Sama doma

Záznam chatu z pondělí 22. října 2012

GI: „Lze to říct s humorem?“

Mgr. Irena Beranová: „Myslím, že s humorem lze říci i nepříjemné věci partnerovi. Ale byla bych opatrná- pokud podobným způsobem jsme zvyklí běžně komunikovat, vkládat humor do běžné komunikace, pak bude i podobně podaná kritika či nepříjemnost jinak přijímána. Jinak je nebezpečí, že bude vnímána jako zesměšňování či zlehčování situace.“

Jana Kůrková: „Dobrý den, můj partner je typický sangvinik - roztěkaný a slibotechna. Vždy slibuje nemožné a na základě toho dochází k hádkám. Např. ho čekám v 6 a on přijede v 8, protože špatně odhadl čas. Samozřejmě nás oba ty věčné hádky už obtěžují. Já mu říkám, co je špatně, ale on už mou kritiku nevnímá. Vlastně se mu ani nedivím, když mu opakuji pořád to samé dokola. Máte nějaký nápad, jak z toho ven :-)“

Mgr. Irena Beranová: „Probrala bych si jednoduše řečeno "dobré" a "špatné" stránky mého partnera,podívala se, co převažuje, co z toho mi nejvíce vadí a co jsem ochotná tolerovat. Je možné, že časté nejisté příchody partnera jsou momentálně tak výrazné až nafouklé téma, že se vše více a více točí kolem něj a již jste na vše i více nastražená. Když by se tomuto problému možná "odejmula významnost", už by nebyl tak velkým problémem.“

sonax: „Kdy je lepší v partn. vztazích mlčeti?“

Mgr. Irena Beranová: „Určitě je dobré zvážit, zda všechny informace musí partner vědět, zda nejsou tzv. "nadbytečné" a mohou zbytečně ublížit. Ale jako celkový přístup k problémům v partnerském vztahu to určitě není nejlepší řešení stále mlčet a tak vše v sobě potlačovat a dusit.“

sonax: „Je nejlepší říct u partn. vztahů narovinu a co nejrychleji?“

Mgr. Irena Beranová: „To velmi záleží na tom, jak jste spolu zvyklí komunikovat. Nesmí to být forma, jak vše ze sebe rychle "vysypat" a zbavit se například pocitů viny apod. Také často načasování, kdy říci nepříjemné věci, je velmi důležité.“

GI: „Lze to říct diplomaticky, poukázání přitom na vlastní chyby, chybu?“

Mgr. Irena Beranová: „Určitě ano, lze říci i nepříjené věci a kritiku i diplomaticky. Pokud to opravdu má souvislost i s mými chybami, klidně na ně také upozornit, být sebekritický. Může to pomoci partnerovi, že bude otevřenější a vyslechne si vše, co mu chcete říci, jak ho vnímáte.“

valča: „dobrý den, mohla byste mi prosím poradit? Jsem na svého manžela neustále nepříjemná, dávám mu dost najevo, co udělal blbě, mám narážky - které ho ponižují. Jsem na sebe naštvaná - že jsem taková. Asi bude v něčem příčina - ale já nevím v čem - možná že vidím všechno negativně, nejsem spokojená sama se sebou, očekávám od něj víc, nevím .... - je pro mě těžké to změnit. Nechci být taková, náš vztah to ničí !!!“

Mgr. Irena Beranová: „Opravdu by bylo dobré probrat si vše sama v sobě, možná ideálně s někým nezávislým, terapeutem, kamarádkou. Zkusit najít, co se ve vás děje, zda jste s něčím nespokojená, co se děje ve vás i kolem vás. Často, když člověk najde klid sám v sobě, přinese to i klid i jiné nazírání na lidi kolem vás, na dění kolem atd.“

iva: „Bude mi 45 let a s partnerem o 11 let mladším máme dítě, chlapečka, kterému je rok. Partner veškeré povinnosti kolem dítěte přehodil na mne, včetně domáctnosti, zahrady atd. Je nemožné mu vysvětlit, že jsem unavená a je nutno pomoci. Bere to tak, že dítě potřebuje matku a já to vnímám tak, že až to syn bude velký, tak to pro něj bude jednoduché a bez starostí. Hodně se hádáme, mám pocit, že mám další líné dítě. Jak toto řešit?“

