Poslední dny Mussoliniho

Benito Mussolini vládl Itálii po dvě dekády a jeho působení dodnes zanechává na Apeninském poloostrově své stopy. Když se na počátku 20. let dostával k moci, dokázal na jedné straně umlčet své oponenty paramilitárními oddíly Černých košil a na té druhé hlásat přestavbu země, jež strhla značnou část obyvatelstva. Během několika let se Mussolinimu podařilo zcela převrátit strukturu státu, justice i společenského života tak, aby se vše podřídilo fašistické doktríně s ním v čele. Hitler se později nijak netajil tím, že Mussoliniho vzestup mu byl velkým vzorem. V dubnu 1945 je však někdejší sen o obnově Římské říše v troskách, stejně jako většina Itálie. Sesazený Duce se opevnil na severu země a už se nemůže spoléhat ani na podporu nacistů. Od řeky Pád se přibližují spojenecké oddíly generála Clarka, z druhé strany pak postupují partyzánské jednotky nesoucí rozsudek smrti pro bývalého diktátora. Mussoliniho jediná šance je opustit Miláno společně s ustupující německou armádou a pokusit se překročit hranice přes Alpy. Smyčka se ovšem rychle stahuje.

Italské válečné drama natočil Carlo Lizzani, který se za druhé světové války už jako student římské filmové školy zapojil do protifašistického odboje. Téma partyzánské války pak zpracoval už ve svém celovečerním debutu Pozor, banditi! (1951). Před samotným natáčením Posledních dní Mussoliniho (1974) využil Lizzani zevrubné historické zkoumání svého filmového kolegy a novináře Fabia Pittorruho, společně pak napsali scénář s ambicemi věrné historické rekonstrukce. Do hlavní role Duceho obsadil režisér amerického herce Roda Steigera, který detailně odstínil přerod sebevědomého vůdce k uštvanému starému muži, který ani není schopen se zpříma ohlédnout za svou minulostí.