Sama doma

Záznam chatu z pondělí 10. září 2018

Renata: „Dobrý den, jsem jeste s druhym dítětem na materske, ale prvniho syna uz jsme dali do skolky. Trochu si rikam jestli jsem ho nemela nechat jeste rok doma ma 3 roky a 4 mesice. Ve skolce se mu zatim nelíbi a rika ze tam nechce. Pritom pani učitelky si ho chvali. Je i dost komunikativni.“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, dítě si má možnost ve školce osvojit jiné dovednosti, které mu v rámci pobytu doma nespokytnete. Proto nemusíte mít pocity viny ani výčitky, věřím, že pobyt ve školce vašemu chlapečkovi prospěje. Držím pěsti a přeji pohodový školní rok.V.Š.“

ANTI: „V čem je zcela rozdíl mezi nástupem do školky a nástupem do školy?“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, velký rozdíl je především v připravenosti a věku dítěte. Ve třech letech, kdy začíná předškolní věk, je úkolem dítěte zvládnout odloučení od rodiny a naučit se fungovat ve skupině. Okolo šestého má již dítě tyto vývojové úkoly zvládnuty. Při nástupu do první třídy musí dítě umět zvládat zátěž a neúspěchy, soustředit se, podávat výkony, které má možnost srovnávat s ostatními. Oba kroky jsou v životě dítěte velmi zásadní a většinou si na ně pamatují celý život. S pozdravem a přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

BRKB: „Je dítě které nastupuje do školy už trochu na tento nástup připraveno předchozím nástupem do školky?“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, nepochybně předchozí předškolní příprava může mít pozitivní vliv na adaptaci na školu i školní úspěšnost. Dítě si ve školce osvojuje spoustu dovedností, které bude potřebovat ve škole. A také nelze opomenout, že každá pozitivní zkušenost může dítěti velmi pomoct - pokud dítě zvládne docházku do školky, chodí do školky rádo, může rodič na této zkušenosti stavět a dítě povzbuzovat a odkazovat se právě k tomu, jak dobře zvládlo nástup do školky. S pozdravem a přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

Majka: „Dobrý den, syn nastoupil do 1.třídy, měl rok odklad kvůli vadě řeči. Je sice upovídaný, ale velice pečlivý, svědomitý. Má stále strach aby vše udělal dobře. Minulý týden si zapomněl klíč od skříňky a sešit. Po příchodu domů celé odpoledne brečel že už má první "průser" a že to nezvládne. Jak ho motivovat a pracovat s ním, aby zmizel strach, když něco neudělá nebo nesplní? Děkuji, pěkný den“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, píšete, že váš chlapeček je velmi pečlivý a svědomitý. To jsou pochopitelně kladné vlastnosti a předpoklady, které bude moct ve škole využít ve svůj prospěch. Nicméně počáteční neúspěchy po nástupu do školy mohou být pro dítě velkou zátěží a stresem. Proto zachovejte klid, s dítětem celou situaci proberte a případně mu poskytněte návod, jak příště v podobné situaci jednat. Můžete si povídat o tom, kdy se něco vám nepovedlo a jak jste to prožívala i zvládla. Můžete najít příklady i ze života dítěte, kdy se bál, že něco nezvládne, a ono to pak dopadlo dobře. Podporujte dítě, chvalte ho i za drobné úspěchy. Dá se předpokládat, že postupně začnou "selhávat" a mít určité obtíže i ostatní spolužáci, takže uvidí, že chybovat je normální a situace se uklidní. Držím pěsti vám i vašemu chlapečkovi, věřím, že to zvládnete. S pozdravem a přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

