Sama doma

Záznam chatu z úterý 13. listopadu 2018

GF: „Znáte The Simpsons - díl: Hadobijecký den?“

RNDr. Eva Landová, PhD.: „Dobrý den, Bohužel ne, ale je to můj oblíbený seriál. Ale strach z hadů či pavouků bývá docela častým námětem hororových filmů. Pokusím si na Vaši radu doplnit seriálové vzdělání. Díky, Eva Landová“

GF: „Rozlišují obecně lidé mezi pavouky - jsou přece různí pavouci? A rozlišují obecně lidé mezi hady - jsou přece různé hadi, ne?“

RNDr. Eva Landová, PhD.: „Ano, To je velice správný dotaz. Dříve panoval názor, že lidé vnímají a reagují na celkový, velice obecný "typ hada". Ale náš výzkum celkem jasně ukazuje, že tohle pravda není, každý "tvarový typ" hada vzbuzuje jiné emoce (strach, znechucení) a lidé se na jejich poznávání celkem shodnou i mezikulturně. Ale je to i jistá komplikace při výzkumu velkého strachu (fobií) z hadů, každý člověk může reagovat na něco trochu jiného a je třeba to brát v potaz. Děkuji za dotaz a doufám, že se zúčastníte výzkumu. S pozdravem, RNDr. Eva Landová, Ph.D.“

STOP: „Jsou více odporní pro lidi pavouci či hadi?“

RNDr. Eva Landová, PhD.: „Dobrý den, Pokud jde o lidi s normální citlivostí a mírou strachu, pak kupodivu jako o trochu silnější stimulus hodnotí pavouky, ale i hadi působí jako silné stimuly. Ale pokud se jedná o velký strach, ten je velice specifický. Lidé na hranici fobického strachu se pak silně bojí specificky, buď hadů nebo pavouků. Jinak řečeno, fobie ze zvířat jsou stimulu specifické. Po celou dobu výzkumu jsme zatím potkali pouze jednoho člověka, který by měl extrémně vysoký strach/fobii jak z hadů tak i pavouků. Pokud Vás toto téma zaujalo, doufám, že se zúčastníte našeho výzkumu. S pozdravem, RNDr. Eva Landová, Ph.D.“

ANTIMONY: „Nevadí mi ani jedno - ani pavouci ani hadi, jsem v pořádku?“

RNDr. Eva Landová, PhD.: „Dobrý den, Díky za reakci. To je dobře, tak je to v pořádku, patříte mezi 92 procent populace, která zvýšený strach ze zvířat nepociťuje. Naopak, zvířata vzbuzují i pozitivní emoce. Zkoumáme i krásu zvířat a důsledky tohoto hodnocení pro ochranu těchto zvířat. I tohle je výrazný směr našeho výzkumu. S pozdravem, RNDr. Eva Landová, Ph.D.“

Jana: „Můj dnes už 27 letý syn má odmalička fobický strach z pavouků. Při noclehu na chatě si dával do uší ohromné kusy vaty ve strachu, že by mu pavouk do něj mohl vlézt. Jak na něho působit, aby svůj strach nepředal svým dětem?“

RNDr. Eva Landová, PhD.: „Dobrý den, Tohle je velice závažná otázka a není na ni jednoduchá odpověď. My pracujeme s předpokladem, že strach z hadů nebo pavouků vymykající se kontrole má alespoň částečně vrozenou komponentu. To ale neznamená, že by se strachové reakce na tyto stimuly nedaly naučit, naopak sociální učení je hrozně rychlé a efektivní. Ale pokud děti fobí netrpí, měly by se naučit i "normální" emociální rekci od jiných lidí (ve škole, od maminky, od babičky). Pak svůj strach zvládnou. Ale je třeba jim i vysvětlit, že tatínek takto nereaguje schválně a že svůj strach tak snadno odvolat nemůže. Tento strach často není racionální, takže u lidí trpících specifickou fobií samotná racionalizace hned nepomůže, musí být v kombinaci s metodami zvládání strachu a úzkosti. Pokud jde o děti, je důležité aby měly i jiný vzor, pak věřím, že vše bude dobré. S pozdravem, Eva Landová“

Anna: „Dobrý den paní doktorko,nevím, čím to je, ale pavouci se mi hnusí a když je vidím ( i třeba v televizi) a nebo o nich slyším, cítím odpor a někdy se mi až udělá nevolno. Vím, že mi neublíží, ale i jen pohled na ně nezvládám. Čím to může být a co s tím?“

