Sama doma

Záznam chatu ze středy 20. listopadu 2024

AK: „Pro koho je určena Linka bezpečí?“

Hana Petráková: „Linka bezpečí je určena pro všechny děti, dospívající a studenty do 26 let.“

AK: „Dochází ke zneužívání či nadužívání Linky bezpečí?“

Hana Petráková: „My o zneužívání Linky bepzečí nehovoříme. Pokud se na nás obrátí někdo, kdo nemyslí své potíže vážně, říkáme tomu, že Linku bezpečí testuje. I to dává velký smysl, vyzkouší si fungování Linky bezpečí a ví, že ji někdy v budoucnu může využít, pokud to bude skutečně potřebovat.“

AK: „Pro koho není určena Linka bezpečí?“

Hana Petráková: „Linka bezpečí není určena dospělým nestudujícím klientům. Pro ty jsou určeny linky důvěry pro dospělé. Kontakty jde najít na www.capld.cz“

DM: „Stalo se někdy, že se na Linku bezpečí obrátil v tísni někdo, kdo v ní pak pracoval?“

Hana Petráková: „Ano, na našich výcvicích, které organizujeme pro přípravu budoucích zaměstnanců, se objevují mladí dospělí, kteří sdílejí zkušenosti s voláním na Linku bezpečí, když byli dětmi.Dobrá zkušenost je pak motivovala k tomu, aby sami začali na Lince bezpečí pracovat.“

AK: „Co všechno dělá specialistka PR a komunikace v Lince bezpečí?“

Hana Petráková: „Specialista PR a komunikace na Lince bezpečí má na starost především komunikaci s médii, na sociálních sítích, přípravu tiskových zpráv a vyjádření, přípravu rozhovorů a vstupů odborníků z Linky bezpečí do médií.“

AK: „Stalo se někdy, že nějaký bývalý zaměstnanec Linky bezpečí využil v tísni Linku bezpečí?“

Hana Petráková: „Naše služby jsou anonymní, klienti se nám nemusejí představovat, nevíme tedy, kdo přesně se na nás obrací.Neumíme tedy říct, jestli někdo z klientů byl také naším zaměstnancem. Vyloučit to nelze, jen je důležité myslet na to, že naše služby jsou určeny pouze pro děti a studenty do 26 let. To také ovlivňuješ možnost dospělých využívat naše služby.“

ANTI: „Jak probíhá hovor s Linkou bezpečí?“

Hana Petráková: „Klienti se vždy nejprve dovolají na ústřednu, kde mluví s živým člověkem, konzultantem Linky bezpečí. S tím se domluví na základních informacích, co klient potřebuje, s čím volá. Poté konzultant klienta přepojí na jiného konzultanta, který již s klientem vede hovor. V případě, že není žádný konzultant k přepojení volný, požádá konzultant na ústředně, aby klient zavolal znovu. Někdy se může stát, že je obsazeno už i na ústředně, to potom klient slyší v telefonu hlášku, že je bohužel obsazeno, ať klient zkusí zavolat později. Klient se při volání na linku bezpečí nemusí představovat, nemusí o sobě sdělovat žádné osobní údaje, může říct jen to, co chce a ukončit hovor také ve chvíli, kdy chce.“

DAYD: „Jak dlouhý bývá hovor s LInkou bezpečí?“

Hana Petráková: „Je to různé, některé hovory jsou kratší, jiné jsou delší. Průměrná délka hovoru je cca 25 minut.“

DAYD: „Linka bezpečí je zdarma?“

Hana Petráková: „Ano, všechny služby Linky bezpečí jsou zdarma, volání, chat i e-mailová poradna.“

DAYD: „Obracejí se na Linku bezpečí i lidé, které ohrožuje extremismus?“

Hana Petráková: „Ano, není to nejčastější téma, ale také se na nás obracejí lidé, které ohrožuje extremismus.“

Zdenča: „Netýká se to zrovna bezpečí. Mám 72 let, kdysi jsem se starala o vnoučata, teď už to nepotřebují. Jsem rozvedená, spíš samotář, chodím na tur. výšlapy i sama, ale ráda bych se zapojila i nějak jinak v životě. Prozatím se o sebe postarám, vnoučata i děti (syn i dcera) nemají čas. Od svých 40 let jsem se o ně starala sama, ale teď je život jiný. Jejich otec pil, proto jsem se rozvedla.“

Hana Petráková: „Dobrý den, věřím, že to nebyla snadné životní období a že to chtělo hodně statečnosti a odvahy rozvést se s pijícím partnerem. Je skvělé, že jste se dokázala postarat o sebe i bezpečí dětí. Zkuste zapátrat na internetu, jestli je ve VAšem okolí nějaká možnost se zapojit. Např. v klubu seniorů, v organizacích, které využívají dobrovolníky, na faře, nebo třeba při nějaké brigádní práci. Záleží na Vás, co by Vás naplňovalo.“