Martina: „Dobry den, máme za sebou první dny školky. Synovi jsou 3 roky a moc nemluví. Ve školce se mu líbí, ale ráno brečí. Zatím chodí po obědě, ale v říjnu jdu do práce. Kdy by měl poprvé spinkat, aby si zvykl být tam celý den? Děkuji“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, pláč dětí při prvních dnech docházky do školky je zcela přirozený. Přece jen dítě musí zvládnout dost velký úkol - odloučit se od rodiny a fungovat v jiném prostředí, s jinými dětmi i neznámými dospělými. Při běžném průběhu probíhá adaptace na školku okolo 14 dní, u úzkostnějších dětí může být trochu delší. Poté, co si dítě zvykne na režim, seznámí se s fungováním školky, najde si tam kamarády, by neměl být problém pobyt ve školce prodloužit. Předpokládám, že již v říjnu, kdy nastupujete do práce, bude vše v pořádku a chlapeček bude ve školce spokojeně i spát. Držím pěsti a přeji pohodový den, Veronika Šporclová“

Marie: „V kolika letech by mělo podle Vás nastoupit dítě do školky? První syn šel skoro ve 4letech a byla to paráda, druhý syn šel v 2,5letech kvůli tomu, že jsem se musela vrátit do práce. Byl to celý rok boj, plakal, začal se počůrávat.Ze školky učitelka volala třeba v 10.hod. at si ho vyzvednu. Ted mám roční holčičku a zvažuji jak se zachovat, která varianta je správná?“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, každé dítě je jiné a každé dítě proto i jinak zvládá zátěž, stres. Některé děti jsou již ve 2 letech na docházku do školky připraveny a jsou ve školce spokojené. Jiné děti potřebují delší čas a i ve 4 letech může být problém, aby odloučení od rodičů zvládlo - což je zejména pro rodiče, kteří chodí do práce, problém a zdroj stresu. Vy vaše dítě znáte nejlépe, nejde dát žádné obecné doporučení a říct, jaká varianta je správná. Pokud vidíte, že vaše holčička je sociální, je ráda mezi dětmi, vydrží být bez vás, můžete vyzkoušet vyhledávat kolektivní aktivity - zpočátku např. cvičení pro rodiče s dětmi, dětské koutky... Podle jejích reakcí uvidíte, jak se jí tyto činnosti líbí, jak reaguje a následně případně občas do dětské skupiny, školky dítě dát. Reagujte s rodičovskou intuicí na vaši holčičku a správné řešení se vám nabídne samo. S pozdravem a přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

Stanislav: „Dobrý den, naše tříletá dcerka zvládla první týden ve školece na výbornou. Dokonce si sama řekla, že by tam chtěla zůstat i na spaní i když není zvyklá po obědě spávat. Teď po víkendu už to ale bylo s pláčem. Do školky nechtěla jít a venku na dvorku si vůbec nehrála, jen 2 hodiny stála a byla smutná. Měli bychom ji raději brávat po obědě, nebo zapojit tzv.léčbu šokem a nechat ji tam ať si zvykne?“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, to je určitě velmi dobrá zpráva, že vaše holčička zvládla poměrně těžký úkol, jakým je vstup do školky, takto dobře. Někdy jsou rodiče překvapeni, že po prvním nadšení dítěte se dostaví rozčarování, pláč. U některých dětí to nastává i po delší docházce do školky. Je dobré s tím počítat, doporučuji, abyste si promluvili s paní učitelkou, jak se holčička ve školce chová. Většinou děti těžce zvládají odloučení od rodičů - to bývá doprovázeno pláčem a neochotou do školky jít, následně po pár minutách do kolektivu vplují a po stesku není ani památky. Některým dětem pomůže, když se s rodiči domluví a mají možnost střídat dny, kdy jsou ve školce celý den, se dny, kdy chodí po obědě. Máte-li možnost a vaše pracovní povinnosti vám to umožňují, občas holčičku vezměte po obědě a užijte si společné hezké chvíle, sdílejte s ní její zážitky. Zejména na počátku docházky do školky to může pomoct překonat nepohodu vaší dcerky. Věřím, že toto kritické období brzy pomine. S pozdravem a přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

