(1978-1990) Praha
První období souboru Framus Five a jeho leadera Michala Prokopa skončilo nástupem normalizace v r. 1971. Tehdy se na trhu krátce objevilo LP „Město Er“, ale vzápětí bylo rychle staženo. Nicméně v té době už soubor stejně neexistoval.
Nastala krušná doba - rockové kapely byly tlačeny ke zdi tzv. rekvalifikačními zkouškami, dlouhý vlas u nich nebyl vítán, el. kytara už byla opět nástrojem západní ideologické diverze a tak i skladby a názvy kapel musely být české a nebo alespoň neanglické. Prokop se po rozpadu Framusu mihl krátce ve Flamengu, v Jazz Q, nicméně na 3. Čs. beat festivalu už zpíval se skupinou Šest strýců skladby od Blood Sweat And Tears. Také se věnoval střednímu proudu (mj. zpíval s Evou Pilarovou, spolupracoval s TOČRem a v letech 1972 - 5 vystupoval v programu Hany Zagorové). Objevil se také v divadle Semafor jako herec ve slavné Kytici.
V roce 1975 se pokusil o comeback s jazzrockovou skupinou Mahagon se kterou vystoupil na 1. jazzrockové dílně na PJD, kde také poprvé spolupracoval se skupinou C&K Vocal. Poté s některými členy Mahagonu založil skupinu Profanohagha (později přejmenovanou na Aerofon), která ovšem měla také jepičí život. Nicméně s ní aspoň stačil odjet turné po Polsku společně s britskou pop rockovou skupinou Mud. Takže následovalo opět hostování v souboru E. Pilarové a dokonce členství v doprovodném vokálním sboru u Karla Gotta během jeho turné po Západním Německu. Avšak Prokopova touha po rocku neustále sílila, a když si zazpíval několik písní se Skupinou Fr. Ringo Čecha v Ringově televizním pořadu, byl již pevně rozhodnut.
V roce 1978 tedy zpěvák (snad i po vzoru znovu se vrátivších Animals) konečně obnovil pod názvem Framus 5 svoji bývalou kapelu, přičemž její výchozí obsazení bylo následující: Michal Prokop (voc, acg), Ivan Trnka (ks), Miki Bláha (bg), Milan Vitoch (ds), Rudolf Chundela (g). Hudební materiál skupiny vyzníval dost nejednoznačně - na jejích tehdejších koncertech byly ke slyšení jak nové rock-bluesové věci, tak i soulové bonbónky, které Prokop zpíval v 60. letech. Kapela dokonce nazkoušela i slavné Město Er, což je skladba dlouhá skoro dvacet minut.
„V té době jsem neustále hledal, jak by ten novej Framus měl vypadat, jak by měl znít. Pokusil jsem se navázat na to, co skončilo u Města Er, ale ta kontinuita se prostě úplně navázat nepodařila,“ říká dnes Prokop. A nebylo divu - za deset let se v hudebním světě stane spousta věcí, a to, co bylo ještě včera progresem, je dnes buď slepou cestou anebo v lepším případě středním proudem. Takže toto Prokopovo snažení vyneslo několik ne zcela vyprodaných koncertů, pár singlů a LP desku „Holubí dante“(1980, vyšla o rok později), kterou sám hlavní protagonista považuje za svoji nejslabší. Nicméně znamenala určitý návrat Prokopa do širšího diváckého povědomí.