Kamila: „Dobrý den,prosím mám vnoučata 4 a 6 let, snacha jejich miminka byla před rokem 2 x v protialkoholní, nyní snad nepije, měla jsem do srpna velmi hezký a hluboký vztah s vnoučaty, také jsem se o ně během dlouhé léčby starala.. nyní mi snacha zakázala styk s vnoučaty, děti údajně ke mě nechtějí,ale je to jen těžko uvěřitelné, měly mě moc rádi..ještě o prázdninách jsme jezdili po výletech..mám nějakou možnost je vidět.. děkuji moc za odpověď“

Hana Petráková: „Dobrý den, věřím, že to je pro Vás náročná situace. Je skvělé, že jste rodině a dětem tak moc pomáhala, když jejich maminka potřebovala odbornou pomoc. Navrhla bych Vám možnost komunikovat toto s otcem dětí, VAším synem, pokud je to možné. On je stejně plnohodnotný rodič jako jejich maminka, proto by měl mít možnost děti za Vám přivézt a umožnit jim kontakt s nimi. Pokud by se to dlouhodobě nedařilo, máte jako prarodič dokonce zákonnou možnost se s dětmi vídat. Je možné tuto situaci řešit s orgánem sociálně právní ochrany dětí na úřadě v místě trvalého bydliště dětí.“

Maruška: „Dobrý den, moc krásně mluvíte. Já jsem měla matku alkoholicku, už je to tak skoro 30 let zpátky. Byla jsem ještě na základce a sestra na gymplu. Tehdy se o tom moc nemluvilo, táta to nijak neřešil, nevedel jak. A jak jsem slyšela, tak pořád je to tabu. Bylo to hrozné. Ani nevím, proč vlastně začala pít, zaměstnání měla dobré, po finanční stránce jsme se měli dobře. Ani nás doma nebili. Nakonec se naši rozvedli a máma se v alkoholu topila vlastně pořád. Příští rok to bude 10 let, co zemřela. Nejsem na ni vlastně ani naštvaná, když nepila, tak byla moc hodná, citlivá, alkohol ji smetl. Spíš mě mrzí, že ten tata ,něco' neudelal. Já nepiji skoro vůbec a nepotřebuji to. Je moc dobře, že Linka bezpečí existuje. Děti alkoholiku je, podle mě, pořád hodně.“

Hana Petráková: „Dobrý den, děkuji moc. Bohužel ano, dětí alkoholiků je stále hodně a následky bývají dlouhodobé, i trvalé . Přijdou mi pochopitelné VAše pocity - mámu jste měla ráda, když nepila, byla bezvadná, ale alkohol ji bohužel ovládl. Věřím, že Vás mrzí, že táta něco neudělal, to bývá bohužel časté. Není snadné si pro druhého rodiče představit situaci nějak řešit. K abstinování závislého bohužel nejde donutit, musí se pro to rozhodnout sám. Někdy je skutečně jediným řešením, jak ochránit sebe i děti rozvod. Alespoň pro to, aby děti zažívaly stabilitu a klid v domácím prostředí. Přeji Vám, ať se Vám daří.“

Stanislava: „Mám osmiletého vnoučka, kterého vychovává moje dcerka, která má sklony k alkoholu. V době, kdy je pod vlivem, řeší problémy po telefonu se svými kamarádkami před vnoučkem a to si stěžuje na mě, celý svět je proti ní, nesmím říct sebemenší názor. Občas vnoučka hlídám, je se mnou rád, říká jak mě má rád, ale pak zesmutni a chce jít domů za maminkou. Měli jsme rodinnou oslavu a dcera přišla opilá, po chvíli šla domů. Druhý den jsem se jí šla zeptat, co jí k tomu vedlo a ona řekla, že nás nemůže strávit a vyhodila mě. Od té doby je mně vnouček nechce jít. Bohužel nevím jak to tam probíhá, ale už týden nechodí do školy, ale nemocný nevypadá. Bydlíme vedle sebe. Myslím, že si trochu vymýšlí. Mám něco dělat? Vůbec se mnou nekomunikuje. Děkuji za radu.“

Hana Petráková: „Dobrý den, věřím, že to není snadná situace. Je pochopitelné, že Vám záleží na dceři i na vnoučkovi. Pokud má dcera potíže s alkoholem, je vhodné ji na to upozornit, nekárat, nevyčítat, ale mluvit spíš o potřebách vnuka, o tom, že nabízíte pomoc třeba s hlídáním, kdyby chtěla navštívit odborníka. Je také dobré komunikovat s otcem dětí, který by mohl mít náhled na chování partnerky. Pokud by docházelo k zanedbávání péče o dítě, je vhodné to řešit intenzivněji a v případě, že by otec dítěte nedokázal zajistit, aby k tomu nedocházelo, je na místě se obrátit na orgán sociálně-právní ochrany dětí na úřadě v místě trvalého bydliště dětí.“

Josef: „Jako dítě jsem zažíval to o čem se bavíte,hlad, nezodpovědnost, násilí, posměšky od spolužáků.Rodiče pili oba ale v určitém věku přestali a oba se od této doby chovali jako by v minulosti vše bylo v pořádku já a už mi je dost let ,ale stále více se nemůžu smířit s tím že se vlastně nic nedělo jen já to asi vidím tak že naše dětství nestálo za nic,ale zároveň si vážím toho že přestali pít.Nevím , mám pocit že mi "něco "dluží ale chováme se jako by se nikdy nic nestalo.“

