelem veškerých skladeb. Souboru navíc dodával i většinu textů, jejichž „obsah spočíval na tehdy beznadějně otlučených osudech lidí, žijících v dobrovolném společenském ghettu (tedy undergroundu), varovné fátum jakožto výzva nesmiřitelnosti se s daným stavem, bohužel žádná sranda.“ (M. Rudolf).
Druhá verze zásadně vystupovala na podzemních akcích, což „vycházelo z evidentního přesvědčení nemít nic společného s maškarádou produkující ´ofi´scény.“ Nicméně na androšskou partu toho odehrála poměrně dost; koncertovala cca jednou za měsíc, a to byl počet o kterém se mnoha podobně orientovaným skupinám mohlo jen zdát. Většinou se jednalo o akce ve Východních Čechách (např. Májovka, Stojice, Dříteč, Skalice u Hroch. Týnce, Šonov), ale několikrát ji alternativní vítr zavál do Prahy a jednou také do Křepic u Brna. Zde je nutné připomenout, že v letech 1985-6 také sami členové DV (nejprve Pazďa sám, později s Mildesem) uspořádali dvě androšské přehlídky podzemních skupin v již zmíněném „domácím prostředí“ na Májovce, přičemž s tou druhou jim ještě vypomohl frontman Oscar Bandu Zilvar.
Druhá verze se rozpadla z hudebních i osobních důvodů během podzimu 1989, přičemž z početného bandu se vytvořily dvě nové skupiny – Mildesova frakce se nazývala Diverze, (po určitém čase se z ní vytvořil soubor Mrtvej knihtiskař), a oddíl pánů Macha a Svobody byl jistý čas znám pod názvem Hluboká orba.
Co se zachovalo do roku 1989 (včetně):
Audio:
Druhá verze: „Ad Infinitum“ (1987)
Druhá verze: „Apologie“ (1987)
