Sama doma

Záznam chatu z pondělí 23. března 2020

Marie: „Syn je v 9.třídě, zatím nemá příliš snahu se učit. Spíš to pojmul jako prázdniny. Co já se do něj namluvím, že má před přijmačkama a nic platné. Jak puberťáka motivovat, aby něco začal dělat???“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Moje zkušenost je taková, že musí najít sám motivaci a třeba se bude učit něco zcela jiného a nového,než co momentálně požaduje škola. Třeba začně pracovat jako volontér a potká tam zajímavé lidi, kteří mu vysvětlí na svých životních peripetiích význam vzdělání bez vztahu ke každodenním úkolům. Myslím, že si s tím nedělejte zbytečně starosti.Zato situace je nejlepší škola života. Hezké dny navzdory problémům Lenka Šulová“

Kateřina: „Mám dva syny, ten mladší 9let, je hrozný nervák.....jak ráno vstane hned začne nervačit, aby to všechno za ten den stihl. Když mu něco nejde hned brečí a pak se vzteká. Za to ten starší 15let, to je flegmatik. Ještě pořádně nezačal nic dělat a tomu mladšímu se směje že je "Hujer" ! Jak s takovými dětmi pracovat?“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Neplést se mezi jejich přestřelky, ale občas jim vysvětlit možná rizika i výhody jednoho i druhého přístupu ke krizové situaci.Jsou to dvě odlišné osobnosti a obavy bych měla spíš o toho "nerváka" a jemu bych se snažila ulevit na duši a dodat mu sebedůvěru. Vysvětlit mu život z jeho dlouhodobostí a probrat s ním klíčové hodnoty života. Hezké jarní dny navzdory aktuálnímu kontextu Lenka Šulová“

Andrea Florianová: „Dobrý den, máme doma druháka a paní učitelka nám posílá úkoly na týden. není toho mnoho, přesto syn dělá scény a rozčiluje se, že ho to nebaví, že to dělat nebude. Případně začne plakat, že je hloupý a že mu to nejde. Ale není to pravda, žádné problémy s učením nemá. Spíše je líný a nechce se mu, jak toto překonat? Děkuji za odpověď.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Chybí mu určitě srovnání s vrstevníky, spolupráce i soutěživost ve škole, školní zábava.Učte se sním jen v malých časových úsecích, začněte vždy tím, co mu dobře jde, zkuste ho propojit s jeho kamarády alespoň prostřednictvím krátkého videa nebo fotografií. Nedělejte si z toho velkou hlavu. Děti to ve škole doženou. Třeba ho naučte něco úplně jiného, na co nebude potom čas.Třeba mu pujčte nějaké encyklopedie o zvířatech. Přeji hezký den navzdory kontextu Lenka Šulová“

Andrea: „Dobrý den paní profesorko, jak motivovat teď děti( 10, 10, 13) k učení, když neustále mají tendenci si u učení povídat a odbíhat od tématu? Moc vás zdravím a děkuji Andrea“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Povídat si s ostatními dětmi je také škola, škola života. Nesmíme být v přestavě učení tak rigidní, třeba je stávající doba naučí něco úplně jiného, třeba pracovat pro druhé, být kreativní, umět si povídat a vzjadřovat svoje pocity, rozvíjet fantazii. Nedělejte si s tím skutečným výkonem pro školu tak velké starosti, děti to doženou. Přeji hezké dny navzdory situaci Lenka Šulová“