Mgr. Irena Beranová: „Pokud jste už déle nespokojená, jak popisujete a na vaše návrhy partner příliš nereaguje, bylo by dobré vše probrat s někým nezávislým, ujasnit si, co vše se děje, co vše vám vadí, co jste již podnikla a zkusila atd. A ujasnit si, co lze z vaší strany ještě udělat, co ještě i chcete věnovat tomuto vztahu.Může to být nejprve formou konzultace vaší, nebo společné s partnerem.“

Petra B.: „Dobrý den, mám problém se svým manželem při "hádkách". Když se hádáme a on už je v koncích a neví co říct, začne měnit téma. I když jsem ho na to několikrát upozornila nic se nemění. Je možné s tím něco dělat?“

Mgr. Irena Beranová: „To je z jeho strany forma úniku- zřejmě již nemá sílu dále vše probírat a volí tak přijatelnější formu, jak vše ukončit. Snažila bych se s ním domluvit, zda by nebylo možné v tuto chvíli neměnit téma a jednoduře sdělit, že už například není schopen vnímat apod. A klidně se domluvit, že například večer vše proberete s odstupem času a v klidu a budete se snažit najít řešení vašeho konfliktu, kompromis apod.“

Zdenka, Praha 4: „Dobrý den, mohla byste mi prosím poradit jak mému manželovi říci důležité a oprávněné věci k řešení, když vše stále bagatelizuje a uniká před zodpovědností? Zraňuje mě to. Děkuji Vám za odpověď :)“

Mgr. Irena Beranová: „To je velmi obtížné, pokud se již takto cítíte a zraňuje Vás to. Pokud Vás už příliš neposlouchá, je to problém. Zkusila bych možná napsat mu dopis- ne příliš dlouhý, hodně konkrétní. Pokud bude bagatelizovat či dokonce zesměšňovat tuto vaší aktivitu, bylo by vhodné navštívit terapeuta (pokud bude ochotný Váš partner).“

Radka: „ráda bych se zeptala trošku jinak - jak neříct co se mi nelíbí... žiju 12 let s manželem, vše důležité co se mi nelíbí (důležité podle mne) manželovi upřímně s dobrým úmyslem říkám (např. prosím, nemluv vulgárně před synem, když ti něco padá, prosím, můžeš za sebou zhasínat, když dáváš syna spát (nechává pravidelně svítit 10 žárovek třeba hodinu svítit) apod. Jakákoliv kritika se obrací proti mě, že dělám doma dusno, sic vše mi připadá jako relevantní a logické požadavky, žádosti. nevím jak z toho ven, takže se ptám, jak se mám smířit s tím, že partner danou věc nepovažuje za důležitou a nemluvit mu tolik do jeho způsobu života, sic za cenu vysokých nákladů (ať už finančních, nebo morálních). děkuji za radu“

Mgr. Irena Beranová: „Pokud jste jinak ve vztahu s partnerem spokojená, zkusila bych si toho všeho méně všímat. Vím, že je to velmi těžké.Říci si, že to není to nejdůležitější. A buď třeba "po něm vše udělat po svém (zhasnout apod.)". Nebo tak tři základní výtky velmi konkrétně napsat jako prosbu a požadavek, aby se pokusil to dělat jinak, pro vás. Nikoli to podat jako příkaz.“

Bepy: „Dobry den, K partnerovi jsem se stehovala presne pred rokem. Bohuzel se prave v tom prvnim roce - diky souziti - vynorili takove zalezitosti, ktere by pro me byli naprostym argumentem pro rozchod (minulost, kamaradi, zpusob samostatne zabavy..) S partnerem si vzdy vse vyrikame, citime se spatne oba nicmene on znovu a znovu zapomene a zacne znovu a ja, i pres vyrikani zalezitosti, nabaluji a bobtnam.. K partnerovi jsem se stehovala z velke lasky a ja ted nevim jak pres to vse jit dal. Diky za odpoved!“

