Sama doma

Záznam chatu z úterý 31. října 2023

ANTIMONY: „Patří pravidla soužití přímo do výchovy?“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, pravidla soužití nesouvisí samozřejmě jen s výchovou. Jsou to obecně pravidla pro fungování jakékoliv skupiny lidí - třídy, pracovního týmu, rodiny. V rámci rodiny jde o to, abychom spolu hladce fungovali. Aby každý věděl, co se od něj očekává, my rodiče jsme nemuseli stále opakovat, co se "má a nemá dělat". Například v oblasti domácích prací, organizace rodiny, ale třeba také společného stolování. Děti se tato pravidla nenaučí jen tím, že nás budou napodobovat, je třeba jim je i vysvětlit. Různé děti ale vnímají pravidla různě - záleží hodně na typu osobnosti. Pro některé děti je slovo "pravidlo" automaticky zdrojem vnitřní motivace - chtějí je dodržovat kvůli své potřebě stability a předvídatelnosti. Pro jiné jsou ale pravidla spíš omezováním jejich potřeby svobody. Pokud vás téma typů osobnosti zajímá, podívejte se na blog Teorie typů, kde najdete články na toto téma. Hezký den, Šárka Miková“

Bobi: „Dobrý den, zajímalo by mě, zda považujete za vhodné, aby spolu manželé trávili všechen volný čas? Někdy mám pocit, že nejsme úplně normální a často se nad tím pozastavuje i okolí, ale nám to vyhovuje. Ale co dělat, když každý máme i koníčky, které druhému moc nevoní? Přizpůsobit a nebo se rozdělit? Děkuji za názor! Hezký den, B“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, pokud vám společné trávení volného času vyhovuje a není zdrojem neladů a konfliktů, tak je to v pořádku. Otázka je, jestli to opravdu vyhovuje oběma a nebo se ten jeden jen přizpůsobuje očekávání toho druhého. Zároveň je ale pro vztah zdravé mít i rozdílné koníčky, dělat je každý sám a vzájemně se v tom podorovat, ne je druhému vyčítat. A pak si o nich povídat, máte-li potřebu. Pomůže to rozvíjet vztah jiným způsobem. Důležité je také zkoušet nové koníčky, protože to výrazně pomáhá prevenci oslabování mozkových funkcí ve starším věku. A pokud jsou koníčky navíc spojeny s jinými lidmi, tak je to rozhodně taky v pořádku - je důležité mít širší okruh známých, potkávat se s různými lidmi. I to pomáhá udržování našich kognitivních funkcí, abychom měli co nejdéle "bystrý" mozek :-) Šárka Miková“

Zuzka: „Dobrý den. Co dělat, když tchýně neustále nahání mého partnera (je mu 32)? Stále mu volá, o všem musí mít přehled. Hezký den“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, především je potřeba si o tom promluvit s partnerem, nedělala bych nic za jeho zády. Vysvětlit mu, jak nepříjemné to pro vás je a co navrhuje, jak tu situaci řešit. Pokud to řešit chce, tak si o tom s tchýní otevřeně promluvit a nastavit si pravidla společného fungování. Šárka Miková“

Monika: „Dobrý den, je ve výchově lepší dodržovat rozdělení, že přísnější by měl být otec? Máme dva kluky a přísnější (i důslednější) jsem já, a vyhovuje nám to tak, protože táta je víc v práci, takže nechceme, aby přišel a ještě musel kluky rovnat do latě, ale nevím, zda pro jejich dospívání je to správný vzor?“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, já s tímto rozdělení, které doporučují někteří "odborníci" nesouhlasím. Děti potřebují oba rodiče, ale není třeba, aby byl jeden ten hodný a druhý přísný. Oba by měli k dětem přistupovat s respektem - vymezovat základní hranice a v rámci nich pak nechat dětem hodně prostoru pro vlastní volbu, autonomii. Pro kluky bude táta nejlepším vzorem, když se k nim bude chovat s respektem a zároveň se takto bude chovat k vám jako partnerce - protože tyto vzorce si kluci do svého života odnesou. A samozřejmě je důležité, aby s nimi trávil čas tím, co je baví, zajímá. Snažil se porozumět jejich zájmům. To u dnešních dětí často znamená zajímat se i o počítačové hry, zahrát si ji s dětmi, povídat si s nimi o tom. Ale vedle toho brát děti ven, zažívat nová dobrodružství, překračovat trochu komfortní zonu, aby se děti naučily také překonávat frustrace a vyrovnávat se stresem. A ideálně to vše s pochopením pro jejich typ osobnosti - protože děti nejsou stejné, to určitě jako máma dvou dětí můžete potvrdit. Pokud cítíte, že kluci jsou jiní a potřebují každý trochu něco jiného, doporučuji můj blog, kde je spousta článků o tom, že různé děti potřebují různý přístup. Mějte se hezky, Šárka Miková“