Na začátku 80. let prošel Framus 5 několika personálními změnami (např. místo Chundely přišel kytarista Martin Koubek, místo Vitocha bubeník Tomáš Suchomel) a sestava se stabilizovala až příchodem klávesisty Lubora Šonky. V onom roce 1982 se soubor nacházel v krizi a Šonka viděl jedinou možnost - spojit se s člověkem, se kterým se už jednou nerozešel v dobrém v době svého působení u C&K Vocalu, s Ladislavem Kantorem. „Jak jsem řekl, dělat s Kantorem je skutečně případ pro silný nervy a proto jsem z C&K Vocalu odešel. Beztak jsem tam hrál jenom roli takovýho nějakýho doprovodnýho klavíristy, když se nepouštělo z pásků,“ říká L. Šonka. „Nicméně mi bylo jasný, že jedinej člověk, kterej dokáže ten Framus zdvihnout znovu nahoru je právě Kantor.“
Ve spolupráci s Kantorem se postavila nová kapela (M. Prokop - voc, acg, hca, Lubor Šonka - ks, Jan Hrubý - vln, acg, Jan Kolář - ob, ks, Miki Bláha - bg, Michal Vrbovec - ds), vytvořil nový repertoár s kvalitními texty Jiřího Žáčka a Pavla Šruta a už v listopadu 1983 měl premiéru nový pořad nazvaný Kolej Yesterday. Kantor se ukázal jako výborný producent a člověk, který dokáže vyhmátnout tu správnou image. Prokopa představil publiku jako muže, prožívajícího svou „midlife crisis“, který zároveň rekapituluje a vzpomíná, ale zároveň hledá nový smysl svého života. Samotná písnička „Kolej Yesterday“, napsaná dvojicí Skoumal - Šrut, pak zvítězila v soutěži Vokalízy 1983 a hudební publicista Jan Rejžek o ní napsal, že „má charakter generační zpovědi střední generace“.
LP „Kolej Yesterday“ mělo fenomenální úspěch a bylo to také tím, kdo se na něm hudebně podílel. Dva hráči (Hrubý, Pokorný) pocházeli z poslední sestavy Mišíkových Etc… „To byla jediná nepříjemnost,“ říká dnes Prokop, „Vláďa Mišík měl zákaz a ke mně přišli lidi, který byli svázaný se skupinou Etc… Člověk, kterýmu zásahem vyšší moci přervali kariéru, musel strpět, že část jeho kapely (posléze přišel ještě V. Veselý - pozn. autora) jde hrát ke mně, vlastně jeho největšímu konkurentovi, protože my jsme byli jakýmisi rivaly už od šedesátých let. Jenomže on si vydobyl svoji pozici svojí nekompromisností, kdežto ta moje cesta byla trochu kostrbatější a klikatější.“
Po několika personálních změnách se představila nová sestava Framusu v r. 1985 v pražské Lucerně: M. Prokop (voc, acg, mand, hca), L. Šonka (ks, bvoc), Petr Michalík (bg), Petr Roškaňuk (lg), Václav Veselý (lg), Petr Petrásek (ds) a ta také zrealizovala nové framusácké album „Nic ve zlým, nic v dobrým“. Deska vycházela z modelu předchozího LP „Kolej Yesterday“, ale byla daleko rockovější a zemitější. Nejvíce textů pocházelo opět od Pavla Šruta, jemuž se „podařilo najít jazykové prostředky, blízké Prokopovu interpretačnímu typu“ (J. Vlček).
V roce 1987 byla Prokopova pozice tak silná, že se rozhodl z Framusu vytvořit superskupinu. Vedle Šonky a Petráska přibyly skutečné hvězdy - opět se vrátil náš nejlepší rockový houslista Jan Hrubý (ve znovuobnovených Etc… vydržel asi rok a půl) a po 17 letech také kytarová legenda Luboš Andršt, jenž už hrál na Městu Er. Soubor ještě doplnil baskytarista Aleš Charvát a tato sestava natočila v roce 1988 třetí výborné album „Snad nám naše děti…“ (vyšlo v r. 1989) s texty Jana Buriana, Vladimíra Merty, Pavla Šruta a Ladislava Kantora. Nicméně, jak už to u superskupin bývá, sestava nikdy příliš dlouho nevydrží, neboť co individualita, to jiný hudební názor. Možná zdařilejší záležitostí než celý slavný Framus 5 byl proto vedlejší Prokopův akustický projekt Nu-trio (Prokop - voc, acg, Andršt - lg, Hrubý - vln), specializující se na produkci v menších klubech.