Jana: „Dobrý den, dcera měla problém s nástupem do školky, ráno mě ji sundával manžel z krku a vodil jí tam on. Plakala doma každé ráno a nechtěla tam spát. Začátek jsme adaptaci řešili tak, že chodila po obědě a po týdnu už na spaní. Je lepší nechávat dítě ve školce odzačátku na spaní, aby neměla zamotanou hlavu, kdy po obědě a kdy na spaní? Celou školku spíše protrpěla. Děkuji za info. Jana“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, jsou děti, které školku opravdu protrpí, jiné na ni po celý život vzpomínají s radostí. Některé děti ve školce spí od počátku, jiné to nezvládnou ani po roce docházky. Proto nelze říct, zda je lepší zvolit ihned celodenní docházku nebo pozvolnější adaptaci. Z mého pohledu jste adaptaci na školku vyřešili intuitivně a velmi dobře - dcerka měla možnost se během prvního týdne s prostředím, dětmi i fungováním školky seznámit - brali jste ji po obědě, aby mohla vše vstřebat a přivyknout novému režimu. S přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

Hana Doležalová: „Dobrý den, mám problém se synem, který nastoupil do první třídy, vždy byl splečenský, veselý. Vloni celý rok chodil do fotbalu a na zápasy, ale letos jako by utlo najednou se zasekl a nechce tam jít, začne brečet a vymlouvá se na všechno možné, tak tam prozatím přestal chodit a to samo se školou úplně se sekl a nechce jít do školy ale u toho má úplně histerický pláč, nevím, co s ním. Vypadá to, jako by se bál kolektivu. Poradíte mi prosím, co s tím? Děkuji“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, pokud pozorujete u vašeho chlapce změnu v chování, ztrátu zájmu o aktivity, které měl dříve v oblibě, doporučovala bych poradit se s odborníky (např. psycholog v pedagogicko-psychologické poradně). Bylo by vhodné zeptat se také paní učitelky, jak se syn ve škole chová. Příčin může být spousta a bylo by vhodné dítěti pomoct a nalézt řešení. Držím vám pěsti a přeji pěkný den Veronika Šporclová“

Romana: „Vážená paní magistro, chtěla bych se Vás zeptat, jak řešit u mého syna (7 let), který právě nastoupil do první třídy, problém s nevolností (zvracení) před pro něho novou zkušeností (nástup na tábor, lyžování s instruktorem, nástup do školky/školy, před vyšetřením u lékaře apod.) Je na místě vyhledat pomoc psychologa? Děkuji za Vaši odpověď.“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, dá se předpokládat, že váš chlapeček může být úzkostnější a nové situace nevnímá jako "výzvu", ale jsou pro něj nadměrným stresem, na který reaguje až fyzickou nevolností. Z mé praxe vím že dětí s podobnými problémy je spousta a s podporou odborníků se dají velmi dobře řešit. Doporučovala bych kontaktovat dětského psychologa v místě bydliště. Držím vám pěsti a přeji pěkný den Veronika Šporclová“

Martina: „Dobrý den paní doktorko. Prosím o radu. Máme velice špatnou zkušenost s učitelkou. Dcera je dyslektik, ve třetí třídě se najednou velice zhoršila v prospěchu, úplně se psychicky zhroutila, měli jsme dojem, že si na ni učitelka i zasedla. S učitelkou bohužel nebylo možné najít společného slova. Na doporučení psycholožky jsme změnili třídu a od té doby je vše v pořádku. Nyní ale řeším dilema. V příštím roce by tu stejnou učitelku měl dostat mladší syn, který se učí bez problémů, nemá žádné poruchy. Co s tím? Zkusit to, nebo rovnou udělat předem opatření (např. přesun do jiné třídy)? Vetšinou řeším problém, až když nastane, ale popravdě tentokrát jsem na vážkách.“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, mrzí mě, že máte negativní zkušenosti s paní učitelkou. Někdy opravdu nezbývá nic jiného než přesun dítěte do jiné třídy. Nicméně vaše první špatná zkušenost nemusí ještě znamenat, že podobný problém bude mít i váš syn. Doporučovala bych vaše obavy otevřeně komunikovat buď s paní učitelkou přímo nebo s vedením školy, případně se školním psychologem (je-li na škole přítomný). Pokud naleznete společnou řeč, pak se dá předpokládat, že podobný problém nebudete muset řešit. V případě, že by vzájemná komunikace vázla, je vhodnější zvážit ihned zařazení syna do jiné třídy. Jsme lidé a může se stát, že si s někým nesedneme. Důležité je si to přiznat a hledat v rámci možností co nejuspokojivější řešení. Držím pěsti a věřím, že vše bude v pořádku. S pozdravem Veronika Šporclová“

