Sama doma

Záznam chatu z pátku 23. října 2009

Martina: „Dobrý den, sama mám 2 malé děti a je to "záhul". Ráda si vás poslechnu a pak si přečtu váš chat. Pěkný den“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Děkujeme, pěkný den i Vám.“

Eliška: „Dobrý den,mám 4letého syna a už nevím jak na něj,aby mě poslechl.Vždy začínám po dobrém,bez úplatků,ale nakonec když už to zopakuji co chci aby udělal po desáté,tak už i zvyšuji hlas a začínám se rozčilovat.Připadá mi,že jak se snažím víc a víc jít na to po dobrém,tak to u nás nemá úspěch.Až když pohrozím že už půjdu pro plácačku,tak teprve potom začne syn poslouchat.Ale chtěla bych to řešit jinak bez toho,abych musela vždy pohrozit,už je to kolikrát opravdu hodně náročné.Děkuji moc za radu“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Nepodporující styl výchovy, který jste zažila, opravdu může vést ke zbavení odvahy a ztráty chuti pouštět se do nových věcí. Přeci jen nese tato zkušenost jedno pozitivum – neopakujte ji u svých dětí. Buďte jim oporou a změřujte se na to, co se jim daří. I Vy ale můžete důvěru v sebe posilovat a zbavit se nechtěného „dědictví" sama nebo po konzultaci s odborníkem.“

Eva: „Dobry den.Po porodu jsem zustala castecne postizena,mam pohybove problemy. Do ted jsem to zvladala.Syn ma 2,5r. Ma obdobi,kdy dela vsechno schvalne co nema, bere,leze vsude.Uvedomila jsem si,ze sve omezeni nahrazuji krikem,dokonce i castejsim placnutim po zadku.Nikdy jsem to nechtela praktizovat,dokonce jsem byla hrda,ze jsem to ano nedelala. No ted mi zlyhavaji nervy i trpelivost.Prosim,poradte. Dekuji“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Prožíváte náročné období, je přirozené, že Váš syn v tomto věku testuje pevnost rodičovských hranic. Snažte se zůstávat v klidu, nepřeceňujte projevy synova nevhodného chování. Nemusíte být dokonalá, abyste byla dobrá matka. Snažte se synem prožívat něco hezkého, co Vás bude oba bavit a pokud to jde, najděte si i čas jen sama na sebe. Držíme Vám palce.“

Katka, 24 let: „Dobrý den, zajímal by mě váš názor na výchovu mé matky. Byla jsem velmi nadané dítě, na matematiku, jazyky, hudbu, sport, téměř na všechno. Když jsem domů přinesla jedničku nebo pochvalu, moje matka se na mě podívala a řekla: "Já tě nenávidim!" případně "Ale pokoj si uklidit neumíš, ty inženýrko!" Že mi jde škola se bralo jako samozřejmost, nad každým úspěchem se mávlo rukou. Zato když se mi něco nevyvedlo, udělal se z toho cirkus (ať to byla prkotina jako že jsem si zapomněla bačkory a musela být celý den ve škole bosa). Výsledkem je, že z toho talentovaného dítěte není žádná skvělá matematička, úspěšná houslistka, ani sportovkyně, ale jen průměrný člověk, který má tendenci dopředu všechno vzdávat. Co si o tom myslíte? Díky za názor. Katka“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Nepodporující styl výchovy, který jste zažila, opravdu může vést ke zbavení odvahy a ztráty chuti pouštět se do nových věcí. Přeci jen nese tato zkušenost jedno pozitivum – neopakujte ji u svých dětí. Buďte jim oporou a změřujte se na to, co se jim daří. I Vy ale můžete důvěru v sebe posilovat a zbavit se nechtěného „dědictví.““

eva: „dobrý den potřebuji radu,mám 3letou holčičku a hrozně se teď vzteká asi má období vzdoru nevím někdy co s ní mám dělat,taky se nám teď narodilo miminko a má 3týdny hrozně na něj žárlí,chtěla jsem jí dát do školky ale asi bych jí tam teď nedostala,protože bych jí neoblekla,nevím si sní někdy rady,doufám,že jí to brzo přejde“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Ano, vaše holčička pravděpodobně prožívá období vzdoru, které nejspíš zesílené narozením sourozence.Vaše holčička potebuje Vaši podporu a pozornost víc než malé miminko. Hledejte během dne chvíle, kdy může být jenom spolu, hrát si, povídat... Miminko v té době svěřte manželovi, babičce. OceNezaměřujte se na dceřiny chyby, ale oceňujte vše co se jí podaří. Projevů vzteku se nevyhnete, ale nejrychleji je překonáte, kdyzž zůstanete v klidu a nebudete si jich přehnaně všímat.“