Mgr. Irena Beranová: „Po roce vztahu či soužití mohou podobné situace přijít- že je člověk velmi rozčarován, dozvídá se a vidí věci, o kterých nevěděl, neviděl je, má pocit, že to nezvládne, přichází velká krize. Bylo by dobré si ujasnit, co od partnera dále chcete, jak si představujete vztah s ním, dlaší plány. Pokud se ve všech představách hodně rozcházíte, pokusila bych se navštívit terapeuta či kouče.“

Klára: „Dobrý den. Zrovna včera jsem se snažila partnerovi říct, že veškerý volný čas věnuje telefonu, počítači a televizi, Že mi nestačí poděkování za dobré jídlo...že potřebuju víc. Výsledkem byla ještě větší ignorace a pohrdání. Jak postupovat dál? Nechci přece moc, jen trochu pozornosti a prostor pro náš vztah, jen mám pocit, že jsem na to sama...Děkuji za radu a přeji hezký den. Klára R.“

Mgr. Irena Beranová: „Bylo by dobré naplánovat s partnerem společnou rozmluvu, kde mu vše konkrétně a v klidu řeknete. Pokud bude na jeho straně neochota vše slyšet, pokusit se situaci řešit, je to problém. Na vztahu nemůže "pracovat" jen jeden, na to musí být vždy dva. Pak vše jedině probrat s terapeutem.“

mila: „Chtěla jsem se zeptat, jak řešit problém se synem muže, který od nás bydlí 150 km. Muž pro něj jezdí každých 14 dní, což začíná být pro rodinu časově šílené. Muž přes týden jezdí po republice, takže se mnou a se svým synem vůbec není. Se mnou tento častý kontakt se synem neřešil, neměli jsme dítě, vadilo mi to, ale přizpůsobila jsem se. Mám pocit, že jsme až na druhé koleji. Přednější je syn mám pocit, že vnitřně řeší pocit, že s ním nebydlí - s matkou se rozešel před jeho narozením. Co s tím?“

Mgr. Irena Beranová: „To je velmi složitá otázka. Bylo by dobré probrat možnosti v péči o syna vašeho partnera, možné úpravy styku. Hlavně by jste měla být jakémukoli řešení účastna i vy jako partnerka otce a je důležitý i váš názor a postoj.“

eva.harmonika@seznam.cz: „Eva: Dobrý den, jsme s manželem už 33 let od svatby a ještě o 5 let více ve vztahu.Už na radu mojí milé tchýně-jejích rad si velmi vážím od začátku našeho vztahu a občas tuto manželskou taktiku ze své strany používám-pokud nechci svému partnerovi ublížit, poukážu na to, co se mi nelíbí, na jiných lidech,jiných vztazích, řeknu mu - podívej se na to,jak to vypadá, to se mi nelíbí proto a proto...Eva“

Mgr. Irena Beranová: „Pokud toto nepřímé poukazování ve vašem vztahu funguje, je to fajn. Určitě oba dva- vy i manžel víte, že je to určitý způsob komunikace a oba na něj reagujete, posloucháte se navzájem. A to je důležité“

Kamila: „Dobry den, chci se zeptat, co dělat, když jeden z partnerů je nemocný, má problém sehnat práci, ač má vyšší vzdělání, kolem bytu řeší neustále záležitosti sám. Druhý sice chodí do práce, ale v jednom kuse ženu kritizuje, uráží, napadá, nechápe, že pro život musí oba spolupracovat, ne že vše je jen na ženě, když ona se snaží nejen sehnat práci, ale řeší i těžkou zdravotní situaci, sama nakupuje veškeré přípravky na domácnost, muž si jezdí jen na sport. utkání.Druhý uráží, že je ten druhý ....sprostými výrazy, že každý dnes má práci, a ženy že živí domácnost. Co dělat v takové situaci, kdy už to není konstruktivní kritika, která může kladně někam vést, ale druhého dostala až na psychiatrii. Muž odmítá řešit to, že má být oporou, vypíná topení, zhasíná světlo, že ten druhý to nepotřebuje. Díky za odpovědi.“

Mgr. Irena Beranová: „To co popisujete již není konstruktivní a prospěšná kritika, ale v takovém případě to bývá "zabiják" lásky, důvěry a vztahu. Vaše situace je již velmi vyostřená,to co popisujete již hraničí s týráním. Situaci bych co nejdříve řešila s terapeutem či psychiatrem.Zde už vypovídání s kamarádkou apod. nestačí.“

