Sama doma

Záznam chatu z pondělí 2. září 2024

Nikola: „Dobrý den, Naprosto souzním se vším,co jste zatím říkala. Ale potřebuji poradit,co si mám představit, když se řekne, že pomůžeme dítěti projít emocí. Dám příklad: náš syn ADHD a zřejmě je to spíš projevem lehké formy Aspergerova syndromu. Emoce lítají na všech frontách. Často křičí a vzteká se, například někdo mu něco podá,on si to chtěl vzít sám, začne řvát a už se nedá nic (oceňuji, že většina dospělých se v tu chvíli dokonce omluví a věc třeba vrátí zpátky, ať si ji může vzít sám - což někdy vyvolá další řev“

Renata Pelcová: „Nikčo, děkuji za otázku. Náročná situace pro všechny účastněné. Ať už chlapečka olivňuje syndrom, nebo ne, je to stále malé dítě. Proto je důležité vidět, že si samo ještě neporadí. Potřebuje mít u sebe bezpečnou dospělou osobu. Tím je zpravidla rodič, ale i blízcí lidé kolem nás. Ve škole a školce je to samozřejmě ještě průvodce, ideálně asistent učitele. Pokud se dítě rozčílí a přepne do emocí, je určitě zásadní říct například: "Je to moc." Nebo jen "Moc." Každé dítě je jiné. Může vyžadovat jen oční kontakt a výraz, že cítím ty jeho náročné emoce. Pokud je tam Aspergerův syndrom, je to už náročnější. Aby vůbec dítě vnímalo, že cítíme ty jeho emoce. Tady určitě slouží výše zmíněná slova. Jindy "Náročný." Nebo jen citosloce "Uff, ty jo...". Teprve po napojení nás bude dítě vnímat, cítit, že jeho prožívání bereme vážně. Toto vše je samozřejmě odpověď bez znalosti širšího kontextu. Můžete mi napsat email, ráda se s vámi podívám na situaci více. Krásný den.“

Tereza Hrabalová: „Dobrý den, dcerka nastoupila dnes do MŠ, adaptaci máme domluvenou velmi individuální, zezačátku jen hodina/dvě. Nechceme ji tam nechávat plakat, nicméně jak s ní pracovat aby věděla, že je potřeba tam chodit a mít režim, ale ne příliš ,,natvrdo”? Děkuji.“

Renata Pelcová: „Krásný den, ať se holčičce ve školce líbí. Skvělé, že lze nastavit idividuální adaptaci. Moc fandím tomu, když se můžeme naladit na sebe, dítě, naše potřeby. Osobnost a temperament našeho dítěte. Moc ráda se s vámi na situaci podívám podrobně. Moc doporučuji ukázat dítěti prostor, fotky, bavit se dopředu, co když... Když budeš hledat pyžámko, komu řekneš. Když budeš mít žízeň a nenajdeš pití, co uděláš. Dítě si staví schéma v mozku. Není to automatické. Každá náročnost spojená s přechodem z domu do školky, změnou aktivity, odchodem rodiče, vše se promítá. Mějte na paměti, že je to proces, ne na hodiny, dny, týdny, spíš měsíce, rok. Jako když jdeme do nové práce. Je tam velké množství nových sitaucí, které si potřebujeme prožít, naučit se reagovat a to máme zralý mozek. Děti ne. Krásný den.“

Kořínková M.: „Dobrý den, jak postupovat nebo co říkat synovi (2,5 let) první den ve školce, jak ho předem na vstup připravit. Syn má jít do školky, kde probíhá takové to klasické - dítě co nejrychleji předat paní učitelce a rychle odejít, nezdržovat se tam. Děkuji“

Renata Pelcová: „Krásný den, rovnou říkám uff. Dítě na toto není nastavené a já moc doporučuji komunikovat se školkou, jaké jsou jiné možnosti. Tak je fajn odložit nástup o nějaký měsíc, pokud je na začátku na učitelku moc dětí, které potřebují provázet. Chlapeček je maličký a pokud prostředí a učitelky nezná, do toho je buď citlivý, nebo introvertní, je zásadní, aby věděl, že tam jste pro něj. Můj dotaz zní, je to jediná možná volba, nebo lze vybírat i jinou školku? Jak se v tom cítíte vy? Říkat dítěti, že tam bude dobře a necítit to, nebo mít strach mluvit s učitelkou, to dítě mate, cítí emoce, které ani nejsou jeho, má své osobnostní a vývojové potřeby a zároveň nerozumí tomu, co cítí z rodiče. Je nutné, aby do školky šel? Ráda s vámi proberu situaci více do hloubky. Klidně mi napiště email. Krásný den“