Martina: „Dobrý den, mám 16měsíční holčičku, která je někdy pěkně temeramentní čertík a umí se i zavstekat. Když jdeme na procházku bez kočárku-nechce chodit za ručičku a utíká. Já se snažím s ní mluvit a vysvětlit ji z očí do očí co po ní chci a co se mi nelíbí...manžel zase spíš jenom okřikuje-což se mi ale nelíbí...říká, že když neokřiknu a nedám na zadek, tak mi dcerka přeroste jednou přes hlavu. Jak nebýt nervózní rodič, za kterým se lidi na chodníku otáčejí jak křičí na dítě a jak tak malého človíčka usměrňovat? Děkuji za radu.“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „To, že snažíte s dítětem mluvit je dobře, ale v tomto věku stačí jedna dvě věty, dlouhé vysvětlování dítě už nemusí vnímat. Důlewžitá je Vaše vnitřní jistota, že postupujete správně, z otáčejících se lidí si nic nedělejte, taky to známe:-)“

Natálie: „dobrý den mám 2,5letého syna.kterého nějak nezvládám..jsem už psychicky i fyzicky vyčerpaná.Manžela máme pořád na cestách,takže jsem na něj sama a vůbec mě neposlouchá.Když se mu chvilku nevěnuji,tak je hned rozpustilý neví co by vyvedl a dělá samou neplechu.Můžu křičet až mě v krku bolí a on se jen na mě podívá a udělá něco na truc aby mě ještě víc naštval.Když přinesu vařešku,tak to na něj trošku zabere ale jinak se nic opět neděje.Manžel mě postaršil,že má tu poruchu soustředění a já si zas myslím,že je až moc hyperaktivní.Někdy je to úplné zlatíčko a jindy nemám na něj nervy.Zjistila jsem,že je hodný jen když si s ním hraju,ale nemůžu si s ním hrát 24hodin v kuse.Navíc se mi začal budit v noci,takže jsem bez sil.Prosím poradíte mi co s ním??Děkuji“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Jste vyčerpaná a v tomto stavu sbírat sílu a vidět věci optimisticky je těžké. Synovo chování odpovídá jeho věku, to že se sám zabaví jen na chvíli, je normální. Nebylo by možné si najít nějakou činnost, např. cvičení s hlídáním dětí, návštěvu mateřského centra, využít někoho hlídání, mít čas jen pro sebe. Pokud chcete, můžete domnívanou hyperaktivitu konzultovat s odborníky, není to nic neobvyklého.“

Jana: „Dobrý den, myslíte si že by se mělo dítě vychovávat od peřinky i když nemají rozum?“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Ano, respektujme děti už od narození. Totéž chceme my od ostatních.“

Dana: „Dobrý den, mám 14 letého syna, který má značné poruchy chování jak doma, tak ve škole. Už si s ním opravdu nevíme rady. Chtěla bych Vás poprosit o kontakt na nějakého zkušeného psychologa v Praze. Děkuji.“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Nejlepší bude začít v pedagogicko psychologické poradně, do které spadáte podle místa bydliště, kontakt získáte od výchovného poradce ve škole.“

olca.nemcova@seznam. cz: „jak mám reagovat, když mi moje čtyřletá dcerka nadává. má o rok a půl mladšího bratříčka, který to od ní odkoukává. důsledné napomínání, že se nesmí vůbec nepomáhá“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Tato situace je na větší rozbor, základem je váš příklad, sami rodiče byste neměli nadávky uplatňovat ani mezi sebou ani směrem k dětem. Zaměřujte se na budování vztahu, všímejte si pozitivního chování více než negativního.“

Dvořáková: „Dobrý den, prosím jak mám zakázat svému 1,5 letému synovi vypínat neustále televizi. Děkuji“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Syn zřejmě vyžaduje vaši pozornost, zvažte jestli není vhodnější zapínat v nepřítomnosti syna.“

Monika Hujerová: „zdravim!Syn (2 roky )mne neposlechne, když mu něco řeknu (podej mi plínku, nedotýkej se toho, pálí to apod.)...nevím, co zvolit?? když mu něco vysvětluju, neposlouchá a vzteká se...existuje něj. kniha ohledně výchovy nezvladatelného dítěte?? syn je hyperaktivní (přidušení při porodu) a celý den jen lítá z místa na místo, skáče, křičí apod..děkuji“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Když v komunikaci převládnou příkazy, zákazy (nedělej to, nedotýkej se...), dítě je většinou ignoruje a zesiluje nevhodné chování a současně, to že se syn vzteká patří k vývojové etapě.“

