Sama doma

Záznam chatu z pondělí 27. ledna 2020

SK: „Co v ČR v současnosti podle Vás nejlépe funguje ve vztahu rodiče a škola, co nejhůře a co průměrně?“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, moje odpověď je jednoznačná - vždy nejlépe funguje otevřená komunikace, vzájemná důvěra, upřímnost. Pokud vzájemná komunikace (v rámci rodiny, se školou...)chybí, pak dochází k problémům. Přeji pěkný den Veronika Šporclová“

ANTI: „Co může být největším problémem ve vztahu rodiče a škola?“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, odpověď na tento dotaz je shodná s odpovědí na předchozí otázku - největším problémem je chybějící, nedostatečná nebo neupřímná komunikace. Představy rodičů a školy mohou být a často jsou odlišné a je potřeba si je vzájemně říct, vyjasnit vzájemná očekávání i možnosti, které obě strany mají. Přeji vám pěkný den, S pozdravem Veronika Šporclová“

Hana Vondráčková: „Jak přimět chytrou 13ti letou dceru k tomu, že se má nejprve dobře připravit do školy a pak muze přijít zábava? Pokud se učí, má výborné výsledky, pokud ne,už to tak slavné není. Ona to ví,ovšem sama od sebe se jde učit málokdy. Děkuji“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, 13 leté (dospívající) dítě by již mělo být schopné nést za svou přípravu do školy i školní výsledky částečnou zodpovědnost. Určitě je vhodné bavit se s dcerou o její budoucnosti, kam směřuje, čeho by chtěla jednou dosáhnout - aby vnímala, že učení není pouze o známkách, ale že školní výsledky mohou ovlivnit její budoucnost. Vhodné je domluvit se společně na pravidlech pro domácí přípravu na školu i podle toho, jak moc volného času dítě má, jestli má aktivity, kterým se věnuje, ve kterých je dobré a třeba se jim chce v budoucnu více věnovat. Je důležité podporovat dítě i v tom, co má rádo, co mu jde a přimhouřit oči u aktivit, které jsou pro něj náročnější a pravděpodobně se jim v budoucnu nebude věnovat. Má zkušenost je ta, že děti v tomto věku vítají, když jim rodiče důvěřují, společně si povídají o účelu i procesu vzdělávání, citlivě s nimi jejich školní výsledky probírají. Zvýšený tlak na známky, školní výkony může být kontraproduktivní. V případě, že si vaše dcera dokáže korigovat své známky, tzn. ví, co je pro důležité, kdy je potřeba učit se více - a kdy může naopak zvolnit-, poukazuje to na její dovednost dobře zacházet se svou energií, plánovat svůj čas a to je to dle mého názoru dovednost, která se jí i v budoucnu bude hodit. S přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

SK: „Jaká je nejlíp nastavená spolupráce rodičů a školy?“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Viz odpovědi výše V.Š.“

Martin: „Zdá se mi, že děti v dnešní době mají daleko míň povinností. A také nemají autoritu k pedagogům jak to bylo za nás. Ve všem de dětem ulevuje a když už jim to nejde tak se to svede na nějakou porudu osobnosti. Co si o tom myslíte?“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Martine, děkuji za váš názor. Z mé vlastní praxe se domnívám, že obecně postoj společnosti i rodičů k pedagogům a pedagogické profesi není příliš pozitivní - a je pochopitelné, že děti tyto názory mohou zrcadlit. O poruše osobnosti (v klinickém významu) v dětském věku hovořit nemůžeme. Ale v případě, že pedagogové nebo rodiče zaznamenají potíže dítěte při učení, je vhodné odborné vyšetření. Pokud je problém hlubší, pak si dítě zaslouží výraznější podporu - právě proto, aby se jeho osobnost mohla rozvíjet harmonicky a bez zbytečných traumat z učení a vzdělávání. S pozdravem Veronika Šporclová“

Dagmar Nekvindova: „Dobrý den mám dotaz zda je správné když paní učitelka v páté třídě zkouší děti jen písemnou formou a ne jednotlivě ústně/vůbec/přijde mi to divné protože děti se nenaučí vyjadřovat. děkuji“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, na váš konkrétní dotaz mohu odpovědět pouze obecně, protože neznám kontext a podrobnosti. Někdy se rodičům může zdát, že paní učitelka ověřuje vědomosti pouze písemnými testy, ale častokrát pedagogové zkouší děti ústně v rámci běžné výuky - ne před tabulí, ale např. v lavici - a dítě ani netuší, že je zkoušeno. Tyto známky za dílčí zkoušení se nemusí objevit v žákovské knížce, ale pedagog je používá pro celkové hodnocení žáka. Některé děti může stresovat povídat a prezentovat se před celou třídou, pro jiné děti tomu tak být nemusí a pedagog by měl formu zkoušení, která dítěti vyhovuje více, vždy zohledňovat. Jestliže máte pocit, že vaše paní učitelka zkouší pouze písemně, doporučovala bych s ní na toto téma promluvit a zjistit, proč tomu tak je. Přeji pěkný den Veronika Šporclová“