Na přelomu let 1988 - 89 je tu proto nová a poslední sestava skupiny: M. Prokop (voc, acg, hca), L. Šonka (ks), Vítězslav Janda (ks), Ivan Jeřábek (ks), Jaroslav Šimíček (bg), René Šimon (ds). V té době už ovšem dozrávala politická situace a v roce 1990 se Prokop na dlouhý čas rozloučil s hudbou (politická kariéra), i když občas vystoupil jako host Mišíkových Etc…
Přínos skupiny Framus 5 byl především v tom, jakým způsobem její leader pracoval s textem a zhudebněnou poezií. Z původně soulového zpěváka, pohybujícího se v angličtině (60. léta), dokázal vyrůst v meditativního šansoniéra, který svým vemlouvavým zahořklým hlasem na jedné straně skvěle vystihuje atmosféru textů poetických a na straně druhé kriticky komentuje smutnou českou realitu té doby. Framus 5 se stal jednou z nejakceptovanějších skupin 80. let a výrazně ovlivnil minimálně dvě generace rockového publika.
Co se zachovalo do r. 1989:
období před Framus 5:
- TV clipy:
„Dám ti mat“ (1972), pořad Hany Zagorové a Sk. K. Vágnera „Poslyšte příběh, který se stal“ (1973), M. Prokop & Sk. F. Ringo Čecha „Maximum lenorum“ (1979), „Kondor královský“ (1979), „Já mám rýmu“ (1979),
období s Framus 5:
- TV klipy:
„Půlnoční koncert“ (jeden 1978, druhý 1980), „Zvonky“ (1979) „Všechno mi dej“ (1979), „Strašidelný příběh“ (1980), „Vlasy“ (1980), „Holubí dante“ (1981), „Blues o víkendu, od kterého jsem si tolik sliboval“ (1981), “Tramvaj“ (první 1983, druhý 1984), „Kolej Yesterday“ (dva klipy 1984), „V poslední době“ (1984, rarita - zpívá J. Hrubý, nikdy nevyšlo na desce), „Bitva o Karlův most“ (jeden 1984, druhý 1985), „V baru jménem Krásný ztráty“ (1985), „Blues o spolykaných slovech“ (jeden 1986, druhý 1988), „Telefonní blues“ (1986), „Yetti blues“ (jeden 1986, druhý 1987), „Nic ve zlým, nic v dobrým“ (dva klipy 1987), „Než přijde dcera z diskotéky“ (1987), „Karyatidy“ (1987), „Soukromá válka“ (1989), „Podzimní“ (1989), „Galilei“ (1989), TV-clip s C&K Vocalem „Zvolna“ (1989/90)
- Dokument Vokalíza 1984 (záběr na kapelu), Video z koncertu „Štvanice na alkohol“ (1987, „Kolej Yesterday“, „Bitva o Karlův most“, „Blues o spolykaných slovech“, „Moje holka Kalamita“, Nic ve zlým, nic v dobrým“), Video z koncertu Nu-tria v Záp. Německu (1987, vlastní M. Prokop), Video z akce „Koncert pro Arménii“ (1989, „Zastavte svět“, „Blues o spolykaných slovech“), dokument „Rockfest 89“ (1989, píseň „Vyvětrejte si svědomí…“), dokument „Vokalíza 89“ (1989)
- Audio:
pouze se skupinou Framus 5
Framus 5: SP (Panton) - „Všechno mi dej“ (1978), „Vlasy“ / „Svítá“ (1979), „Za záclonou bytu č. 308“ / „Zvonky“ (1980)
Framus 5: „Holubí dante“ LP (1980, Panton, reedice CD, Sony Music Bonton 2002)
Framus 5: SP (Panton) - „Tváří k životu“ (1981), „Kolej Yesterday“ / „Bitva o Karlův most“ (1984)
Framus 5: „Kolej Yesterday“ LP (1984, Panton, reedice CD, Bonton 1997)
Framus 5: SP (Panton) - „Yetti blues“ / „Telefonní blues“ (1986)
Framus 5: „Nic ve zlým, nic v dobrým“ LP (1986, vyšlo 1987, Panton, reedice CD, Bonton 1998)
Framus 5: SP (Panton) - „Karyatidy“ / „Kamarádi“ (1988)
Framus 5: „Snad nám naše děti…“ LP (1988, vyšlo 1989, Panton, reedice CD, Bonton 2000)
- V seriálu BIGBÍT písně:
„Zvonky“ (1979)
„Vlasy“ (1980)
„Kolej Yesterday“ (1984)
„Bitva o Karlův most“ (1984 a 1987)
„Yetti blues“ (1987)
