Soňa Šuláková – stále v pohybu
Pokud sedáváte u obrazovky s pořadem Sama doma, určitě jste zaznamenali novou moderátorskou tvář z Brna. Soňa Šuláková se ale už v roce 2007 začala objevovat v Dobrém ránu, kdy ještě jako studentka našla příležitostné uplatnění nejprve v rádiu a pak i v ČT.
Studovala medicínu, dnes pracuje na plný úvazek na jednotce intenzivní péče novorozeneckého oddělení Fakultní nemocnice v Olomouci. Díky své druhé profesi získala klub obdivovatelů, kteří pečují o webové stránky. Z jejich obsahu, věnovanému stahování krátkých videí a pečlivému popisu toho „jak to naší Soničce dneska zase slušelo“, byste nejspíš nabyli dojmu, že mladou lékařku přivedl k moderování modeling nebo touha po herectví. Tomu se ale jen směje. „Kdepak, u mě to tak vůbec nebylo. Já dlouho vypadala jako kluk, sice jsem ráda tancovala, ale nějaké miss nebo modeling mě nelákaly. Vždycky jsem se zajímala spíš o techniku, takže do studia jsem se poprvé dostala proto, že jsem si chtěla vyzkoušet mixování hudby. To mě také přivedlo do rádia, začala jsem moderovat i různé plesy a akce, pak přišlo Dobré ráno. Teď jsem se posunula do Sama doma, je to pro mě zase nové a určitě zajímavé, protože to je pořad, kde mohu uplatnit i poznatky ze své lékařské praxe.
Medicína je pro Soňu Šulákovou na prvním místě, těžko si ostatně u takového povolání představit, že by to mohlo být jinak. „Já někdy s nadsázkou říkám, že jsem takový doktor Šmucler v sukních, baví mě obojí. Ale medicína má opravdu přednost. Zvlášť proto, že nyní pracuji na jednotce intenzivní péče, což je pro mě v mnoha směrech ideální místo. Já prostě potřebuji k životu nějaké vzrušení, adrenalin. Na JIPce musím občas vyjíždět se sanitou, už jsem letěla i záchranářským vrtulníkem, lékař tady musí být pořád ve střehu, pohotově reagovat. Vidíte, že to má něco společného s tím živým vysíláním, proto mě asi tak baví.“
S příjmením Šuláková byste Soňu na rodném Valašsku nejspíš hledali v nějakém folklórním souboru. „Jarmila Šuláková je z Rožnova pod Radhoštěm, moje rodina z Valašského Meziříčí. Je to blízko, prý nějaké společné kořeny máme. Ale zpěv moje parketa není, i když hudbu mám ráda a postupně objevuji kromě moderní, spíš rockové, scény, která mě před časem přilákala i ke zkoumání možností techniky ve studiu, také hudbu vážnou a i ten folklór. Tím jsem ostatně od dětství obklopená, to na Valašsku ani jinak není možné.“
Hlas a kultivovaný řečový projev si ovšem mladá moderátorka hlídá a rozvíjí. Přestože má tak náročné povolání, televizní obrazovka ji do značné míry pohltila. „Dává mi to jakousi rovnováhu a zatím to všechno dokážu skloubit. Ráda bych i v moderování pokročila ještě dál. Ne asi do hlavního zpravodajství, to bych musela opravdu dělat na plný úvazek, ale líbila by se mi třeba nějaká talk show, třeba něco jako bývalo Tabu na komerční televizi. Obdivuji také pořad Jana Krause Uvolněte se, prosím – takového mistrovství bych jednou chtěla dosáhnout.“
Malé ambice tedy mladá lékařka nemá. „To víte, moc času na soukromí mi nezbývá, navíc muži na ženy, jako jsem já, často koukají trošku s obavami. Ale momentálně jsem takhle velice spokojená a chci na sobě pracovat dál. Jsem stále s malými dětmi, rozhodně jednou chci mít své vlastní, nejraději tři, ale na to je zatím čas. Teď si užívám to, co mi obě mé profese nabízejí – možnost postupovat kupředu, být stále v pohybu.“
Text: Gabriela Koulová, foto: ČT Brno, Egon, Havrlant, FN Olomouc.
Převzato z časopisu ČT+.