Marie: „Syn bude letos dělat přijmací zkoušky na střední školu. Je to strašný flegmatik vše má na "salámu". Neustále mu říkám, ať se učí, ale bere to na lehkou váhu. Jak se mám k tomu postavit já? Spíš já mám nervy za něj a on je v pohodě. Děkuji Marie“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, jak jsem odpovídala v rozhovoru - někdy mohou děti před rodiči zachovávat svůj flegmatický postoj, ale může to být pouze póza, ve škole se dítě může projevovat jinak. Pedagogové žáky pečlivě připravují na přijímací zkoušky, v 9.ročnících je to stěžejní téma. Někdy tento zvýšený tlak v kombinaci s nejistotou i obavami dětí z budoucnosti, z kroku do neznáma, může způsobit apatii, rezignaci, pasivitu, neochotě. Doporučuji vám se synem na toto téma otevřeně promluvit, ověřit si také u pedagogů ve škole synův postoj k přijímacím zkouškám i školní výsledky. Pokud jsou jeho školní výsledky dostačující, pak synovi důvěřujte a pokud možno se snažte nepřenášet vaše obavy a stres na něj :-) V případě, že by opravdu tento flegmatický postoj limitoval jeho výsledky i úspěchy a vaše obavy jsou na místě, doporučovala bych konzultaci s psychologem. S pozdravem Veronika Šporclová“

Jana R.: „Dobrý den paní Šporclová, prosím o radu, jak ocenit syna za vysvědčení. Syn chodí do 3. třídy ZŠ, učí se výborně. Ba naopak má problémy s chováním. Po několika návštěvách u psychologa nám bylo řečeno, že je nadprůměrně inteligentní a poté se proto nudí v hodinách. Snaží se na sebe strhávat pozornost a na vysvědčení si odnese ředitelskou důtku. Přitom známky budou výborné. Jak tedy ocenit jeho snahu a zásluhy ve škole, když mu pokulhává chování? Děkuji za radu. S pozdravem JR reiterova.jana@email.cz“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Jano, v tomto případě bych doporučovala oddělit synovo chování a jeho školní výsledky (vědomosti). Jestliže se učí výborně, přinese pěkné vysvědčení, které odráží jeho dobré vědomosti i školní práci, je důležité, abyste tento fakt ocenili. Druhá složka je jeho chování, které "pokulhává". Pokud dítě zlobí, je důležité toto "zlobení" více prozkoumat, příčin může být mnoho. Píšete, že v poradně vám bylo řečeno, že se v hodinách nudí a poté na sebe upoutává pozornost. Pak by byla důležitá spolupráce s paní učitelkou třídní a případně také s poradnou pro nastavení podpory ve vzdělávání. Je-li příčinou nuda, pak když se váš syn dostatečně zaměstná, pak by se mělo "zlobení" zmírnit. Osvědčuje se také spolupráce se (školním) psychologem, aby se syn naučil upoutávat pozornost jiným způsobem a své impulzivnější chování ovládat. Úzkou spoluprací se školou určitě můžete dost věcí ovlivnit. Držím vám pěsti, ať se vám i vašemu synovi daří a pěkně vysvědčení oslavte. Se srdečným pozdravem Veronika Šporclová“

Kateřina: „Dobrý den dcera chodí do osmé třídy a bohužel prospěch se velmi zhoršuje. Navštěvujeme i psychologa. Když jsem se jí zeptala proč se neučí, proč za mnou nepřijde, abych jí pomohla, tak mi řekla a k čemu to je! Že nevidí smysl života. Proč vůbec žije. Jsem v koncích. Nevím si s ní rady. Můžete mi prosím poradit? Děkuji“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Kateřino, v tomto případě je návštěva odborníka určitě na místě. Stavy vaší dcery nemusí souviset pouze se školou, ale celkově se zdá být její psychický stav nedobrý (podle vašeho stručného popisu). Pokud se celkově necítí dobře, pak vinou celkové únavy, psychického vyčerpání dochází ke zhoršení soustředění, poklesu výkonnosti i úspěchů ve škole. Věřím, že spolupráce s psychologem povede ke zlepšení stavu vaší dcery a že se vám všem uleví. Držím pěsti Veronika Šporclová“