Bohuslava: „Dobrý den, mám 7 letá dvojčata ve 2. třídě. Mám podezření u jedné dcery na adhd. V druhé polovině školního roku začala dcera mrkat. Projevuje se to při stresu a nebo když vyzvednu dceru ze školy. Jak postupovat: máme jít na vyšetření neurologie, psychologie,...? Již jsme objednáni v pedagogicko psychologické poradně. Děkuji za odpověď.“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, je dobře, že jste se objednali na vyšetření do PPP, tam by vás měli nasměrovat dál. Někdy dítě může tikovými projevy (např. mrkání oka) reagovat na zvýšenou zátěž, proto je vhodné nastavit požadavky tak, aby je holčička byla schopna zvládnout. Je určitě na místě zjistit příčinu jejích obtíží -někdy stačí i drobná režimová opatření a stav se upraví, jindy je potřeba další odborná vyšetření (např. neurologie a psychiatrie). Držím pěsti a věřím, že se vše upraví. S pozdravem Veronika Šporclová“

Jana: „Dobrý den, dcera nastoupila do 1. třídy, je to pro ni větší zátěž, zatím chodíme se slzičkama a s pocitem, že tam nechce. Trvá ji déle, než si zvykne, že něco je jinak, než doposud. Jak ji co nejvíce usnadnit a zpříjemnit nové prostředí, když tam nikoho nezná?“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, v prvních týdnech školní docházky se ještě slzičky a nechuť dětí do školy jít objevují a je dobré s tím počítat. Některé děti potřebují delší čas na přivyknutí novému režimu, aby se seznámily s neznámým prostředím i dětmi. Pokud víte, že vaší holčičce adaptace obvykle trvá déle, promluvte s paní učitelkou, aby o tom věděla a případně zmírnila tlak na spolupráci i výkony. Je vhodné podporovat dítě, motivovat ji jejím vlastním úspěchem. Chvalte ji i za drobné úspěchy, sdílejte s ní její zážitky. Zmírněte tlak na to, aby vše zvládla, dopřejte jí čas. Můžete si spolu vyprávět o situacích, kterých se např. i v minulosti bála, ale zvládla je. Tím může vaše holčička nabýt důvěru v sebe sama, zvýšit si její sebevědomí. Věřím, že se vše během krátké chvíle srovná. Pokud by obtíže vaší dcerky přetrvávaly delší dobu, doporučovala bych se obrátit např. na pedagogicko-psychologickou poradnu nebo dětského psychologa v místě bydliště. S pozdravem a přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

Lenka Vinklarova: „Dobry den pani doktorko, prosim dotaz, syn mel ve skolce velkeho kamarada, bylo nam doporuceno nedavat ho s nim do skoly-aby prip. nedoslo k tomu, ze si kamarad najde nekoho jineho a syn nezustal odstrceny.. moc na nej trpel ve skolce.. vybrali jsme tedy malou vesnickou skolu, nyni nam syn breci, ze tak nechce, ze tam nema kamarady a ja resim, zda jsme udelali chybu a nemeli ho dat s kamaradem.. jaky je Vas nazor prosim? Je to jen o zvyku? Moc dekuji L.V.“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, vstup dítěte do školy je zátěž - dítě ztrácí své jistoty, ocitá se v neznámém prostředí, novém kolektivu.... Je to období, které je prostoupeno silnými emocemi i na straně dospělých, což dítě vnímá. My všichni (i dospělí) v podobných situacích utíkáme ke svým jistotám. Touto jistotou mohl být pro vašeho chlapečka kamarád, kterého znal již ze školky. Možná by mu přítomnost kamaráda pomohla překlenout toto náročné období, ale věřím, že během krátké chvíle si váš syn najde nové kamarády a bude obohacený o další kamarádské vazby. Držím pěsti a ať se chlapečkovi ve škole líbí a brzy si najde kamarády. S pozdravem Veronika Šporclová“