Hana Petráková: „Dobrý den, Vaše pocity jsou naprosto pochopitelné. Pokud jste zažíval hlad, násilí, posměšky a nezodpovědnost, nebylo to v pořádku. Bylo by fér, kdybyste zažil také nějaký rozhovor s rodiči, kde by došlo k vyjasnění, uznání náročnosti Vašeho dětství a možná i omluvě. Často toho ale rodiče nejsou schopní, nedochází jim, kolik bolesti jejich pití způsobilo, někdy si to ani neumí představit, protože když pili, bylo jejich vnímání změněné. Někdy je naopak tíží pocity viny a tím, že téma neotevírají, se chrání, protože by pro ně bylo příliš tíživé je pojmenovat nahlas. Ráda bych Vás podpořila v psychoterapii, kde byste si mohl své pocity zpracovat, skutečně mohou ovlivňovat život a není to Vaše vina.“

Stanislava: „Prosím nezveřejňovat moje jméno, vztahy by se určitě vyostřily. Děkuji“

Hana Petráková: „Na našem chatu se pravděpodobně objevuje Vaše křestní jméno, pod kterým jste se přihlásila. Jiné údaje se nezobrazují.“

ANTI: „Jak probíhá hovor s LInkou bezpečí?“

Hana Petráková: „Dobrý den, na tuto otázku jsem již odpovídala v jiném chatu, můžete ji tedy vidět v seznamu chatů na stránkách.Všechny hovory jsou anonymní, nezobrazuje se nám telefonní číslo klientů, klient se nemusí představovat ani o sobě říkat žádné osobní údaje, je jen na něm, jak dlouho bude v hovoru pokračovat, kdykoliv může zavěsit.“

Marie: „Je mi 68 let, mám návaly a pocení ve dne i v noci, značně mi to znepříjemňuje život, gynekolog zkoušel hormonální léčbu, rovněž přírodní, nic nepomáhá, děkuji...“

Hana Petráková: „Dobrý den, věřím, že to je nepříjemné. Obraťte se se svým dotazem, prosím, na paní doktorku na druhém chatu, který dnes probíhá, ať se Vám dostane odpovědi. Zde jste napsala na Linku bezpečí na téma děti alkoholiků. Děkji za pochopení.“

Josef: „Děkuji za odpověď a za podporu chci To vyřešit aspoň u sebe v sobě s kým bych si měl promluvit?psycholog,psychiatr, psychoterapeut?“

Hana Petráková: „Ráda bych Vás podpořila v tom, abyste se do toho pustil, pokud cítíte, že zkušenosti z dětsví nemáte uzavřené nebo Vám jakkoliv ovliňují život. Nemusí to být snadné, ale psychoterapie by Vám mohla přinést úlevu. Vhodnou pomoc jde najít u psychoterapeuta. Kontakt jde najít na internetu, někteří odborníci jsou placení, jiní poskytují své služby tzv. na pojišťovnu. Psychoterapeuti pracující za přímou úhradu mají obvykle kratší objednací termíny, je tedy snazší se k nim objednat. Nemusíte dělat, že se nic nestalo, je možné téma s rodiči otevřít. Pokud byste se k tomu ale rozhodl, je dobré být na to připravený, posílený, vědět, co byste od takového otevření tématu očekával. Rodiče totiž nemusí reagovat s pochopením. s rozhodnutím, zda s rodiči mluvit nebo ne by Vám také mohla pomoci psychoterapie, kde byste si toto pro sebe ujasnil v citlivém kontaktu s odobrníkem.“

Bohumila: „Má muže závislého na alkohol s demencí.Naše 3 děti k tomu staví záporně.Bohužel má šikovná dcera propadla v 28 drogám a ztratila syna.Trvá to 3.rok.Nedokážu ani nechci pomoc jelikož mi dává zabrat muž.On ID a já ne s péčí o něj.Nejvíc mě trápí nejmladší 15 syn a uvažuji s ním dojít na psychologii.Situace je totiž dík muži a dceři extrém.Já byla v minulosti psychicky špatně,ale naučila jsem se bojovat.“

Hana Petráková: „Dobrý den, z Vašeho psaní vnímám, jak náročnou životní situaci prožíváte. Muž s demencí a závislostí na alkoholu a dcera, která užívá drogy, skutečně představují velkou psychickou zátěž. Věřím, že ani Vám ani synovi není v situaci dobře. To je naprosto pochopitelné. Chtěla bych Vás podpořit v odborné psychoterapeutické péči o sebe i o syna. Oba si ji velmi zasloužíte. Jste statečná, že bojujete, pravděpodobně Vás to stojí hodně sil. Stejně tak péče o muže, který jí nejspíše vyžaduje velmi mnoho. Sama píšete, že je to extrém a já tomu věřím. Ráda bych Vás tedy motivovala k tomu, abyste začala myslet i sama na sebe a řekla si o pomoc u odborníka - psychoterapeuta. Je skvělé, že Vás napadlo, že byste ji dopřála i pro syna.“