Legendární inscenace pražského Činoherního klubu, natočená počátkem 70. let ve švédské televizi.
Režie: Jiří Menzel. Hrají: František Husák, Jiří Hrzán, Petr Čepek, Josef Somr a další.

Renesanční komedie Mandragora Niccola Macchiavelliho byla šestou premiérou Činoherního klubu v prvním roce jeho existence a první divadelní režií Jiřího Menzela. Premiéru měla 19. 12. 1965 a na repertoáru se udržela devět let. A nebýt nuceného odchodu Jiřího Hrzána z divadla, hrála by se jistě déle. Byla gejzírem životní energie a radosti. Procestovala bezmála polovinu Evropy a při jednom zájezdě byla také ve Stockholmu roku 1971 zaznamenána Švédskou televizí. Ovšem nikoli na divadle, ale v televizním studiu. Tehdy byl takový zvyk a bylo to také dáno možnostmi techniky. Jiří Menzel vzpomíná, jak byli švédští kameramani nesví, protože jen obtížně dokázali udržet krok s tempem herecké akce a gagů a prosili, jestli by herci nemohli trochu zvolnit. A i když nakonec trochu zvolnit museli proti tomu, jak hráli představení před lidmi, je Mandragora unikátním dokumentem z počáteční éry Činoherního klubu a jediným celým představením, které bylo z té doby zaznamenáno.

Macchiavelli představuje dnes synonymum cynického a bezskrupulózního vládnutí, byl to ale také autor typické renesanční komedie, kterou režijní a herecké pojetí obohatilo o rozvernou rozpohybovanost, gestiku plnou špílců, artistické gagy a hrubozrnný humor tak, jak se na renesanční scéně hrálo. Zápletka je prostinká – jak napálit manžela krásné ženy, aby sám souhlasil s její nevěrou? Kallimach je zamilován do krásné Lukrécie, manželky pana Mikuly. Manželé si přejí děti, leč prozatím se jim v tomto směru nedaří. Kallimachův přítel vymyslí lest – představí svého přítele jako věhlasného doktora, který Lukrécii za pomoci kouzelného lektvaru vyléčí. Má to však háček, první milovník ženy, která ten nápoj z mandragory požije, zemře. Proto je nutné, aby se s ženou pomiloval nejprve nějaký jiný muž. Pan Mikula uvěří a dokonce sám přivede do postele své ženy Kallimacha v převleku...

Činoherní klub zažil v době normalizace těžké časy, museli odejít jeho zakladatelé i řada herců. Záznam představení pořídila v roce 1971 Švédská televize a postarala se tak o jedinečný doklad jedné éry tohoto divadla objevné režie a kvalitního herectví.

Napište nám