Mirka: „Dobrý den, co dělat, když jsou s dětmi - 12 a 7 let dohodnuta pravidla (např. kolikrát táýdně na PC, kdy chodit spát,...) a děti je nedodržují. Např. spaní je domluveno nejpozději na 21.00 hodin, ale denně se 20.55 najednou něco rychle musí - ještě léky, něco do školy, velký hlad atd. Ačkoli dopředu upozorňuiji, aby vše bylo, nakonec to dopadne stejně. Nevím, jak na tom "trvat", příčí se mi říct, tak dnes bez léků n alergii, protože je už devět, jenže ono je z toho půl desáté pokaždé. Jsem sama na sebe nazlobená, že neumím být důsledná, ale když ta situace nastane, nevím, jak ji řešit. Děkuji“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Upozorněte je půl hodiny předem, aby se začali chystat na spaní. Neřešte to až těsně na dobu, kdy je stanovená večerka.“

Adriana: „Krásný den, mám stručný dotaz. Co dělat, když se dítě začne v obchodě vztekat a třeba se i válet se po zemi? Děkuji za odpověď“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Vydržte, zkuste si nevšímat okolí a udivených výrazů, nejste v tom sama. Bez odezvy (domlouvání, křik) to půjde zvládnout dříve a lépe.“

Marcela: „Čerpají tyto kurzy také z konceptu Respektovat a být respektován manželů Kopřivových?“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Kurzy efektivního rodičovství vychází z práce psychologů Don Dinkmeyera a Gary D. McKaye. Základy jsou popsány v knize Efektivní rodičovství krok za krokem, Portál, Praha, 2008. Kurzy Respektovat a být respekotván mají podobné základy a doporučují podobné výchovné principy.“

Markéta: „Dobrý den, mám dvouletého syna. Vůbec neposlouchá, dělá si co chce, stojí to hodně nervů. Ikdyž domlouvám mírným hlasem přijde mi to zbytečné. Jak na něj? Poraďte prosím“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Zkuste věnovat pozornost i tomu, co daným situacím, kdy syn neposlouchá, předchází. Syn by měl z Vaší strany dostávat dostatek soustředěné pozornosti, podpory a také určitý prostor pro vlastní rozhodování a iniciativu, odpovídající jeho věku. V případě situace, kdy je potřeba stanovit hranice, zkuste jednat a mluvit se synem laskavě, ale současně jasně, důrazně a jednoznačně. Není nutné nluvit dlouho. V tomto věku je vhodnější použít vysvětlení jednoduché, stačí několik slov a dále spíše jednat než mluvit.“

Zdena: „Dobrý den, jak reagovat při výchově, pokud můj 12 letý syn má ke všemu připomínky, o všem dlouho diskutuje, aby tím odvedl pozornost od podstaty věci a samozřejmě,a ť je cokoli, vždy za to může někdo jiný nebo okolnosti, ale on není schopen uznat vlastní vinu. Cítí se ukřivděný, pokud odmítám dlouhé diskuze o všem a dokonce už mě i několikrát upozornit, jak je to dnes moderní, že on má své práva, především právo na názor. To sice má, nikdy jsem neuznávala tvrdou výchovu, s dětmi komunikuji od narození, vysvětluji,apod. ale u nás to sklouzlo do dlouhosáhlých debat o ničem, kdy po páté větě nemáte sílu poslouchat výmluvy. Nevím si s tím rady, toto jeho chování "vytáčí" naprosto všechny, vč. učitelů a on nechce připoustit, že něco je špatně a měl by změnit. Má pak problémy všude. Nikdo se nechce nechat neustále poučovat. Někdy je prostě potřeba mít pravidla, které budou všichni respektovat, ale u nás to nejde. Pravidla jsme si dohodli, nedodržují se, prostě vždycky za to může někdo nebo něco jiného. Díky.“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Pokud takový stav přetrvává již delší dobu, není snadné změnit Váš i synův přístup. Bylo by dobré, abyste se nyní zaměřila více na budování vztahu a posilování pocitu zodpovědnosti u Vašeho syna. Toho můžete dosáhnout za prvé tím, že se budete snažit se synem hledat něco co vás spojuje a není zdrojem napětí. Snažte se v takových chvílích naladit na stejnou vlnu a zároveň přehlížet případné nevhodné slovní projevy nebo chování syna. V těchto chvílích ho vůbec nevychovávejte, jen se snažte nalézt něco společného. Posílení zodpovědnosti u syna můžete dosáhnou projevením důvěry v jeho schopnost stát se zodpovědným. Zkuste na něm hledat každý den něco dobrého, co se mu podařilo a oceňte ho za to. Věřte, že to časem přinese víc užitku, než poukazování na jeho chyby.“