Kristýna: „Dobrý den, mám 11ti letou dceru, se kterou si nevím rady. Začíná ignorovat vše co jí říkám. Už nevím jak s ní mám mluvit. Mohu poprosit o radu co s tím? Děkuji“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, bude potřeba se podívat na to, jak s ní komunikujete. Jestli ji hodně řídíte, kontrolujete, vyčítáte jí věci, která nedělá a vám připadají důležité, tak se s nadcházející pubertou může vůči vám mnohem víc vymezovat např. tím, že vás bude ignorovat. Mám tři děti a mým cílem bylo je v pubertě "neztratit". Chtěla jsem, aby si zachovaly ke mně důvěru a hezký vztah, i když občas měly nějaké pubertální excesy. Když jsem se synem kolem 12 let jeho věku začala hodně narážet, zarazila jsem se, že takhle asi svého cíle - dobrého vztahu s tím - nedosáhnu. Zkusila jsem si jeden den počítat nebo i zapisovat, kolikrát jsem se o něj zajímala bez toho, abych po něm něco chtěla a negativně komentovala jeho chování. Kolikrát ze mě cítil, že ho mám ráda, i když nedělá vždycky to, co po něm chci. Zkuste to taky. A pak si s dcerou v klidu sedněte a řekněte jí, že byste komunikaci s ní chtěla změnit. Jestli by mohla říct, co byste měla dělat vy jinak. A pak, co navrhuje, že by mohla dělat jinak ona, abyste si lépe rozuměly. Zkuste udělat nějakou dohodu, která ale bude skutečnou dohodou, ne příkazem. Držím palce, Šárka Miková“

Sandra: „Dobrý den, opakovaně řeším situaci, kdy syn nerespektuje pravidla, já to s ním musím řešit a do této situace přijde domů manžel a řekne, at se nehadame a at se usmirime. Já se marně snažím vysvětlit, že se nemohu usmířit se synem, který nerespektuje pravidla....jak k tomu přistupovat, neboť manžel vyžaduje klid.Děkuji.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, nevím, jak staré dítě máte, tak se mi těžko radí. Je možné, že jste typ osobnosti, pro který jsou pravidla zásadní, a máte dítě, které to tak nemá. Takže bych se nejdřív zamyslela nad tím, jestli všechna pravidla, která vyžadujete, jsou opravdu tak důležitá, jestli dítě nemůže mít víc svobody. Doporučuji články na blogu - články s názvy "5 rad pro výchovu ..." - jsou celkem 4, o 4 typech osobnosti. Možná vám pomohou pochopit rozdíl mezi vámi a dítětem, důvody vašich konfliktů... a to může situaci celkově zklidnit. Hezký den, Šárka Miková“

Marie: „Dobrý den, jak motivovat holku 8 let z dvojčat, která trpí tím, že druhá má větší nadání, snadno se učí, je rychlejší a ona často brečí, že to neumí, že jí to nejde, ale nemůžeme ji přesvědčit, že to musí dlouho trénovat, aby se vyrovnala té druhé, ale uchýlí se někam do koutu a tam breči?“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, to je samozřejmě těžká situace. Pomohlo by, kdyby dcera vnímala, že ji přijímáte takovou, jaká je, bez ohledu na výkony, které podává. To si možná myslíte, že z vás cítí, ale mohou to být drobnosti, které jí říkají opak - např. nenápadné srovnávání. Nejvíce ale dětem pomůže, když cítí, že chápete jejich vrozenou osobnost. Díky tomu také můžete objevit jejich skrytý potenciál a podpořit je v rozvoji jiných oblastí, než těch, ve kterých vyniká sourozenec. Doporučuji můj blog, kde je na tohle téma spousta článků. Nebo úplně nejlépe rovnou knihu Milovat nestačí - najdete také na tomto webu. Ale také se můžeme vidět naživo - nevím, odkud jste, ale v 6 městech ČR teď pořádám přednášky na téma zlepšení harmonie v rodině. Třeba se tam uvidíme :-) Mějte se hezky, Šárka Miková“

