Pavla Tomicová s Markem Dědíkem
Kolik procent času z tréninků se prosmějete?
PT: Smích je pro nás určitou formou relaxace. Když jsme na dně, tak nás vždy uvolní. Jsem moc ráda, že Marek má smysl pro humor. To je pro mě strašně důležité.
MD: Přál bych divákům, aby zažili to, co já s Pavlou zažívám pravidelně na tréninku. Její smích je opravdu kouzelný a pomůže v mnoha věcech.
Nebojíte se, že se smíchy odbouráte při přímých přenosech?
MD: Je pravda, že nás to přepadá v různých situacích. Při focení promo materiálů nás přepadl desetiminutový záchvat smíchu a lidé si nás i natáčeli na mobil.
PT: Při přímých přenosech to ale snad tak nebude. Opravdu se chci naučit tancovat, beru to vážně.
Pavlo, jaké jsou Vaše dosavadní zkušenosti s tancem?
PT: Do tanečních jsem nechodila a bylo mi to tenkrát líto. Ani na divadle jsem také nikdy moc netančila. Ale myslela jsem si, že umím valčík, tak jsem ho Marečkovi předvedla a on mi řekl, že to rozhodně valčík nebyl. Trošku jsem pak zapochybovala, zda si vůbec budeme rozumět. StarDance ale beru jako takové opožděné taneční s výhodou, že na škole bych se bála, že pro mě možná nikdo nepřijde, tady mám přiděleného partnera, který prostě musí.
Marku, jde poznat, že Pavla se opravdu chce naučit tančit?
MD: Opravdu, když trénujeme, tak je to na 200 %. Jde vidět zájem z její strany, že se to opravdu chce naučit, že tomu věnuje čas.
Co Vás víc baví – standard nebo latina?
PT: Popravdě? Pro mě je to zatím stále jedna velká neznámá veličina, ale pořád věřím, že to půjde a budu na to umět odpovědět… Marek je ale chudák, protože se mnou získal i několik hendikepů. Zjistila jsem, třeba že nedokážu poskočit na levé noze, takže musí stavět choreografie na pravou nohu. Od malinka se také nesmím moc točit a musím se pohledem upřít na jedno místo, což pro tanec taky není zcela ideální…
MD: To je výborné třeba pro valčík, velmi točivý tanec. Zatím jsme ve fázi, že tančíme deset sekund bez přestávky.
PT: Opravdu se bojím, že budu prvním člověkem, který se pozvrací v přímém přenosu.
MD: Zatím nejde říct, zda Pavla bude latinářka nebo standarďačka, ale náznaky profesionálního tance tam jsou.
Jak moc náročné jsou tréninky?
PT: Hrozně. Jsem taková nepravděpodobná paní, která chce umět tancovat. Kromě všech těch hendikepů, jsem také nejstarší ze všech. Hodně věcí ani nelze dělat. I když Mareček je asi jeden z mála, kdo mě aspoň popozvedne.
MD: My se opravdu učíme vše úplně od začátku. Pavla není moc zvyklá chodit na podpatku a taneční boty ho mají vždy. Naše první lekce byly o učení stát na tanečních botách a chodit dopředu, dozadu, doprava, doleva. Zatímco ostatní mají už dvě choreografie, my začínáme s první.
Jaké budou Vaše výhody oproti ostatním?
MD: Budeme si to umět užít, ale u poroty asi moc výhod mít nebudeme.
PT: Jsem hrozně ráda, že to Marek takto bere. On by si strašně zasloužil StarDance jednou vyhrát, ale říká mi, že to tak nebere, takže mě dopředu tím závazkem nezatežuje… Arnošt Goldflam říkává: „Když jsem byl mladý, tak jsem chtěl, aby to bylo dobrý. Teď když už jsem starší, tak už jen chci, aby u toho byla čurina.“ To je přesné pro mě ve StarDance.
Na koho z kolegů se těšíte nejvíce?
PT: Na všechny, ale pokud musím jmenovat jednoho, tak Vaška Koptu, protože jsme dlouho velcí kamarádi a protože máme podobné vybavení pro tuto soutěž. Přála bych mu, aby se dostal daleko.
Václav Kopta říkal, že Vaše účast ho přesvědčila, aby kývl i on.
PT: Je to pravda a teď mi za to pořád nadává.
Jaká byla reakce okolí, když se dozvěděli o Vaši účasti ve StarDance?
PT: Manžel byl rád, že se budu hýbat. Teď mi pořád říká: „Jsi vrcholová sportovkyně, tak se podle toho chovej.“ Dana Batulková mi říkala, že to je masakr, ale že to stojí za to. A nejkrásnější reakce byla na divadle, kde mě zastavila pravnučka nějaké paní, které je 97 let a teď chce, aby jí pořídili mobil, protože chce té paní Tomicové posílat hlasy. Marku, Vy už se StarDance máte velké zkušenosti.
Co se Vám na tomto projektu líbí?
MD: Asi že se toho účastní VIP osobnosti, které patří ve svém oboru k těm nejlepším. Díky nim to není nuda a je to velké obohacení společenského tance.
Zvýšil se zájem o společenský tanec?
MD: Stoprocentně! StarDance je největší propagace společenského tance u nás. Samozřejmě sportovní úroveň vypadá ještě jinak, ale i tak je to velká reklama. Pomáhá to veřejným kurzům. My tanečníci jsme vděční za StarDance.
Marku, máte pocit, že publikum je stále přísnější. Mění se reakce diváků?
MD: Reakce jsou obdobné, ale je pravda, že česká StarDance je konzervativnější. V Americe je to megalomanská show, ale upřímně si myslím, že u nás by to takový úspěch nemělo. V Česku je to na vrcholu sledovanosti, díky tomu, že to má glamour. Ano jsme konzervativní, ale díky tomu je to krásné.