RNDr. Eva Landová, PhD.: „Dobrý den, To jste popsala úplně přesně, máte specificky vysoký strach z pavouků, možná fobii. To se dá ale určit až při podrobnějším rozhovoru, po vyplnění dotazníků, popřípadě z reakcí na zeslabené stimuly (jak hodnotíte např. nohu pavouka). Pokud byste s námi chtěla spolupracovat a dozvědět se více, je nutné se domluvit na osobním setkání, máme na to e-mail (výzkum.fobii@gmail.com). Pokud byste se nám pak i rozhodla pomoci a spolupracovala s námi dál, můžeme fyziologicky (odpor kůže srdeční tep)určit vaši citlivost. Ale pozor, tento strach není racionální a to, že si uvědomujete, že není racionální vám nepomůže. Pomáhá kognitivně behaviorální terapie, vedená psychiatrem, specializujícím se na úzkostná onemocnění. Ale nebojte se, specifické fobie mají velké rozpětí a je třeba zjistit jak na tom jste. Pokud byste byla ochotná vstoupit do našeho výzkumu a pomoci nám objasnit fyziologické a neurální mechanismy, které za fobiemi z pavouků a hadů stojí. Ale samozřejmě si uvědomuji, že takový výzkum pro vás osobně bude nepříjemný. Ale studium "normálních" reakcí má jen omezenou výpovědní hodnotu v tomto směru. Zkuste nás kontaktovat a můžeme se případně domluvit dál. S pozdravem, RNDr.Eva Landová, Ph.D.“

Lucie: „Dobrý den, zrovna jsem si přečetla dotaz níže, kde odpovídáte na přenos fobie na děti. Mám sama totiž fobii z pavouků, když mi přeleze pavouk po podlaze, nemohu si pomoci a ječím a prchám. Nemohu ho ani zabít, protože mě děsí představa, že pak budu muset toho pavouka uklízet, tudíž na něj sáhnout... Ale pavouci na stropě nebo prostě v uctivé vzdálenosti mi nevadí. Moje dcera bohužel když vidí pavouka reaguje úplně stejně, ještě naopak přehnaněji a omítá třeba jít na záchod když je pavouk na stropě. To se pak dostáváme do problému, protože já zase nejsem schopná toho pavouka "uklidit". Jak s dcerou pracovat a usměrňovat její strach, když to sama nedokážu? Moc děkuji za odpověď.“

RNDr. Eva Landová, PhD.: „Dobrý den, Prosím, hlavně se zbytečně neobviňujte, pokud jde o velmi silný/fobický strach je cesta k pomoci složitá. Pavouka ať uklidí (vynese) tatínek, vy se nepřemáhejte, pokuste se držet si pro vás komfortní "bezpečnou" vzdálenost. Vznik a první objevení specifických fobií s pavouků je otázkou našeho současného grantového projektu a mnoho se o tom neví. Já osobně se domnívám, že už ve čtyřech letech se podobné projevy mohou objevovat a pokud tam pavouk je, je nejlépe ho odklidit. Většině dospělých lidí pomáhá držet si kontrolu nad situací a určitou "distanci" od stimulu. To by asi šlo do určité míry "naučit", že pavouk jde obejít, že na Vás záměrně nevleze apod. Tato podezření, že na vás zvíře specificky reaguje je asi nejhorší a tomu se zkuste zabránit (když pavouka zdálky obejdeš, vidíš že zůstává na místě apod.). U dospělých také velmi pomáhá být v takové situaci (někde spatřím pavouka) v doprovodu autoritativní podporující osoby, která strach nemá. Takže zase zkuste tatínka. Ale nedomnívám se, že byste strach své dcery způsobila. Ale ve vašem případě jde o to, ho dále neprohlubovat. Pokud strach přesáhne únosnou míru, můžete vyhledat psychiatra se specializací na specifické fobie. Ti většinou učí dospělé v rámci kognitivně behaviorální terapie metody zastavení a zvládání strachu, ale jaké jsou možnosti pro děti - to nevím. Osobně nemám vzdělání terapeuta, mohu nabídnout pouze osobní zkušenosti a to co bylo o podobných věcech napsáno. Ale to je poslední krok, pokud se celá situace bude se vzrůstajícím věkem zhoršovat. S pozdravem, RNDr. Eva Landová, Ph.D.“

Anna: „Jak probíhá výzkum fobií o kterém jste mluvila? Lze to on line a nebo musím přijet k vám osobně?“

RNDr. Eva Landová, PhD.: „Dobrý den, Jsou projekty, které si můžete zkusit online. Pokud navštívíte naše stránky, jsou to většinou ty projekty nadepsané facebook....(strach z pavouků, hadů, krása plazů). Je to kombinované hodnocení obrázků podle zvolené emoce a k tomu standardní psychologické dotazníky. Pokud byste chtěla přijít osobně, je potřeba napsat na výzkum.fobii@gmail.com Tam se lze domluvit, pokud byste byla ochotná přijít osobně do Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech (z metra Kobylisy, autobusem 374 do zastávky Klecany u hřbitova). To do kterého výzkumného projektu můžete vstoupit se rozhodne na základě 3-4 dotazníků, které vám můžeme poslat předem. Měříme pozornost, emocionální odpověď na "detektoru lži", nebo necháváme respondentům hodnotit fotografie zvířat (je to přesnější). Pokud máte malé dítě a domluvíme se předem, kolegyně ho chvilku pohlídají. Děkujeme za Váš zájem a doufáme, že se nějakou formou zapojíte. S pozdravem, RNDr. Eva Landová, Ph.D.“