Michal, 28: „Tresty neponižují, tresty mají vymezovat hranice!!!! Pokud se podíváte do přírody, mezi jakékoliv společenské zvířata, všude fungují dospělí, jako autority a všude mladí jedinci musí poslouchat. Nikde nejsou mláďata partnery dospělým... Je to nesmysl, který se vám vymstí. Je to o zachování druhu. A ještě jedna věc. Jsou jedinci silní a slabí, jako v přírodě, tak i u nás lidí. Nechtějte proboha svou liberální výchovou mít ze všech jedinců silné a sebevědomé lidi. Takhle to není a nebude. Takto vychováte pouze drzé jedince se sklony k šikaně..“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Rodičů pomáháme uplatňovat takovou výchovu, která nabízí prostor v rámci vymezených hranic. Jen taková výchova učí děti na jedné straně respektu k druhým - a to nejen silnějším jedincům, ale ke všem a zároveň jim umožňuje stát se rozhodnými, zodpovědnými a samostatnými jedinci. Používán trestů - tedy jednání z pozice síly, k tomuto cíli nevede. Současně nedoporučujeme výchovu liberální a uvědomujeme si její nebezpečí.“

Saša: „dobrý dne,máme 2letou dcerku.neumím ji motivovat třeba k úklidu, k poslouchání vůbec.jsou dny,kdy poslouchá pěkně,je hodná.z toho je ale den, kdy od rána dělá naschvály,všechny věci,které nesmí.to je pak den na psychiatra-pro mě.nevím,jak jí vysvětlit nebo jak na ni vůbec mluvit.jsem si vědoma,že mluvím dost v záporech(nedělej to,nech to ležet,apod.).pak schválně jde a zkouší to.nedokážu si tak rychle rozmyslet větu, jak ji podat, aby zněla kladně.zkouším po dobrém,pak zvyšuju hlas,počítám do 3(to většinou zabere),na konec dostane na zadek.to už jsem vytočená na maximum.děkuji Saša“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Cítíte správně, že používání zákazů a rozkazů dítě naopak vede k přesně opačnému jednání. Zkuste nad svým způsobem mluvení na dcerku přemýšlet ve chvílích klidu, hledejte nové, pozitivní způsoby vyjadřování. Nevhodným situacím je vždy lépe předcházet než je potom v afektu řešit. Raději jednejte, než abyste se s dcerou dohadovala. V jejím věku se učí vhodnému chování, je teprve na začátku cesty. Zaměřte se na ocenění všeho dobrého co se jí povede, co udělá dobře.“

Jana: „Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor na lehké plácnutí přes ručičku. Naše malá má své plácací období a každého jen plácá - tak ji lehce plácnu také přes ručičku a jí se to nelíbí, tak se jí snažím vysvětlit, že když se to nelíbí jí, nelíbí se ani ostatním, když je plácá! Mojí tchýni se tato metoda nelíbí, poradíte mi?! Moc děkuji a hezký den, Jana“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Dcerce se snažíte vysvětlit, aby druhé neplácala tím, že ji sama plácnete... Raději jí ručičku chytněte, nejlépe dřív než někoho uhodí, a jasně důrazně opakujte "to se nedělá" a ukažte jí, že může druhého raději pohladit. A vytrvejte :-)“

Marie: „Dobrý den, mám 15měs.dceru.Chci se zeptat, jak reagovat, když např. na hřišti ostatní děti "nevědomky" uhodí/kopne - komentuje to "bac" kop". Bere to jako hru, protože doma dělá kop do balonu a bac do stolu.Vysvětlování v tomto věku nená asi moc efekt a když jí plácnu přes ruku, bere to jako hru a oplácí mi to.“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Dítě tohoto věku si neuvědomuje zcela, že takové chování není vhodné. Ten signál by mělo dostat od Vás. Při každém takovém jejím kopnutí/bouchnutí ji jasně a důrazně sdělte, že takto se chovat nemá, ukažte jí, co naopak dělat může - pohladit, podat hračku, kopnout raději do balonu apod. Buďte v tom důsledná a opravdu důrazná. Zkuste také rozpoznat, kdy se k něčemu podobnému dcera chystá a usměrněte ji pozitivně předem.“

babička Jana: „dobrý den, chtěla bych se zeptat co s dítětem když si prosazuje určitou věc,stále dokola křičí,že to chce a nepovolí dokud rodiče neudělají co chce.Jsou mu 2 roky,domluví se,rodiče na něho čas mají a vymýšlejí stále nové aktivity,ale dítě si samo nehraje a matku vůbec nebere jako autoritu,přesto že k sobě mají rodiče dobrý vztah.“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Zkuste odvést pozornost dítěte, nejlépe před tím, než se dostanete do sporu. některé krizové situace můžete vyřešit tak, že necháte dítě, aby se rozhodlo v rámci nějakých hranic samo - dáte mu na výběr několik přijatelných možností. Ve dvou letech se dítě teprve učí si samo hrát - není samozřejmé, že by to už mělo umět.“

