W. A. Mozart: Don Giovanni

Existují-li díla, která spojují Prahu s celosvětovou hudební a divadelní kulturou, pak na prvním místě mezi nimi stojí bez nejmenších pochyb Mozartův Don Giovanni. Jeho premiéra v roce 1787 v Nosticově, dnes Stavovském divadle je dodnes jednou z nejvýznamnějších událostí v kulturních dějinách české metropole.

Přestože byla tato světová „opera oper“ v Národním divadle nastudována již více než dvacetkrát, až dosud nebyla nová inscenace nikdy svěřena do rukou tvůrčího týmu složeného kompletně ze zahraničních umělců. V jeho čele stojí německý dirigent Karsten Januschke spolu se švédsko-norským operním i činoherním režisérem Alexanderem Mork-Eidemem, o němž se píše, že s oblibou posouvá klasická díla v čase i prostoru, aby byla srozumitelnější a přístupnější modernímu publiku. V případě nového pražského Dona Giovanniho však volí zcela jinou, řekněme divadelně-meditativní cestu. Kostýmní design z dílny švédské výtvarnice Jenny Ljungberg vychází z tradic španělského historického oděvu a je pouze decentně ovlivněn současnou módou a estetikou. Ani scéna dánského scénografa Christiana Friedländera neposouvá děj Mozartovy opery do žádných moderních kulis a soustředí se na to, co nabízí Stavovské divadlo jaksi samo – hraje si s prvky divadelní iluze, dekorace a zároveň s odvrácenou stranou divadla, jeho technickým zázemím, s tím, co skrývá divadlo pod svou „maskou“, a drží tak diváka v nejistotě, co je jen „jako“ a co „doopravdy“.

Režisér Alexander Mork-Eidem pojímá děj této opery jako poslední chvíle Dona Giovanniho – od chvíle smrtelného zranění až po jeho smrt. A s tím přicházejí otázky: co je ještě život a co už smrt, kdo je tu viník a kdo oběť, kde končí divadlo a začíná skutečnost (či naopak).

V ústřední roli Dona Giovanniho se představí mladý slovenský barytonista Pavol Kubáň, partnerkami mu na jevišti budou Jana Sibera, Alžběta Poláčková a Lenka Máčiková. V dalších mužských rolích účinkují Richard Samek, Miloš Horák, Lukáš Bařák a Zdeněk Plech.