Emil Hácha
Osudový rok 1938 – nebýt Mnichova a abdikace prezidenta Beneše, zapsal by se Emil Hácha do historie jako uznávaný právník a prezident Nejvyššího správního soudu nebo jako překladatel románu Tři muži ve člunu. Na konci listopadu 1938 byl ale tehdy šestašedesátiletý právník místo odchodu do důchodu zvolen prezidentem republiky. Hácha, který nebyl členem žádné politické strany, o prezidentský úřad nestál, nechal se ale přesvědčit. Svůj nástup do funkce prezidenta bral do značné míry jako oběť pro svůj národ.
Druhá republika, v jejímž čele Hácha stanul, ale neměla dlouhého trvání. 14. března 1939 odjel Hácha do Berlína, kde podlehl v noci z 14. na 15. března brutálnímu nátlaku Hitlera a podvolil se okupaci. Mezitím už byl vyhlášen samostatný Slovenský stát. Hácha dokonce zkolaboval, po ošetření ale tlak ze strany Hitlera pokračoval. Göring Háchovi tehdy dokonce vyhrožoval, že by mohl Prahu srovnat se zemí, když se nepodvolí. O něco později na osudovou noc Hácha vzpomínal: "Podepsal jsem to sám za sebe a v sázce byla jen má vlastní čest, protože, jak vám známo, ani náš parlament, ani náš národ neměl s tím co činit." (Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století) 16. března 1939 vydal Adolf Hitler výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava.
V protektorátu byl Emil Hácha ve svízelné situaci. Snažil se vycházet s říšským protektorem Konstantinem von Neurathem, zároveň ale byl ve spojení s Edvardem Benešem i s domácím odbojem. Za úlitby okupantům se pokoušel získávat ústupky pro český národ – například propouštění českých vězňů, třeba zatčených studentů. Polský historik a novinář Mariusz Surosz k tomu napsal: "Výměnou za výzvu ke klidu Němci ještě před Vánocemi propustili dvacet vězňů z tábora Sachsenhausen. V dubnu 1940 depeší k Hilterovým narozeninám vykoupili dalších sto padesát. Podobně tomu bylo, když poslal blahopřání k dobytí Paříže a k dalším narozeninám." Hácha dělal všechno možné pro záchranu národa. Dokázal také zabránit vyslání českých vojáků na frontu proti Sovětskému svazu.
Zlom přišel s nástupem zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Odbojové organizace byly potlačovány, zatčen a popraven byl premiér Alois Eliáš. Po atentátu na Heydricha teror vůči českému národu zesílil. Háchův zdravotní stav se tehdy prudce zhoršil a už se nikdy neměl zlepšit.
V květnu 1945 byl Hácha zatčen a převezen do pankrácké vězeňské nemocnice, kde 27. června 1945 zemřel. Nedostal tak šanci obhájit se před soudem a byl později často líčen jen jako kolaborant a zrádce. Těžko s jistotou říct, jaký osud by ho čekal, kdyby se soudu dočkal. Ale právě na Háchu se černobílý pohled na dějiny uplatnit nedá. Šlo mu o přežití národa v dobách nesvobody, ale za cenu spolupráce s nacistickými okupanty. Hácha, který nebyl a asi ani nechtěl být profesionálním politikem, se dostal do situace, kdy musel řešit problémy, s nimiž by si ani mnozí profesionální politici nevěděli rady nebo by před nimi utekli.