Jolana: „Dobrý den,chtěla bych poradit jak zvládat situace třeba při raním vypravováním do školky.Moje 5,5 letá dcera se má obléc,umýt učesat.... a le mezi tím si hraje a my pak časově nestíháme a já začínám křičet "dělej,proč si hraješ,vždytˇjsem ti říkala,že si nemáš ráno hrát".Trápí mě že sklouzáváme do stresu. Pak na mě křičí že mě má ráda a chce se pomazlit,ale když se zlobím tak se s ní nechci mazlit.Mám pocit že v tu chvíli si to nezaslouží .Jsem z toho neštástná ,protože odháním dítě když mě potřebuje,protože na ní maminka ječí.Děkuji Jolana“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Zkuste se zaměřit na to, abyste oddělovala svoji dceru jako osobu od jejího chování, které se Vám nelíbí. Dítě si Vaši lásku a pozornost zaslouží vždycky - mluvíme o potřebě bezpodmínečného přijetí dítěte rodičem. Když bude mít dcera jistotu, že ji přijímáte a máte ráda, bude se jí snáz zvládat chovat se jinak. V případě ranního vypravování do školky je dobré vše naplánovat tak, abyste vy sama byla v klidu. Dceři potom můžete pomoci třeba tím, že bude mít obrázkový seznam úkolů, co by měla zvládnout - umýt, převléknout, učesat atd.“

Katarina: „Dobry den, mam 11 rocnu dceru, ktora zacala vsetko odmietat, z jedniciek presla na 3-4, na vsetko odpoveda, nevadi, nebudem, nechcem. Stracam silu ju neustale presviedcat. Pri rozhovore ju trapi zhorsenie prospechu, ale aj tak sa nechce ucit a nemieni ani pomahat. Pohybovo je velmi sikovna, chodi na balet, na klavir, vesela je ale len kym nepridu povinnosti. Prosim o radu. Este by som sa chcela opytat ci kurz prebieha aj v Brne. Dakujem.“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „S dcerou si dohodněte pravidla - nechte ji samotnou navrhnout, jak by chtěla zhoršení prospěchu řešit. Snažte se o konkrétní dohodu a pak ji už nepřesvědčujte, ale věřte jí, že dohodu splní. Bylo by vhodné, pokud byste jí mohla v tomto období s učením pomáhat. Potřebuje se naučit, jak se vlastně má učit. Dosud asi nebylo nutné, aby se přípravě nějak víc věnovala, teď je pro ni náročnější, aby svůj přístup změnila. Vytrvejte. Kurzy v Brně děláme, informace a kontakty najdete v Centru pro rodinu a sociální péči v Brně, na Josefské ulici.“

olga 34 let.: „dobrý den,mám 13- lete dvojčata holku a kluka a holka prožívá dle mého názoru dost těžkou pubertu je v uvozovkách hluchá a slepá na vše co se děje kolem ní.nevím si s ní rady.třídní učitel tvrdí že dcera dle jeho názoru se projevuje nejvíce v chování.prosím o radu.děkují olga.“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Zaměřte se na podporu dcery a její identity jako ženy, hledejte společný zájem, kterému byste se mohly věnovat jen samy dvě. Vytvořte prostor, kdy budete poslouchat svoji dceru, i když nebudete s jejími názory souhlasit. Tak se v jiných situacích snáze podaří dosáhnout too, aby zase ona poslouchala Vás.“

Petra N.: „Dobrý den, má roční dcera se začala vztekat. Do této doby byla klidná, během týdne se to změnilo. Mám pocit, že začíná zkoušet, kam až může zajít. Prosím o radu, jak postupovat proti vztekání. Dále jsem se chtěla zeptat, od jakého věku je "vhodné" dítě třepnout přes zadek, aby to pochopilo? Děkuji moc za odpověď.“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Váš pocit ohledně "zkoušení" pevnosti vašich hranic bude správný. Snažte se zůstat klidná, dceřino vztekání ignorovat. Současně dcerku oceňujte za to, když s Vámi spolupracuje. Buďte při tom konkrétní. Není potřeba dlouhé vysvětlování, často stačí jedno, dvě slova. U malých dětí je dobré, když se Vám podaří odvést pozornost, když se schyluje k problémové situaci. Raději než plácnutí po zadečku dítěti jasně a stručně řeknete, co má dcerka dělat. Přitom je potřeba být dceři blízko, nejlépe ji vzít za rameno a mluvit na ni, až jste si jistá, že Vás vnímá.“

