(1987 - dodnes) Bílina - Praha
Po rozpadu V3S se jeho protagonista kytarista Vladimír Volman potkal se svébytným textařem Františkem Egonem Müllerem, který mu navrhl aby založil novou punkovou kapelu. Po tom Volman beztak toužil, přičemž měl už jasno, že zpěvákem v novém bandu určitě bude jeho bývalý kolega z V3S Jakub Znamenáček. V létě 1987 byla část kapely pohromadě - do sestavy se dostal teplický bubeník Jan Kyselka, takže zbývalo jen najít ideově spřízněného baskytaristu. Mezitím se ale tato okleštěná sestava dala do skládání repertoáru, který byl posléze doplněn staršími skladbami z repertoáru V3S. Na zářijovém festivalu v Lochotíně (viz. Plzeňsko) se Volman se Znamenáčkem potkali s bývalým frontmanem Plexis Petrem „Sidem“ Hoškem a nabídli mu místo baskytaristy. Slovo dalo slovo a skupina, která se nazvala Do řady!, byla konečně kompletní.
Hudebně bychom Do řady! mohli zařadit do škatulky hybridu zvaného skunx, což byl ve své době jakýsi kříženec mezi melodickým punkem 77 a skinheadským stylem oi!, vycházejícím ze street punku raných chuligánských kapel typu Cockney Rejects. Přesto formace proslula svými anti-militaristickými texty. Bohužel, publikum mnohdy nepochopilo jejich nadsázku a tak se stalo, že Do řady! zařadilo naopak k ortodoxnímu „pravému křídlu“ našeho rocku. Ona militantnost, jež byla bílinsko-pražskému spolku přisuzována, ale také částečně vycházela z té skutečnosti, že zrovna začínalo Hoškovo hololebé období, a protože „Sid“ slul celkem slušnou punkovou reputací, ihned se to stalo mezi pražskými „kytkami v popelnicích“ předmětem různých dohadů a bouřlivých diskusí.
Tak či tak, dodnes bývají Do řady! obecně bráni jakožto jedni z předchůdců českých skinheadských skupin. Hudbu psal povětšinou Volman, jehož kytarový zvuk cirkulárky určoval charakter všech skladeb skupiny. Dalšími poznávacími znameními byly jednoduchá hra na bicí, nepouštějící se do žádných technických ekvilibristik a nakonec „důrazné sborové vokály znějící jak řev lampasáků udávajících povely“ (F. F. v knize Kytary a řev). Texty se staly výhradně záležitostí F. E. Müllera.
Formace vystoupila poprvé v listopadu 1987 v Národním domě v Praze, kde odehrála asi šest kousků a jednu cover od Siouxie & The Banshees (sic!). Poté následovalo pár dalších vystoupení „nazdařbůh“ (kluby, parník), nicméně půl roku po založení se na jaře 1988 zúčastnila berlínského rockového festivalu Frühlingfest. Nejenže se jí koncert na sto procent povedl, ale navíc překvapila svým stylem oi!, který byl zatím ve východní Evropě novinkou. V Berlíně se mládenci z Do řady! seznámili i s punkery z jiných evropských zemí (hlavně s Italy).
V létě se někteří členové kapely znovu dostali ilegálně do Polska na festival Jarocin '88, a opět se jim podařilo si zahrát, i když nepřítomného bubeníka Kyselku nahradil bicman z polských Detonator BM. Formace obsadila dle hlasování diváků 25. místo z celkově devadesáti skupin a na základě tohoto úspěchu dostala nabídku k natočení LP desky ve studiu Ameba v Katowicích. Z časových důvodů vznikla během září pouze nahrávka složená z tří skladeb („Tak se přidej“, „Nikomu nic“, Vysílá Studio Jerevan“ – vyšly v 90. letech na prvních českých punkových samplerech – pozn. autora).
V říjnu 1988 musel narukovat na vojnu Volman a to znamenalo, že během jeho absence se činnost kapely silně omezila (zahrála si snad jen třikrát). Hošek mezitím obnovil znovu Plexis a prakticky ve stejné době vzal lano i jako baskytarista u HC-party Michael´s Uncle, takže svoje působení v Do řady! ukončil. Místo něj se u „čtyř drátů“ v kapele objevil patnáctiletý teenager Slávek „Slach“ Haleš, a protože odešel i vokalista Znamenáček, začali Do řady! po Volmanově návratu z vojny fungovat pouze ve trojici (Volman – voc, g, Kyselka – ds, Haleš – bg).
V létě 1989 se skupina definitivně přesunula z Prahy do Podkrušnohoří. V říjnu se zúčastnila do té doby nejznámějšího HC-punk festivalu „Punkeden“ na pražském Žofíně, a po něm absolvovala krátké české turné „Stage Diving 89“ s italskými The Crime Gang Bang.
Do devadesátých let sice Do řady! vstoupili poněkud mdle, ale další přeskupení v nástrojovém obsazení kapelu představilo v nejlepší možné formě. Skončil totiž Haleš, a protože se Volmanovi zdálo, že hraní ve třech není jaksi ono, byl nahrazen hned dvěma hráči – mosteckým baskytaristou Milanem „Vlčákem“ Vlčkem (ex-Pro Koho) a zpěvákem Pavlem Vimrem, který se jakožto ortodoxní trempík musel pro potřeby hraní v punkové kapele oholit. Dle mnohých pozorovatelů je právě tato sestava (Volman, Kyselka, Vlček, Vimr) označována za nejsilnější.
Skunx formace Do řady! zanechala celkem výraznou stopu v historii českého punku zejména svými kontakty se zahraničím (léta 1987-90) a v devadesátých letech měla dost šancí na to prosadit se daleko nápadněji než stalo. Bohužel, neustálé výměny členů a překopávání repertoáru ji celou dekádu dost brzdily. Přesto vydržela hrát až dodnes.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Audio:
Do řady!: „Studio Katowice“ (1988, 3 skladby – vyšly posléze na českých punk samplerech „Punk´n´oi“ a „Akce Punk“)