Monika: „Dobrý den,dcera nastoupila do 1.třídy odmítá nám jíst ve škole obědy,svačinky nám taky moc nepojí.Máme ji nějak nutit nebo se to časem poddá.Obávám se toho že má blok ze školky kdy se při obědě pozvracela myslíte že by mohla mít strach jíst ve škole?Říká že jí to nechutná,ale přitom to dřív jedla.Vychovatelka ji nutí do jídla.Dojde domů ze školy a vyjí snad celou ledničku.Děkuji za odpověď a přeji krásný den“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, negativní zkušenost ze školky může u vaší holčičky vzbuzovat obavy z jídla i ve školním prostředí. Zkuste promluvit s paní vychovatelkou i paní učitelkou o obtížích vaší dcerky a domluvit se, aby ji do jídla zatím nenutily. Ujistěte dceru, že nemusí oběd dojídat, pokud jí nechutná. Až uvidí ostatní děti, kterým třeba jídlo chutnat bude, může ji to podpořit v tom, aby jídlo neodmítala. Dávejte jí na svačinku to, co má ráda. Počítejte s tím, že po příchodu ze školy bude jíst více. Domnívám se, že se vše časem poddá. Je potřeba, aby vaše dcerka zjistila, že nebude do jídla nucena, že jídlo může chutnat i dobře - tím se zmírní její napětí a může se vše srovnat. Držím pěsti a ať se vaší holčičce ve škole líbí. S pozdravem Veronika Šporclová“

Alena: „Dobrý den, máme trochu problem s adaptací ve školce. Syn má tři roky a velice se těšil. Prvních pár dní bez problémů ale poté úplně otočil a chce být ve školce jen s maminkou a při příchodu do školky brečí. Má tam i kamarádku, se kterou si velice rád hraje a znají se od narození. I přes to však do školky nechce. C os tím? Děkuji“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, je časté, že děti (přestože se do školky těší) po setkání s realitou reagují jinak, než rodiče očekávají. Proto slzičky, odmítání školky je v prvních dnech běžné a nemusíte mít obavy. Sdílejte s vaším chlapečkem to pěkné, co ve školce zažil. Bavte se o kamarádech. Posilujte hezké zážitky a nechejte chlapečkovi čas na to, aby se s novým prostředím i režimem seznámil. Vždy ho ujistěte, jak to bude vypadat - při loučení (můžete si vymyslet nějaký drobný rituál, který vám i synovi loučení usnadní). Řekněte si, co bude asi dělat ve školce, kdy pro něj přijdete a co budete dělat po návratu ze školky. Uvidíte, že slziček bude časem ubývat a vše se srovná. Držím pěsti. S pozdravem a přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

Monika: „Dobrý den, naše dcera nastoupila do první třídy, ale po prázdninové zkušenosti, kdy se ztratila v nákupním centru, nechce nikam chodit sama. Musíme jí vodit do třídy, vyzvedávat a i doma nás chodí kontrolovat, jestli jsme jí někam neutekli, u babiček nachce být, jen s námi. Sama nechce ani usínat,musíme u ni být. Jak se nejlépe zachovat, aby co nejrychleji tento zážitek překonala a i do budoucna na nás nebyla tolik fixovaná?“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, tento zážitek (ztracení se v nákupním centru) může být pro dítě velmi silný. Je-li to krátkou chvíli po tomto zážitku, pak bych doporučovala informovat paní učitelku o tom, co se stalo. Tím vám může být umožněno dceři poskytnout větší podporu a ponechat jí čas na to, aby se s tím srovnala. Pokud byste to nezvládali sami a strachy holčičky přetrvávaly, obraťte se na dětského psychologa v místě bydliště. Držím pěsti. S pozdravem a přáním pěkného dne Veronika Šporclová“