Svůj mezi cizími, cizí mezi svými

Pět nedělních večerů za sebou uvidíte v tomto čase kolekci filmů vynikajícího ruského režiséra Nikity Michalkova, kterou jsme před časem uvedli ve Filmovém klubu. Z dosavadního Michalkovova díla uvedeme postupně tyto filmy Svůj mezi cizími, Otrokyně lásky, Pět večerů, Příbuzenstvo, Beze svědků.

V prvním filmu z roku 1974 Svůj mezi cizími, který uvádíme dnes večer, se můžeme hned na úvod přesvědčit o Michalkovově suverénním režisérském umění. Film , který by se dal charakterizovat jako eastern /ístern/, osciluje na hranici několika žánrů. Vrátí nás do počátku dvacátých let, kdy rudá revoluce už sice zvítězila, ale ještě se nestabilizovala jako systém. Bývalí udatní bojovníci Rudé armády Saryčev, Kungurov, Šilov a Zabelin jsou nyní deponování v malém gubernském městečku jako delegáti nové strany a vlády. Sčítat sloupce hodpodářských čísel a dohlížet na dobytek je po opojných pocitech bitevních vítězství věru ničí. Konečně příležitost - hlad v Rusku přinutil novou vládu, aby požádala nově vzniklou Ligu národů o pomoc. Ta však prodá oblií jen za zlato. Z Moskvy vychází příkaz dovézt okamžitě všechno zabavené zlato. Jako velitel doprovodného komanda vlaku je zvolen Šilov. V noci je však - jak se ukáže údajně - zavražděn. Je jmenován jiný velitel, ale vlak je přepaden a poklad uloupen. Šilov je po třech dnech nalezen živý, ale bez paměti. Nejednoznačnost situace a evidentní přítomnost informátora mezi čekisty nutí nakonec Šilova, aby utekl a začal pátrat na vlastní pěst. Což se mu nakonec podaří. Po mnoha peripetiích bandity odhalí a poklad dostane zpět - aby ho odevzdal sovětské vládě. Nebo spíš aby dostál vlastnímu svědomí.

Osvěžující eastern v širokých prériích ruského Povolží, natočený s bravurou, oscilující mezi příběhem duše a akčním filmem, překonávající v jednotném celku hranice žánrů. Film považovaný za úlitbu režimu dnes ještě zřetelněji vyjevuje své suverénní kvality - režijní, scenáristické, kameramanské, hudební a filozofii, postavenou nad režimem.