Československá strana národně socialistická
Vznikla roku 1897 pod názvem Česká strana národně sociální, jako strana vlastenecky orientované části především dělníků. Vznik strany byl reakcí na prohlášení českých sociálně demokratických poslanců rakouského parlamentu (říšské rady), v němž se distancovali od způsobu politiky, kterou praktikovaly liberální strany, a odmítli nacionalisticky orientované státoprávní prohlášení.
Na svém 8. sjezdu (30. 3. – 1. 4. 1918) přijala strana název Československá strana socialistická. V prvních letech republiky úzce spolupracovala s Československou sociální demokracií a uvažovala o opětovném sloučení s ní. Kvůli vnitřním problémům sociální demokracie a programovým rozdílům však ke sloučení nedošlo.
Národní socialisté byli oporou demokratické republiky a náleželi k tzv. stranám Hradu podporujícím prezidenta Masaryka.
Roku 1926 sjezd strany přijal nový název – Československá strana národně socialistická.
Po odchodu prezidenta Masaryka z úřadu byl na jeho doporučení, a s podporou demokratických stran, zvolen novým prezidentem právě národní socialista Edvard Beneš. ČSNS se zasazovala o obranu republiky. Během války se mnoho národních socialistů podílelo na odboji a také bylo vězněno v nacistických koncentračních táborech (například dr. Milada Horáková.
V roce 1945 byla strana obnovena (předsedou se stal Petr Zenkl); tiskovým orgánem strany se stalo Svobodné slovo. Po volbách v roce 1946 byla druhou nejsilnější stranou a také nejvýznamnější nekomunistickou silou na politické scéně. V únoru ČSNS iniciovala demisi demokratických ministrů, po 25. únoru byla tzv. obrozena (zbavena protikomunisticky orientovaných představitelů) a přejmenována na Československou stranu socialistickou.
V exilu působila Československá národně socialistická strana, jejím předsedou byl až do své smrti Petr Zenkl. V roce 1990 se tehdejší Československá strana socialistická sloučila s Čs. stranou národně sociální v exilu, nedošlo však k očekávanému přejmenování strany. Postupně její vliv na politický život upadal.