martina: „Mám podobný problém jako Marie, ale vidím, že místo rady jak motivovat radíte nechat být... Jenže dítě se až dosud připravovalo na přijímačky na osmileté gymnázium a teď dost polevil. Je vhodné ho motivovat nějakou odměnou typu nový mobil atp..? Nebo něčím menším? Udělám to řízek, ty uděláš tuto stránku školy? Opravdu s ním nebudu uklízet! Co to tam říkáte? Děti se doma zas tak moc nenudí, mají filmy a youtubery… Jde mi o to, jak motivovat k učivu. To že nyní budou dělat mnoho mimoškolních aktivit je fajn, ale u přijímaček a maturit jim to k ničemu nebude:-)“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Zkuste se svým dítětem probrat své zkušenosti. Co vám v životě pomohlo jako znalost a dovednost, jaké asi budou třeba znalosti ve společnosti, pokud by izolace trvala déle. Co mu skutečně jde, co by chtěl v budoucnosti on sám skutečně dělat.... Já sama neradím nechat být. Moje děti jsou obě velmi motivované pro to, co dělají, ale ve školních letech a především v době dospívání je to několikaletý proces,než samy děti pochopí hodnotu vzdělání a znalostí.Argument uspět u přijímaček je pro ně slabý. Odměnz jsou dobrá věc, ale motivace je mnohem užitečnější. Začněte od sebe, co skutečně víte o povaze svého dítěte?“

Martina S.: „Mám trochu odlišnou otázku. Manžel je hrozný cholerik a hned vylítne. Ani nakoupit s ním nemohu jít, musí mít všechno hned jinak hned vylítne. Hrozně to přenáší na mě a já potažmo na děti. Dřív jsem taková nebývala, dnes již taky netrpělivá, vzteklá! Potom křičím na děti, které za to ani nemohou, protože jsem vzteklá na manžela. Mrzí mě, že to odnášejí děti. Co s tím?“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Najít si chvíli pro sebe, být někdy sama, udělat něco příjemného pro sebe a následně je snadné dělat něco pozitivního i pro druhé. Nebuďte na sebe moc přísná, to co prožíváte jsou klasické znaky tzv. "ponorky". Soužití hodně lidí na malém prostoru bez jasného programu a s nejasnou dobou trvání. Vydržet!!!“

Katka Kinkorová: „Moje dcera je v 9.tride a čekají ji přijimaci zkousky. Nyní ji chybí přípravné kurzy na SŠ i ve škole, místo, aby se tedy intenzivněji připravovala na zkoušky, máme s tím ještě více práce jako rodiče, když z velké části zastupujeme kantory a tyto kurzy.Bohuzel pro ni teď nemůže platit rada, že nemusí vše vědět a může se třeba učit jiné věci, síť, vařit. Prostě musí přijímačky udělat. Jak to co nejlépe zvladnout? Dříve měla DiS a věci, které nechápe ji s manželem doucujeme již od 5.tridy.Nemoznost přípravných kurzu a být ve skole nám přihoršuje.Samozrejme je jasné, že zdravi je nejdůležitější, ale je to těžké.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Jasně, že je to těžké, ale musíme volit priority. Možná bude moci dělat přijímačky později, dívejte se na situaci v kontextu celého života. Hlavně, že máte zdravou dceru a jste všichni společně ve svém domově a máte zajištěné základní potřeby. Já osobně si myslím, že požadavky škol určitě zohlední situaci. To nejhorší, co se může stát je,že nástup na SŠ bud odložen. Nechci vás děsit, ale pokud si tuto situaci skutečně představíte, zjistíte, že se vlastně není čeho bát. Držím vám palce a cítím s vámi Lenka Šulová“

Lukáš Lekeš: „Dobrý den, žije- li rodina i s prarodiči, kteří nemají být v kontaktu s dalšími lidmi, je lepší, vůbec se s nima nestýkat, nebo se jim přes den věnovat?“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Určitě bych doma své rodiče nijak neizolovala. Pocit izolace může mít negativní vliv na jejich psychickou situaci. Pro obranyschopnost organismu je důležitá psychika stejně jako tělesná stránka. Držte rodinné rituály. Rituály pomohou v dobách nejistých. Lenka Šulová“