XXX: „Dobrý den, mám 2 děti, skoro 8let a 14 měsíců. Každé mám s jiným partnerem přičemž k manželovi jsem přišla, když mu byly 3 roky. Bydlíme společně v rodinném romě s maminkou manžela jeho sestrou a její rodinou. Ta má taktéž 2 děti. 7 let a 3 měsíce. když jsme sem přišli kluci se nesnesli, švagrové syn měl pocit, že mu někdo vlezl do teritoria a byly to velké boje. Cca. po roce se jejich vztahy upravili a byli schopni si spolu hrát a jakžtakž spolu vycházet. Dodnes se občas nesnesou, ale už to není takové jako dřív. Problém je, že můj syn má nejspíš nějakou poruchu, i když odborníci mi říkají, že by to mělo odeznít. Chováním je někdy na 5ti leté dítě a když ho napomeneme nebo i dostane na zadek, za chvíli o ničem neví, jako by mu bylo vše jedno.Ani "tresty" na něj neplatí. Nejhorší je, že od září, co začal chodit do školy, chová se jako by "vyrostl". Nevím si rady, doma to dělá problémy. A bojím se, aby to v budoucnosti nevedlo k rozvodu. Můžete mi prosím poradit? Prosím můj dotaz nezveřejňujte v TV, děkuji.“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Dobře cítíte, že nevhodné chování Vašeho syna souvisí s dalšími vztahy v rodině. Doporučujeme Vám znovu navštívit odborníky, kteří by Vám problémy se synem pomohli řešit v rámci vtahů v celé rodině. Na syna se snažte nalézt často tzv. "specielní čas", kdy budete jen sami dva. Tím se posílí jeho jistota a bude se Vám s ním snáze domlouvat. Zaměřte se na dobré chování, které se synovi podaří a to podporujte a oceňujte. Nevhodné chování nezdůrazňujte.“

Marcela: „Jak "trestat" a zvládnout situaci, kdy dítě 22 měsíců, mlátí hračkama i rukou staršího 5 letýho sourozence, který se neumí bránit. zatím nic nepomáhá.Ani plácnutí, ani vysvětlování ...Děkuji!“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Je třeba trpělivě, důrazně a úplně jasně dítěti opakovat, že takto se chovat nemá. Současně je potřeb mu ukázat, co dělat může - s hračkou si hrát, bratra pohladit. Křik, plácání i dlouhé vysvětlování je zbytečné a naopak nevhodné chování podporuje. Buďte v tom vytrvalá, než se dítě naučí chovat vhodně trvá to někdy kratší a někdy delší dobu.“

Jana, 31 let: „Dobrý den, mám ročního syna a nějak se mi nedaří mu vysvětlit, že by určité věci neměl dělat - tlouct o sebe porcelánem, sahat do záchodové mísy a podobně. Samozřejmě se snažím, aby se k podobným činnostem nemohl dostat, leč někdy se mi to přece jen nepodaří a on jako by to dělal "naschvál". Vím, že je malý a nemá z toho rozum, ale už skutečně nevím, jak na něj. Vysvětlovala jsem mu to, ukazovala, co dělat nemá, prosila ho, zvýšila hlas, ale marně. Prosím poraďte, jak ho nejlépe přimět k tomu, aby poslouchal. Děkuji a přeji příjemný den.“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Buďte vytrvalá a trpělivá. Než se dítě naučí vhodnému chování, trvá to delší dobu. Syn začíná objevovat svět mimo sebe a zkouší hranice. Nemusíte mu vše vysvětlovat příliš podrobně - stačí jedna věta. Také mu spíš než co dělat nemá, ukazujte a říkejte, co dělat má. Vždy, když se mu něco dobrého podaří, oceňte konkrétně jeho snahu.“

Eva: „Dobrý den, mám 14 měsíční dceru, je hodně uplakaná a vzteká se, pokud si jí zrovna nevšímám, např. vařím nebo uklízím. Od narození uplatňuji metodu, že se má dítě často chovat, nenechávám ji vykřičet. Ale nevím, jestli jsem si ji tím nerozmazlila. Děkuji“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Dcerka Vás potřebuje, je přirozené, že se dožaduje Vaší přítomnosti, ve které je jí dobře a bezpečně. Tato investice se Vám jistě vrátí, jen je potřeba kromě blízkosti a péče pracovat na vytváření hranic a vzájemném respektu. Dítě se postupem času bude učit, že Vás nemůže mít hned a za každých okolností při sobě.“

Hanka: „Dobrý den,dcera bude mít za 4 měsíce 2 roky. Při vyslovení slova na ne (nesmíš, nedělej...)se začne vztekat,házet s věcma,lehat si na zem a kopat. Nebo když jí chci něco vzít, co je nebezpečné. Jak na ni? Děkuji“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Myslím, že podobné dotazy tu již zaněly, buďte trpělivá, nevyhrocujte situaci křikem, nepoužívejte negativní jazyk. Raději dceři říkejte, co dělat má. Např. místo Nebouchej tou paličkou! Pojď budeme si bubnovat s paličkou tady.“

