Sama doma

Záznam chatu z pátku 11. března 2022

Jana: „Dobrý den, jak moc má čas školní psycholog na jednotlivé děti, když dětí s problémy přibývá? A co dělat s dítětem když ve škole psycholog nestíhá a dítě v pubertě navíc tvrdí že nemá žádný problém, ale změnilo se mu chování do rezignace ,takže ho k němu ani nedostaneme?“

Václav Šašinka: „Dobrý den, čas školního psychologa na jednotlivé děti závisí především na aktuální situaci, která se může na každé škole výrazně lišit - výše úvazku psychologa, množství dětí na škole, aktuální situace na škole... Pokud dítě odmítá navštívit psychologa na škole, můžou psychologa kontaktovat přímo rodiče, kterým může psycholog poskytnout konzultace ohledně způsobů řešení potíží přímo doma a nabídnout další možnosti postupu v konkrétním případu.“

Kateřina: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak řešit nekontrolované výbuchy vzteku u chlapce ve 4. třídě. Chlapec obecně nemá rád učení, je dyslektik a domácí zázemí nemá stabilní. Výbuchy vzteku přichází nečekaně. Chlapec je pak v amoku, hází učebnicemi, nadává, křičí, brečí. Tato agrese pak trvá třeba hodinu.“

Václav Šašinka: „Dobrý den, určitě doporučuji navázat spolupráci se školním poradenským pracovištěm, případně dalšími odborníky, aby bylo možné s chlapcem pracovat dlouhodobě, pátrat po příčinách a snažit se o postupné zlepšení. Bohužel takto není možné dát jasné a jednoduché rady, které by vedly ke zlepšení situace. Nicméně obecně lze doporučit pracovat s chlapcem na tom, aby se učil rozpoznávat, kdy se dostává do psychické nepohody a následně využít technik či rituálů, které by mohly vést ke zklidnění - příkladem můžou být relaxační techniky (dýchání, svalová relaxace).“

Renata: „Dobrý den, syn má v 7 třídě asistentku pro nesoustředěnost, ADHD, kterou odmítá. Bojkotuje veškeré její připomínky a vzkazy. Učivo po distanční výuce nezvládá. Řešíme, jestli bude vhodné zopakovat ročník. Nikdo nám nenabídl školního psychologa. Má ho každá škola? Děkuji za vaši práci!“

Václav Šašinka: „Dobrý den, školní psycholog bohužel není na každé škole. Nicméně na každé škole by měl být metodik prevence a výchovný poradce, které můžete kontaktovat, nastínit jim situaci a požádat o řešení. V této situaci bych se snažil nejdříve pátrat po příčině - odmítá asistentku principiálně z důvodu, že nechce mít asistentku, nebo si s konkrétní paní asistentkou nesedl a nepodařilo se jim spolu navázat vztah?“

Šárka: „Dobrý den, Mám dotaz: Proč se neustále musí 11letému klukovi stále opakovat co má dělat? I základní denní rutina..čištění zubů, splachování...oblékání. Když dostane jakýkoliv pokyn, udělá jen 1/3 a zapomene. Je závislý na elektronice a virtuálním životě, ale sám si není schopen namazat chleba. Kde udělali rodiče chybu? Děkuji za odpověď.“

Václav Šašinka: „Dobrý den, bohužel nejsem schopný vyhodnotit, z jakých důvodů se Vámi popisované chování u chlapce objevuje. Nicméně věřím tomu, že podobné obtíže s dětmi v tomto věku zažívá mnoho rodičů. Do budoucna by mohlo být nápomocné řešit s chlapcem jeho motivaci a předávat mu kompetenci v činnostech - mohli byste si například společně domluvit (tak, aby se k tomu mohl sám vyjádřit), jakých činností v chodu domácnosti se bude účastnit. Následně můžete vytvořit plán činností, které bude mít každý týden na starost. K tomuto plánu můžete přidat motivační prvky, se kterými bude chlapec souhlasit - pozitivní motivace při splnění povinností, případně negativní motivace při nesplnění.“

Irena: „Dobrý den, první dotaz školního psychologa může dítě samo ve škole kontaktovat nemůže se stát, že se mu spolužáci budou posmívat ? (Jde o žáka prvního stupně) Druhý dotaz je pomoc psychologa zpoplatněna ?“

Václav Šašinka: „Dobrý den, ano, dítě může kontaktovat školního psychologa určitě i samo. Můžou ho ale klidně kontaktovat i přímo rodiče či třídní učitel. K posmívání bohužel v určitých situacích docházet může, i když to není rozhodně pravidlem. Záleží na mnoha okolnostech. Například obecně na obeznámenosti dětí s prací školního psychologa na škole. Dále na vztahu ostatních dětí k dítěti, které školního psychologa navštěvuje. Pokud má školní psycholog či dítě podezření, že by k posmívání mohlo dojít, je možné najít řešení - například pracovat s celou třídou nebo se scházet až po škole, aby o tom ostatní děti nevěděly. Pomoc školních psychologů zpoplatněna není.“

Beata: „Dobrý den, mě by zajímalo, jaké vzdělání, kromě oboru psychologie, je potřeba k této profesi? A jak se o takové práci může člověk dozvědět? Děkuji za odpověď.“

Václav Šašinka: „Dobrý den, nutným předpokladem je magisterský titul z oboru psychologie. V ideálním případě by měli být žáci dané školy i jejich rodiče o práci školního psychologa informováni.“

Marie Mertlová: „Dobrý den. Dcera má ve 4.třídě kluka, který není hodný k dívkám. Malým se posmívá kvůli výšce, chytrým se posmívá kvůli dvojce, kterou dostanou jednou za pololetí. A hlavně to dělá tak, aby ho paní učitelka neslyšela. Podráží dětem nohy a když to vidí paní učitelka, svaluje vinu na druhého. Mé dceři řekl, že ona na tomhle světě nemá co dělat, že on má alespoň právo žít. 2x už ho paní učitelka napomínala před celou třídou, aby byl na děti hodný, ale nikam se jeho chování neposunulo. Co mám jako rodič dělat? Děkuji moc za odpověď. Mertlová“

Václav Šašinka: „Dobrý den, je dobře, že o tom s Vámi dcera hovoří a vy jí tak můžete poskytovat podporu a pomáhat zvládat případné urážky. O chlapcově chování by měla vědět paní učitelka a školní poradenské pracoviště, kteří můžou situaci řešit.“