Milena Nováková: „Dobrý den, syn (11 let) v letošním roce hodně polevil v učení, dva předměty má dokonce na propadnutí. Jakékoliv domlouvání nebo zákazy nepomáhají, krčí rameny a je mu to jedno. Vidím na něm, že ho to mrzí, ale učení ho prý nebaví, nemá snahu. Teď, když je doma, je situace ještě horší. Jak ho mám motivovat? Děkuji za odpověď.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Zkuste si všimnout, co ho opravdu osobně baví a v té oblasti mu ukázat, že jsou znalosti potřeba. Zkuste si připustit, že třeba bude zaměřený na fyzickou práci, kterou stávající škola zcela opomíjí. Manuální dovednosti jsou mimochodem v současné společnosti velice potřebné a za chvíli budou skutečně dobře placené a lze je vnímat jako vzácné oření.“

Borec: „Moje deti sa stale hraju na PC ako to mu mam zabranit“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „PC jim nedat k dispozici a ukázat jim na sobě jiné možnosti aktivit. Pokud vaše děti měly možnost si toto zvyknout, je teď zrovna dosti obtížná doba, jak je tomu odnaučovat.“

Lukáš Lekeš: „Dobrý den, od jakého věku nechat dítě, aby mělo svůj čas ke samostudiu? Měli by rodiče na ty mladší být tolerantnější? Děkuji.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Od první třídy by mělo dítě začít pracovat samostatně. Samostudium by mělo u malých dětí vypadat tak, že nejprve pracuje na úkolu dítě samo a pak mu rodič pomůže. Nikdy naopak.Na toto téma jsem napsala kolektivní publikaci, která vyšla v nakladatelství Kluwer. Tam je to dosti obsáhle popisováno, jak má vypadat pomoc rodičů při příravě dětí na školu.“

Jana K.: „Spousta rodičů si stěžuje, že děti místo učení si chtějí povídat. Vždyť za normální situace ten čas na povídání chybí, a dle mě(jsem babička) je strašně důležitý, tam se to bezpečí a ta jistota upevňuje, nebo i někde teprve tvoří. Jaký máte na to názor?“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Považuji společné rozhovory dětí s rodiči a prarodiči za klíčový předpoklad, jak zvládat tuto dobu.Je to opravdu velmi důležité.“

Jana K.: „Proč je tak důležitý pocit samoty, chvíle pro sebe atd.?“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Jsme tvorové společenští, ale abychom si tu souvztažnost vychutnali, tak potřebujeme prožívat protipól a to je samota.Samota je velmi důležitá pro pocit vlastní identity.“

Vanda: „Dobrý den, my máme tří generační dům, takže je i v Čechách. A určitě jich bude víc, kteří nebyli u vás v průzkumu.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Já mluvila o bytových projektech a ne o soužití tří generací v domech.“

martina: „Moje dite se nevi soustredit stale se hraje na mobile pocitaci potrebuji motivai Predem dekuji za odpoved ❤❤❤❤❤❤❤❤❤“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Sebrat mobil a půjčovat na zcela jasně vymezenou dobu během dne. Nepřiměřené užívání mobilu vede často k poruchám soustředění i v normálních časech.“

Honza: „Autorita učitele je úplně jiná, než autorita rodiče. Mám pocit, že děti ty učící rodiče berou naprosto jinak.Prostě" nic vážného, nic důležitého."“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Berou je jinak, ale jsou nesporně významnou celoživotní autoritou“

Honza: „Je dobré pověřit to starší dítě, aby u mladšího pomohlo tuto situaci zvládnout a třeba i "učit"?“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Ano, spolupráce sourozenců je významá“

Honza: „Připadá mně to, že malé děti mají ze soukromí spíš strach, nechtějí být sami ani chvíli, ani ve dne, ani v noci.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „To je už příznak přílišné péče ze strany rodičů. Děti vedené přiměřeně vnímají chvíle samoty jako běžnou součást života. Potřebují ale mít situaci pod vlastní kontrolou a ne být rodiči někam zavírány a pod. Potom je to pro ně spíše stress.“

Lukáš Lekeš: „Může vést tohle období volna k psychickým problémům dítěte a nezájmu učit se, nebo něco dělat?“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Ne“

Vanda: „Jestli tím myslíte tři byty v jednom domě. Tak to jsem myslela, že je máme a ne tři generace v jedné domácnosti.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Ne, myslela jsem soužití tří generací v jednom třígeneračním bytě.“