Eva: „Dobrý den,paní doktorko, diagnostikovali mi tetanii a s tím souvisí problémy týkající se psychiky.Paní doktorka mi dopučila návštěvu psychologické poradny.Zvažuji antidepresiva.Je možné se na Vás obrátit s touto problematikou?Samozřejmě mám problémy ve vztahu, protože celkový stav našemu vztahu nepřispívá.Díky, Eva“

Mgr. Irena Beranová: „Dobrý den, můžete se na mě kidně obrátit ohledně vztahových a jiných problémů. Můžeme spolu vše probrat. Léky je třeba řešit s psychiatrem.“

Linda K.: „Dobrý den, partner je upřímný a všechno mi říká na rovinu i ty nepříjemné věci, co se mu nelíbí ve vztahu, ale pokud mu řeknu já, co se mi nelíbí, to už mi připadá, že to slyšet nehce, říká, že se mám zamyslet sama nad sebou, co mi vytkl a ne to obrátit proti němu. Přitom já to neobracím, snažim se jen říct, co mi opravdu také vadí. Jak mu mám vysvětlit, že neobracím nic proti němu. Děkuji.“

Mgr. Irena Beranová: „Pokud váš partner vše vnímá jako útok z vaší strany a vy nevíte, jak to udělat jinak a lépe, aby to tak nevyznívalo, bylo by asi vhodné navštívit terapeuta, aby vše bylo objektivně posouzeno- způsob společné komunikace, chyby na straně vaší a na straně partnera atd.“

Adéla: „Chci se poradit, jak snášet už ne kritiku,ale spíše útok na svou osobu, kdy člověk, jež má nižší vzdělání, má hlavně na prvním místě své zájmy, Vám neustále nadává, vyčítá topení, to že si chcete rozsvítit na učení, kdy člověk, když shání práci a navíc hodně marodí, má těžkou životnís situaci, tak ten druhý místo pomoci, hází ještě klacky pod nohy. Když jej požádám slušně, zda by mohl něco udělat, řekne to je věc ženské, jiné dělaj to a to, a ještě platí vše. Já tu sama neustále řeším nějaké opravy, jakmile se tu něco stane v bytě, nikdy tu muž není. Má buď hokej, výstavu nebo pod.SNažím se mu vysvětlit, že je toho na mne moc, že jen lítání po lékařích, a shánění práce mi zabere tolik času, že jsem pak doma zničená, unavená.On mi navíc zakazuje topit a uráží mě sprostými výrazy a i se ožene, když si dovolím něco říci. Můžete mi poradit? Zkoušela jsem s ním to v klidu probrat, on na mne začne řvát a napadat mě, vypíná v bytě topení i světlo a jáb se pak nemám ani kde učit, snažím se dělat vše,ale navíc mám ještě dost zdravotních obtíží a on ještě i tyto proti mě využívá a uráží mne kvůli nim.“

Mgr. Irena Beranová: „Je otázka, proč v tak nespojeném a urážlivém vztahu zůstáváte, v atmosféře napětí a ponižování.....Nevím podrobnosti, vaše možnosti osamostatnit se finančně apod. Proto nemohu příliš radit. Možná zkuste vaší situaci probrat se sourozencem, kamarádkou či někým blízkým, popřípadě s terapeutem.“

Lenka: „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, asi není dobré na závěr "hádky" nebo při pouhém nedorozumění raději vzít vinu na sebe? Jde o to že můj partner si zvykl z předchozího 9 letého vztahu dávat vinu své bývalé partnerce (o některýh jejich sporech mi vyprávěl a podle mého soudu byla jednoznačně chyby na jeho staně ne na její) Své chyby si neumí připustit. Tím chci říct, že to raději vše svedu na svou osobu. Jsme spolu necelé dva roky. Je možné toto u měho změnit? Jak s ním komunikovat o věcech které se mi nelíbí. I přesto, že jsem na počátku tvrdila, že je jedinný muž který mi naprosto vyhovuje takový jaký je? Děkuji a přeji hezký den“