Radka T.: „Krásný den, moc ráda bych se zeptala, mám 2letého syna, je milý, ale občas když navštěvujeme centrum pro děti, mám strach ho nechat o samotě mezi dětmi, aby je nebouchl nebo něco podobného. Už 2x se mi stalo, že toto udělal a neměl k tomu žádný důvod(např. vzatá hračka), jak proti tomu zasáhnout nebo jak mu to vysvětlit. Moc děkuji“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Určitě to není příjemná situace, ale Váš strach by neměl vést k tomu, abyste se třeba začala vyhýbat návštěvám podobných zařízení. Děti v tomto věku zkoušejí hranice a testují si svoji účinnost. Sama se vyhýbejte tomu, abyste syna trestala plácáním nebo podobným způsobem, zkuste předcházet těmto situacím a když se stane, důrazně synovi řekněte, že toto se nedělá. Dřepněte si k němu, chytněte jej při tom pevně za ruce nebo za ramena. Poté synovi ukažte způsob, jak si může s dětmi hrát (pohladit, půjčit hračku).“

jana.kolomaznikova@email.cz: „Dobrý den, syn ( 2,5 roku ) hodně žárlí na dceru ( 9 měsíců ). Vždycky byl dost vzteklý, teď je to ještě vystupňované obdobím, které prožívá. Zažili jsme i noci, kdy se probudil a vydržel přes hodiny vzteky křičet. Horší je, že začíná dceru "likvidovat". Jak může, tak ji praští, shodí na zem. Buď jen tak nebo si vylévá vztek. Nevím jak se na to tvářit, nezabírá ani cukr ani bič. Prosím poraďte. Děkuju moc Jana.“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Jistě je to vyčerpávající nejen pro vás. Jak říkáte, nezabírá cukr ani bič. Doporučujeme laskavý a pevný přístup, který ovšem požaduje pevné nervy a hodně energie. Ale stojí to za to! Zkuste také synovi vyhradit čas, který budete trávit jenom s ním, kdy budete mít dost času jen na sebe a na příjemné společné zážitky. Ty jsou hodně důležité, pro posílení Vašeho i synova sebevědomí.“

Dušková: „Přeji hezký den, mám dva syny 12 let a 2 roky. Ten starší má těžké pohybové postižení od narození. Jak oba vychovávat, aby mladší syn neměl pocit, že starší nemusí dělat nic ( např.domácí práce).Moc bych si přála, aby k sobě měli hezký vztah, mohli se jeden na druhého v budoucnu spolehnout. Bohužel vzor u svých rodičů a sourozenců ani z manželovi srany hledat nemůžu. Děkuji.“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Učte děti, že každý má svou horu, kterou může bezpečně zdolat. I postižený syn může v životě realizovat svoje plány, neubírejte mu příliš odpovědnosti. Mladšímu ji neúměrně nezvyšujte. Je dobré děti učit respektovat odlišnosti. A´se vám to daří!“

Iveta: „Dobrý den, chtěla bych se optat jak u dvouletého dítěte zvládat vzdory vzteku, zatím to řeším tak, že ho nechám vyvztekat a počkám až ke mě přijde,ale co dělat až se jednou bude vztekat venku třeba na ulici, to bych se bála, aby se mu něco nestalo např.auta...Děkuji“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „To, jak postupujete, je jeden z nejrychlejších a nejúčinnějších způsobů. Počkat, nenaléhat, nekřičet, nechat vyvztekat. I doma raději buďte dítěti nablízku, aby si neublížilo. Totéž platí venku. Někdy Vám ovšem nezbyde, než dítě chytit a odvést do bezpečí.“

Sedlackova: „Dobry den preji, prosila bych Vas o radu jak naucit dite, aby prislo na zavolani. Mam rok a pul starou dceru a kdyz ji volam, drze kouka, testuje me a nikdy neprijde. Uz se to naucil i nas pes, ale ditko stavkuje. Dekuji za radu a preji pekny den“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Nejspíš bude rozdíl v jednotlivých situacích. Určitě je někdy motivovaná a přiběhne, viďte. Zkuste tyto okamžiky nebrat jako samozřejmé a řekněte jí, jak jste ráda, že za vámi přišla. Správně tušíte, že problém není v tom, že by snad pes byl chytřejší. Dcerka to zkouší. Místo opakované volání, přijďte vy k dceři a vemte ji v klidu za ruku, do náručí a vysvětlete jí, co potřebujete.“

Jana: „Dobrý den.Mám syna 6 let.Tento rok nastoupil do školy.Již od mala byl hodně aktivní,pobíhal,nerad se díval na pohádky,dělal raději věci,co dělají dospělí-zatloulak hřebíky,vařil...Byli jsme s ním i v podadně,ale výsledek doporučené výchovy nic moc.Mluvíme do očí,zastavím ho,když mu něco chci říct,ale stejně neposlouchá,udělá si co chce.Až křičím,někdy se zadaří,že poslechne.Již mnohokrát jsem musela sáhnout k naplácání na zadek a zase nic.Ve škole si paní uč.stěžuje,že bije děti,nesleduje co se dělá,válí se po lavici.Poradtě,jak na něj.Děkuji“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Zkuste syna častěji „nachytat“ ve chvílích, kdy spolupracuje, oceňte jej, hledejte příležitosti, kdy si můžete v klidu povídat, nalaďte se na jeho záliby a zájmy, posilujte vztah. Vžijte se do toho, jak může být těžké pro syna s nálepkou tímto způsobem „aktivního“ zapadnout, zavděčit se. Ukazujte mu jiné způsoby jak může někam patřit.“