Anna: „Jak probíhá výzkum fobií o kterém jste mluvila? Lze to on line a nebo musím přijet k vám osobně?“

RNDr. Eva Landová, PhD.: „Dobrý den, Něco děláme online (www.krasazvirat.cz), něco musíme dělat osobně (pokusy ohledně pozornosti, fyzioměření). Osobní účast ve výzkumu je dobré domluvit na adrese výzkum.fobii@gmail.com. Ale předpokládám, že tam bude psát hodně lidí, kolegyně se se všemi domlouvá osobně, podle jejich časových možností. Testujeme na dvou místech, na PřFUK nedaleko Karlova náměstí, ale něco lze dělat jen v NUDZ (Národní ústav duševního zdraví, Klecany). Pokud se budete chtít zúčastnit osobně, první síto je vyplnění dotazníků, ty vám zašleme předem. Díky za Váš zájem, pokud nám napíšete, určitě se domluvíme. S pozdravem, Eva Landová“

Alice: „Dobrý den je běžné že mi vadí vadí hadi i na obrázku a aji dětská gumová hračka. Nevím proč se jich tak bojím a metody jak se to odnaučit jsou pro mě nepředstavitelné“

RNDr. Eva Landová, PhD.: „Dobrý den, Máte pravdu, pokud máte takový problém, velice bych Vás poprosila abyste nás kontaktovala na výzkum.fobii@gmail.com Mohli bychom s vámi udělat rozhovor a ukázat vám zeslabené obrázky (jedna šupina, ještěrka s kratšíma nohama) a pod. Jde nám o to, zmapovat rozsah fobií a z pochopitelných důvodů, lidi vašeho typu potkáváme jenom pokud nám chtějí pomoci. Minimálně zjistíme jak na tom jste. Ale otázka "odnaučení" není vůbec jednoduchá. Pokud má tato disregulace vrozenou komponentu je to dost těžké. Terapie se zaměřuje na zvládání strachu a rychlém zastavení strachu. Pak se pracuje s informačním obsahem a změnou emoční hodnoty - ale dosud není jisté jak moc je tato terapie účinná (každopádně jde o snížení strachu, ale často ne o jeho vymizení). Ale studií na toto téma je málo, fobie z hadů nejsou příliš časté a tato věc vyžaduje spolupráci lidí jako jste vy. Nejsem psychiatr, ale jsou určitě kolegové, zabývající se obecně specifickými úzkostmi. Problém je, že řada fobií ze zvířat zůstává nepodchycena a bez pomoci a toto téma je i minoritní (2-8 procent lidí, údaje se různí). Děkuju, že jste nám napsala a doufám, že se ještě ozvete. S pozdravem, RNDr. Eva Landová,Ph.D.“

Michaela: „Dobre poledne.Nikdy jsem nemela tak velky strach z hadu a pavouku, az nyni s pribyvajicim vekem.Prohlizim mistnost nez vecer usnu, jestli nekde neco neleze.Zajimalo by me, z jakeho duvodu chce mit doma hada,nechapu jak muze mit nekdo pozitivni pocity z techto tvoru.Nemaji ani zadnou mimiku a nevite co od nich cekat.A uz vubec nevim proc nebezpecne plazy porizuji rodice detem.Viz.Terezy Kostkova poridila synovi hada.Co Vy na to?“

RNDr. Eva Landová, PhD.: „Dobrý den, Strach z určitých zvířat většinou nevylučuje vnímání krásy, některé druhy esteticky pěkné jsou. Ale pokud jsou vám zvířata nepříjemná a pociťujete k některým zvířatům odpor, i to je normální, v evoluční minulosti lidem tyto emoce dobře sloužily. Na druhou stranu právě uvědomit si tyto emoce je důležité, tyto druhy občas ani nikdo nechrání, i když mohou mít v ekosystému důležitou funkci (hadi někde významně redukují populace hlodavců, kteří zase přenášejí choroby na člověka, ale tím myslím zemědělské oblasti, třeba v JV Asii). Pořiďte si domů zvíře, které je vám příjemné !! Důležitý je pozitivní vztah ke zvířatům a přírodě obecně, bez pomoci člověka to řada druhů nezvládne. Díky za Váš postřeh, S pozdravem, RNDr. Eva landová“