Linda: „Dobrý den, dnes jsem s rodiči vnučky šla doprovodit do první třídy svojí vnučku. Byla hodně nervozní. Vnučka je introvertka, tak jsem zvědavá, jak to bude. Doufám, že se jí ve škole bude líbit, i když spolužáky převyšuje výškou i trochu váhou. Tak snad se dobře uvede do kolektivu a nedají jí to spolužáci tzv. sežrat. Hezký den L“

Renata Pelcová: „Krásný den, děkuji za dotaz a zájem. Je vidět, že vám na tom záleží. Jaká je to škola, jak velký je to kolektiv? Jak se řeší komunikace a sociální chování ve škole. Je tam apel právě na tyto dovednosti nebo tvrdé znalosti? To vše bude hrát roli v tom, jak se bude holčička cítit. Určitě doporučuji provázet ji situacemi, nenechat ji myslet si, že je třeba jiná. Protože běžně máme ve svém okolí extrovertní děti a ty jsou zkrátka více vidět, slyšet. Určitě bych sdílela svůj den a zeptala se, jaký den měla ona. Ideálně se ptát například, co ji dnes potěšilo. Co pro ni bylo náročné. Naslochat tomu, co říká a neodbýt to slovy, že se nedá nic dělat, že je to běžné. Spíš ji provést emocemi a dobře ocenit vhodné jednání. Pro příklad: Svěří se, že jí bylo smutno, tak si vzpoměla, co s vámi dělá ráda. Vaše reakce jde přes emoce: "Bylo ti smutno." Nebo "Bylo to na tebe moc." "Bylo to nové." "Ty jo." Po posdílení emocí můžu říct, že to skvěle vyřešila. Že by mě to nenapdalo. Nebo "To je skvělé, jak sis poradila." Určitě je důležité, aby věděla, že jsme každý jiný, máme jiné potřeby. Spolu s tím ji můžete provést, jak prožívá svět introvert, jak extrovert, s čím se potřebují popasovat. Její reakce v kolektivu budou pravděpodobně spíše nenápadné, prchavé, ale to je naprosto v pořádku. Déle zpracovává informace, nějakým způsobem bude vnímat svou roli v kolektivu. Provázejte ji, buďte tam pro ni, v případě potřeby s vámi ráda situaci budu řešit dál. Teprve se to učí, je malinká a přichází nové náročné zkušenosti. Přestože to vypadá, že dítě je v bezpečí, mozek plaší, neví, co se děje a potřebuje čas. Krásný den“

Iva: „Jak dítěti pomoct se cítit ve školce bezpečně.“

Renata Pelcová: „Krásný den, bezpečí je základní potřeba dítěte a každého z nás. Proto mám na paměti vždy právě pocit bezpečí. Například dítěti pomůžu ukázat, kde co má. Co kdy bude probíhat. Ale to pouze, pokud není v emocích. Bezpečí v emocích znamená dítě provést emocemi. Naslouchat. Teprve potom povídat, ale nejprve tu pro něj skutečně být. Moc pomáhá sdílet s učiteli či průvodci, co dítě potřebuje. Jaké má ráno. Nebo prostě, jak mu pomáhám, když je na něj něco moc. Třeba i moc dětí - jdeme stranou, děti požádáme o prostor. Poděkujeme. Tím učíme sociální chování, komunikaci našich potřeb. Ukazujeme dětem, jak situace řešíme. Sdílíme také své emoce, když vyvstanou. Krásný den“

Maruška: „Jak podpořit dítě ve škole?“

Renata Pelcová: „Krásný den, dítě, které nastupuje do školy, je stále malé. To znamená, že potřebuje pomoct. Provést situacemi, přechodem z domu do školy, ze školy domů, často je to náročné, aby se vydalo tam, kam chceme my. Dáme mu prostor. Po škole mu dáme svůj dobrý čas, poroznost. Teprve potom řešime povinnosti. Pokud ho něco ve škole trápí, naslouchám, zapojím jeho do hledání řešení, ocením každý posun. Zároveň spolupracuji s učiteli a průvodci. Mluvím s nimi o prožívání dítěte, navrhuji svou účast a dávám nám prostor a čas.“