Leblochova: „Dobry den, chtela jsem se zeptat jestli bych mohla dostat adresu vasich webovych stranek kde bych se mohla dozvedet podrobne informace o vasich kurzech a kde je mozne na kurzy dochazet. Jedna se mi o okres Hodonin. Dekuji Leblochova“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Zkuste kontaktovat místní organizace (centrum pro rodinu, charitu, mateřská centra), zda nepořádají podobná rodičovská vzdělávání. Informace o kurzech Efektivního rodičovství naleznete na stránkách Centra pro rodinu a sociální péči v Brně.“

Lenka Kupková: „Dobrý den. Mluvily jste o tom, že pořádáte kurzy pro lektorky. Kde mohu získat bližší informace?“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Dobrý den, informace najdete na www.efektivnirodicovstvi.cz v sekci pro lektory.“

Leona: „Dobrý den, mám 2,5 letého synka a někdy je to pěkný ďáblík, ale máme problém, že se ho děti někdy bojí. Když byl menší, tak házel na děcka písek nebo je sem tam něčím praštil (lopatkou apod.) ale v dětech to zůstane tak se před ním mají na pozoru. Jak zjistí že se někdo nebrání a je slabší, tak si dovoluje, už nevím jak mu vysvětlit, že se to nedělá a že si s ním nikdo nebude chtít hrát. Pak je z toho smutný a chce si s nima hrát dál. Jinak je to šikovný kluk, někdy se taky vzteká a zkouší co si může dovolit, ale to jsou asi všechny děti. Děkuji za radu a mějte se hezky“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Podporujte v něm dobré chování, zdůrazňujte a komentujte, když udělá něco hezkého. Tím můžete změnit jeho "nálepku" nejen navenek, ale hlavně v něm uvnitř, to jak se vnímá sám sebe.“

jarka.hit@seznam.cz: „mám hodně velké problémy se 14-let. synem a hledám možnosti řešení zvenčí. Jsem z Ústí n.L. a potřebuji víc než psychologa. Děkuji za radu. J.“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Pedagodicko psychologickou poradnu můžete určitě zkusit jako první. Další odborné poradenství by bylo třeba směrovat podle typu porblémů, které se synem máte.“

Jana Havránková, 35 let: „Dobrý den, mám problém s 11. letem synem, nechce spát od narození sám v pokojíčku, tvrdí, že se bojí. Tato situace trvá prakticky od chvíle co jsem po něm chtěli aby začal spát sám zhruba od 3 let. Každý večer se opakuje totéž, musím s ním ležet u něj v posteli a když usne, tak se doslova odplížím k manželovi do ložnice. Často se stává, že během noci k nám přijde s peřinou a usne u nás. Podotýkám, že jsme ho nikdy nestrašili. Nepomáhá domluva, povídání si o problému, syn si situaci uvědomuje, ví, že už je dost velký, ale sám neví nedokáže říci, proč se bojí. Máme ještě 1. dítě roční dcerku, ta s námi samozžejmě spí, nicméně problé se synem trvá daleko déle, než co je dcerka na světě. Prosím poraďte mi co s tím, byla my porazena kyneziologie (když jsem syna čekala, otec dítěte nás opustil a můj stávající manžel syna adoptoval) Děkuji, hezký den.“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Noční "strachy" nepodceňujte, syn může mít opravdu velmi nepřijemné pocity, které mohou pramenit z různých příčin. Dopřejte mu svoji přítomnost automaticky, nezlehčujte jeho obavy. V žádném případě se synovi neposmívejte a nemluvte o jeho problému před dalšími lidmi (samozřejmě mimo odborníky, které navštívíte), případně před spolužáky. Návštěva odborného dětského pychologa by byla vhodná - poradit konkrétního v místě bydliště by Vám měla vaše děstká lékařka.“

Peťka: „Dobrý den, myslíte si, že je dobré trestat nějakými zákazy? Např. když dítě - 8-leté - 3x napomenu, ať něco udělá a ono mě neposlechne, tak mu ten den zakázat počítač nebo televizi?“

Miroslava Štěpánková a Eliška Vondráčková: „Lépa než trestat je domluvit se na určitých pravidlech, která zahrnují i důsledky jednání. U 8letého dítěte by měl fungovat nějaký systém povinností, které dítě má, ale neočekávejte, že nebude potřebovat Vaše připomenutí .“