Dnes uplynulo sedmdesát pět let od popravy hrdiny a vlastence, armádního generála Heliodora Píky. Jeho pohnutý osud připomíná dokument M. Šandové a K. Vlachové.

Poté, co se 3. července 1897 narodil ve slezské obci Štítina syn místního koláře Heliodor, strhla se při jeho křtu velká bouřka. Místní stařec tehdy poznamenal, že chlapce nečeká šťastný osud a lehký konec. Bohužel se nemýlil.

Proč se vracet k osobnosti důstojníka, zpravodajce a diplomata, který byl popraven 21. června 1949 jako nepřítel lidově-demokratického státu a špión západních mocností? Ostudná politická vražda Heliodora Píky je dnes symbolem zkázy demokratických tradic Československé armády.

Vzácné filmové archivy a svědectví pamětníků přinášejí osobní pohled na rozporuplné události lidské i profesní dráhy výjimečného člověka. Legionář z první světové války, důstojník armády, vojenský přidělenec na Balkáně a velitel Československé vojenské mise v Moskvě, nositel třiceti válečných řádů a vyznamenání, a konečně politický vězeň. Jeho osud neskončil přirozenou smrtí, byl pokrytecky a tajně, potupně popraven dne 21. června roku 1949.

Černé svědomí Ludvíka Svobody, Zdeňka Fierlingera a mnoha dalších napomohlo rehabilitaci v roce 1968. Dnešní snaha o vyrovnání s minulostí ukazuje, že nikdy nejde jen o neosobní mechanismus moci. Na rozsudku smrti Heliodora Píky i na zamítnutí žádosti o milost jsou podepsáni konkrétní lidé. Ti nicméně nikdy neuznali svou vinu, neomluvili se, ani nebyli voláni k odpovědnosti. Příběh života a smrti generála Píky je proto i pohnutým příběhem demokracie v naší republice.

Napište nám