Nad'a: „Dobrý den, máme dceru v první třídě. Ve škole je aktivní a ve třídě patří mezi jedničkařky. Doma máme ale problém s koncentrací se na učení. Při psaní za každým slovem nějaký komentář. To samé při čtení... Pak třeba dělá zbytečné chyby. Pokud paní učitelka řekne, že se má něco přečíst 1x, je schopná se 15minut hádat, že ona to znovu čist nebude (v případě, že mám dojem, že jí to zrovna moc nešlo.). Mám ji nechat dělat úkoly samostatně a jen je zkontrolovat? Děkuji za odpověď a přeji pěkný den.“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Naďo. Je otázkou, proč vaše holčička se doma odmítá učit, když ve škole problémy nemá. Ačkoliv se nám (dospělým) to nezdá, tak pobyt ve škole je pro dítě poměrně unavující a stresující, dítě potřebuje čas na odpočinek, doplnění energie. Z vlastní zkušenosti vím, že častokrát domácí úkoly neprobíhají v pozitivní atmosféře a to se na dítě může přenášet. Proto se osvědčuje oceňovat každý i dílčí úspěch, častěji používat pozitivní motivaci (ale chápu, že někdy je to velmi těžké, obzvlášť, když dítě protestuje, hádá se s vámi, chybuje). Nebojujte s vaší dcerou - když jí necháte více prostoru pro její názor, můžete dosáhnout překvapivý efekt. Pravděpodobně ví, co má splnit... upozorněte ji (v klidu), že se s ní nechcete hádat, že když bude chtít, může se na vás obrátit a ráda jí pomůžete. Domluvte si dopředu pravidla - např. časový limit, počet úkolů, počet slov (vět) k přečtení...Uvidíte-li, že se dcerka přestává soustředit, pomožte jí - např. se při čtení střídejte, snažte se udržet pozitivní atmosféru. Pokud dítě není v psychické nebo fyzické kondici, je unavené, špatně se pak soustředí a dělá chyby (z nepozornosti, ne z důvodu nedostatečných schopností, vědomostí). To pak vede k nárůstu negativních emocí na obou stranách. Proto je vhodné věnovat se domácí přípravě v klidu a pohodě. A pokud to nejde, raději udělat úkolů méně (ale s radostí a pohodou), než domácí přípravu natahovat, dítě přetěžovat a pak se stává domácí příprava stresem pro všechny. Věřím, že to zvládnete a domácí úkoly se pro vás stanou příjemnou chvílí, díky které se budete radovat z úspěchů a pokroků vaší holčičky. S pozdravem Veronika Šporclová“

Marie: „Dobrý den, jsem prarodič. dotaz se týká mé vnučky, studovala gymnasium s průměrnými známkami. písemnou maturitu měla z obou předmětů za dvě, ale při ústní maturitě ze dvou předmětu zkoušku neudělala a na další nešla, protože zkolabovala. Prý nebyly v průběhu studia vůbec zkoušeny ústně, jen formou testů.Opravnou zkoušku udělala zase jen ze dvou předmětu. Nechce o tom mluvit. děkuji“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, domnívám se, že bez odborné pomoci (psychoterapie) zaměřené na zmírnění úzkostných stavů, trémy... bude pro vnučku obtížné zkoušky (či podobné situace) zvládat. Je poměrně pochopitelné, že o všem nechce mluvit, pravděpodobně je to i pro ni zklamání a neúspěch, který nechce s ostatními sdílet. Můžete jí nabídnout psychologickou pomoc, která jí pomůže. Držím pěsti vám i vnučce. Srdečně Veronika Šporclová“

Jana Bernacká: „Dobrý den, můj syn chodí do 4. třídy ZŠ, pořád se s ním připravuji do školy na další den.Chtěla bych se zeptat,jestli je to v pořádku,protože mám pocit,že už by mohl být samostatnější a není. Není ta moje pomoc kontraproduktivní. Moc děkuji.“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Jano, pokud váš syn pomoc potřebuje a vítá, pak je to v pořádku. Každé dítě je jiné, vyvíjí se svým tempem. Až vaši pomoc nebude potřebovat, poznáte to a spontánně jí zmírníte. I nyní můžete některé povinnosti nechat na synovi (např. příprava tašky do školy, zodpovědnost za připravené pomůcky...) a podporovat ho v jeho samostatnosti. S pozdravem Veronika Šporclová“

Hedvika: „Dobrý den, mám dceru, která má lehké mentální postižení, není na ní nic vidět, jen letos vychází základní školu, kterou vychází ze 3 čtyřkami-stálo to hodně úsilí, ale mentálně je tak na úrovni 11-12letého dítěte. Já mám ale jiný dotaz jak na školu, mám velký strach, že se chytne špatné party, protože nemá kamarády, moc ji neberou a bojím se, aby až půjde do učení nechytla se špatné party, jak vysvětlit, že to s ní nemusí všichni myslet dobře, že všichni neříkají pravdu. Děkuji za odpověď.“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Hedviko. Rozumím vašim obavám, mohou být v určitém ohledu opodstatněné. I v tomto případě platí staré známé: "důvěřuj, ale prověřuj". Je vhodné proto citlivě dohlížet na sociální (kamarádské) vztahy vaší dcery. Je důležité i s dcerou na toto téma otevřeně hovořit, upozorňovat na reálná rizika, poskytnout jí návod k tomu, co by mohla dělat v některých nebezpečných situacích. Můžete se jí ptát na to, co by dělala, kdyby.... Tak můžete porozumět, jestli by si dokázala v některých krizovějších situacích poradit, nebo potřebuje vyšší dohled a kontrolu. V některých případech je vhodné využít odbornou pomoc - např. skupinové nácviky sociálních dovedností. Pokud s dcerou máte blízký vztah, dá se předpokládat, že byste případné potíže v této oblasti zaznamenala. Při přechodu na SŠ doporučujeme hovořit i s pedagogy na toto téma a požádat také pedagogy o kontrolu nad jejími vrstevnickými vztahy. Se srdečným pozdravem Veronika Šporclová“