Pivní putování

Po zavraždění posledního Přemyslovce Václava III. se Eliška Přemyslovna ukryla za nymburskými hradbami. Bylo jí 18 let. Kronikář píše, že to byla půvabná, urostlá dívka snědé pleti s dlouhými tmavými vlasy. Byla zralá na vdávání. Její straníci uvažovali o mladém Janovi Lucemburském. Byl totiž synem císaře Jindřicha VII. a jeho vojsko by jistě dokázalo udělat v Čechách pořádek. Eliščina starší sestra Anna a její manžel Jindřich Korutanský se tomu snažili zabránit. Chtěli ji co nejrychleji provdat za nějakého málo významného šlechtice, a tím ji dostat ze hry.

Eliška však v přestrojení utekla z Pražského hradu a dojela do Nymburka. Pod ochranou nymburského purkmistra zůstala měsíc. Pak se situace uklidnila a Eliška mohla odjet do Porýní, do Speyeru, kde měla ještě v létě téhož roku svatbu s Janem Lucemburským. Utíká ale z Prahy přesně opačným směrem – do Nymburka. Eliška se měla stát českou královnou. To znala. Ale také lucemburskou hraběnkou. A o tom neměla ponětí. Spojila tedy příjemné s užitečným. Utekla z Prahy, aby uchránila panenskou čest a mohla se stát královnou, a odebrala se do Nymburka k degustační návštěvě. Vydržela to měsíc. Byla tu totiž napájena pivem, které dnes označujeme jako pivo belgického typu. A purkmistrovo třešňové pivo – však byl čas třešní – dokázalo zřejmě Elišce zcela znechutit představu pobytu v Lucembursku. Nikdy se tam neukázala. Mezi Prahou a Lucemburkem pendloval Jan sám.

Princezninu nechuť k tehdejšímu purkmistrovu pivu dokumentuje i znak města Nymburka. Od věže, která symbolizuje město i jeho pivo, se český královský lev s odporem odvrací a spěchá pryč. Na pobyt princezny Elišky, budoucí královny a navíc budoucí matky Karla IV., byli Nymburští po staletí právem hrdi. Zachovali bývalou rybárnu u Labe, kde princezna tehdy slezla z koně, a dům s romantickým reliéfem princezny Elišky, jak ji vítá nymburský purkmistr. Ten dům kupodivu nestojí na náměstí, kde Eliška tehdy bydlela, ale v moderní části města, v ulici vedoucí k hlavnímu nymburskému nádraží.