Co se týče vizáže, první čeští punkeři vycházeli hlavně z toho, co jim nabídly ve svých fotografiích sem přivezené teenagerské magazíny jako třeba Bravo, anebo z toho, co otiskly o punku tuzemské bolševické plátky typu Světa v obrazech, Světa socialismu, Vlasty nebo Signálu. Jen tak mimochodem - jejich jazyk a nazírání na problematiku punku byly kupodivu shodné jako u nenáviděných "imperialistických" žurnálů. Nicméně jako prostředníci kusých informací a vzácných fotografií posloužily vcelku dobře, neboť jet se podívat do Londýna a okouknout punkýše takříkajíc "z první lajny" bylo takřka nemožné. Bez výjezdní doložky jste se do Anglie prostě nedostali a k jejímu získání jste tam museli buď mít příbuzné (nikoliv však nedávné emigranty), anebo být prověřeným bolševickým kádrem.
Ale zpět k českým punkům. Základní věcí bylo - mít ostříhané vlasy. Nosila se levná saka, na kterých byly připevněny placky s punkovými motivy nebo skupinami a co možná největší počet zavíracích špendlíků. Později se sichrhajckami propichovaly i uši. Na oči se nasadily úzké černé brýle. Dále už klasika - tričko, džíny, tenisky, posléze se objevily košile s úzkými kravatami. Odrbané kožené bundy, pomalované punkovými nápisy, potrhaná (batikovaná) trička, řetězy a (místo tenisek) vysoké nadkotníkové boty se objevily o trochu později - na začátku 80. let. A první účesy typu "mohawk", u nás nazývané nepřesně "čerokez", "číro" nebo jednoduše "kohout" bylo možné spatřit až někdy v letech 1983-4 (technická poznámka - vlasy se tužily cukrovou vodou). Ještě později se objevily křiklavě obarvené vlasy, tetování a náušnicemi ozdobené další části těla (tzv. piercing).
Z Velké Británie se k nám dostal i „šílený“ punkový tanec, kterému se říkalo pogo. Jeho účastníci okolo sebe divoce máchali pažemi a kopali nohama, vráželi do sebe, strkali se a nezřídka vypukla i menší šarvátka. Tento neučesaný, drsný tanec byl však jedinou adekvátní možností jak pohybem vyjádřit onen hlasitý, divoký a syrový hudební styl - punk rock. Na tomto místě také není možné nezmínit i nejobvyklejší punkový vyjadřovací "handtalk" - zdvižený prostředníček pravé ruky, neznamenající nic jiného než "fuck you" eventuelně "fuck off", což, jak všichni dobře víme, znamená "seru na tebe" nebo "jdi do hajzlu" či "seru na všechno". Nejrozšířenější drogou českých punkerů bylo samozřejmě pivo, zřídka kdy si práskli trávu, neboť ta se u nás rozšířila až v samém závěru 80. let. Zajímavé je i to, že první generace pražských punkových teenagerů se stala velkým propagátorem skateboardingu.
Zde je důležité poznamenat, že stejně jako na Západě český punk byl jednoznačně městskou záležitostí. Punkové komunity se objevovaly hlavně v Praze (Zobák, Peterka, Průcha, Limburák, Oblouk, Kačer, Sid Hošek, Bergámo) a velkých městských aglomeracích - v Plzni (Jožžin, Caine, Jan Rampich, Žufan), Ostravsku (Jonšta, Klec, Semiš), Severních Čechách (Růžička), tedy v místech, kde původní stará zástavba padla za oběť obrovským sídlištím, která znásobovala pocit odcizení jedince ve společnosti, a která se společně s rapidně špatným životním prostředím (inhalace v ovzduší, zdevastovaná příroda) stala živnou půdou pro právě se rodící český punk.