Mgr. Irena Beranová: „Je pravda, že je velký problém změnit vše, na co byl tak dlouho ve vztahu zvyklý a fungovalo to (i když třeba ne dobře). Bylo by dobré s ním promluvit právě o tom, že to, jak byl zvyklý fungovat v předešlém vztahu, že takto to ve Vašem vztahu nechcete. Navrhnout možnosti, že i pro vás je vše nové a mnohé i těžké, že jste byla také zvyklá fungovat jinak atd. Také je možné podobné setkání uskutečnit a naplánovat u terapeuta, záleží na Vás obou, zda budete vše zkoušet řešit spolu prozatím, či již chcete pomoc někoho nezávislého.“

katka: „dobrý den, chtěla jsem se zeptat je to trochu z jiného soudku, ale potřebovala bych poradit jak říct dítěti že se s jeho otcem rozcházíme a týden bude u mě a týden u něho?“

Mgr. Irena Beranová: „Velmi záleží na věku dítěte, na okolnostech rozchodu a následné péče. Je možné toto v klidu i zkonzultovat s psychologem a ujasnit si vše, možnosti komunikace s dítětem apod.“

Simona K.: „Dobry den paní magistro, manžel vše obrací proti mě, když začnu s tím, že se mi něco nelíbí,, je dotčený. Jsem ze všeho neštastná, mám i jiné problémy, jsem podrážděná. Pomůže psycholog nebo psychiar?Děkuji Simona“

Mgr. Irena Beranová: „Určitě není chybou vše probrat s psychiatrem či psychologem. Nezávislá a nezatížená osoba vám může pomoci se vším probrat, hledat možnosti řešení atd. Může vám dát i podporu a sílu zkusit dělat věci jinak.“

romana: „Dobry den,asi 3 roky opakuji memu partnerovi,co se mi nelibi a ze bych to chtela zmenit,ale partner rika,ze to zmeni,ale porad nic nemeni.Uz se z toho stal kolobeh nespokojenosti z me strany,ale stejne nic nemeni.jak na to?“

Mgr. Irena Beranová: „Je fakt, že tři roky je dostatečná doba na změnu. Nevím, jak u vás ve vztahu celkově fungujete, jak komunikujete. Zda partner bere opravdu vážně vaší prosbu a nespokojenost. Obecně partnerovi by mělo záležet na tom, zda je pro druhého stále atraktivní. Pokud tomu tak není, je důležité zjistit, co se děje.“

Soňa: „Dobrý den, jak postupovat, když to řeknu hezky, nezmění své chování, když jsem nepříjemná, hádáme se.“

Mgr. Irena Beranová: „Zkuste mu toto, co píšete říci, probrat vše s ním. Ať vám pomůže najít způsob, jak i nepříjemné věci říci tak, aby vás poslouchal a nebral to útočně.“

katka: „dítěti je pět let a rozcházíme se jako kamaradi, takže žádné hádky nic nejsou,“

Mgr. Irena Beranová: „Pětileté dítě je již velmi vnímavé a je schopné mnohé pochopit. Je dobré si s ním sednout, nejlépe oba, snažit se mu bez "vaty" a jeho věku přirozeně a úměrně sdělit, že se rozcházíte, co to pro něj prakticky znamená, jak to bude konkrétně vypadat atd.“

Pavlína: „Dobrý den,s přítelem jsme spolu necelý rok,poslední měsíc spolu i bydlíme.Na příteli mi nevadí téměř nic,ale mám problém se svou žárlivostí.Snažím se to skrývat a nedávat to tak najevo.Přítel se rád dívá na jiné ženy v mé přítomnosti a to mi vadí.Řekla jsem mu to,ale nechápal,proč se zlobím.Zároveň také vím,že udržuje kontakt se svou bývalou přítelkyní.Přítel mi však říká,že mě miluje a plánuje se mnou snad i budoucnost.Mám ho moc ráda,opustit ho nechci.Děkuji“

Mgr. Irena Beranová: „Určitě spolu zkuste vše probrat, on by se měl snažit vyjít vám trochu vstříct a zároveň vy se trochu ovládnete. Vždy je to řešení kompromisem.“