Monča: „Dobrý den paní doktorko, nevím zada-li se mohu zeptat i na otázku partnerských vztahů, jelikož moc ráda bych se s Vámi poradila, jak komunikovat s manželem, který dosáhl vysokého postavení a neustále nyní teď narážíme na to, že mi neustále vyčítá, že mám podřadnou práci a nenosím dost peněz, co s tím, strašně mě to ubijí, chce abych byla více ambiciozní, reprezentativní , jakou mě poznal, neustále se kvůli tomu hádáme, nepotřebuje abych prý doma uklízela , vařila, ale potřebuje mít doma harmonii, a doma hledá veselou a usměvavou podporující ženu, co s tím? Děkuji Monča“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, omlouvám se, nechci hodnotit, ale zdá se mi, že váš vztah není respektující z mužovy strany. Vy byste se neměla snažit být pro něj co nejlepší manželkou, to by opravdu neměl být váš úkol plnit jeho očekávání. Jste dva rovnocenní partneři, kteří by měli být na stejné úrovni. Můžete s ním zkusit toto téma otevřít, říct mu, že vám to není příjemné a chtěla byste váš vztah nastavit jinak. Nějak tuším, že na to nebude slyšet. Pak přemýšlejte, jestli v takovém vztahu chcete setrvávat. Obzvlášť pokud máte děti, tak přemýšlejte, jaký model soužití manželů/partnerů si odnesou do života. Chtěli byste, aby váš syn se takto choval ke své budoucí partnerce? Aby ji takhle doslova ovládal, nařizoval, jak se má chovat atd? Nebo aby vaše dcera se snažila jen plnit očekávání svého muže? Nebo klidně i naopak, protože to není záležitost muže a ženy, ale spíš vrozené povahy - v rodinách to může i obráceně, že žena se podobně nadřazeně chová ke svému muži. Držím palce a přeji hodně síly, Šárka Miková“

Zuzana: „Dobrý den, syn 2 a třičtvrtě roku. Snažím se, aby si zafixoval určitě věci, nevím zda přímo pravidla.:) například, aby stal na kraji silnice, když jede auto, aby mě venku držel za ruku, aby se podíval, kam skáče, aby si uklízel své věci atd. Atd. Nekdy to opravdu udělá, ale kolikrát mě vyslovene ignoruje,.mužu to opakovat třeba tisickrat, říkat mu to do očí v jeho výšce apod., ale on me buď jakože neslyší, anebo ještě chce udělat opak. Trápí mě to, protože někdy se zachová vysloveně nebezpečné.. Potřebují, abych se na něj mohla spolehnout třeba když spolu jdeme sami do obchodu, ale bohužel zatím je to pro mě spíš zdroj stresu..nebo třeba doma dělá téměř každý den stojky na posteli, takové kotouly na hlavě, ale zkrátka neposlechne, aby to nedělal, že je to nebezpecne..snažím se mu u všeho vysvětlovat, ukazovat, jak dělat správně,.ale moc se to nedari. Take se nám v srpnu narodila dcera a to tomu samozřejmě nepridalo. Jinak je syn velmi velmi šikovný, krásné si hraje, prohlíží knížky, hezky mluví.. jen je hodně paličatý.:) Uměla byste něco poradit? Předpokládám, že to bude hlavne o našem přístupu, viďte.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, připadá mi, že máte na svoje dítě příliš vysoké nároky. Je to teprve batole, které je ze své podstaty ještě dost impulsivní (nemusí být takové všechny děti, záleží na typu osobnosti). Chápu, že byste chtěla, abyste se na něj mohla víc spolehnout, protože máte k tomu miminko. Doporučuji vám si přečíst o batolecím věku článek Období vzdoru na blogu. Potom také "Různé děti mají různé období vzdoru". A nebo rovnou pořídit knížku Milovat nestačí - v ní je konkrétně batolecí období podrobně zpracované, ale také typy osobnosti, jejichž znalost vám výchovu do budoucna velmi usnadní. Držím palce, Šárka Miková“

Věra: „Dobrý den, prosím o radu jak přistupovat ke své 3 leté dceři. Je od narození velmi emotivní, velice bouřlivě projevuje jak radost tak také to, když ji něco nazlobí. Když má třeba hlad začne nahlas řvát, na vše odpovídá ne a já se můžu jenom domýšlet zda má hlad nebo jí něco bolí. Když si pro ni přicházím do školky začne taktéž hlasitě řvát, to už jsem zjistila, že projevuje emoce, které ve školce potlačuje. Celkově se před všemi prezentuje jako hodná holčička, která všechno odsouhlasí a když jsme spolu samy, tak na popud toho začne opět "řvát". Pořád ji vysvětluju, že je úplně v pořádku, když ji např něco nechutná, nebo se ji něco nelíbí atd...... Lze to ještě přičítat období vzdoru? Jak na to reagovat? Snažím se jí nechat ten vztek vyřvat, byť ne vždycky to jde být u toho jenom pro ni. Mám 3 děti, ona je prostřední“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, připadá mi, že dcera chce, abyste s ní emoce víc "spoluprožívala". Něco jiného je nechat dítě, aby emoce prožilo, ale ona prostřednictvím nich s vámi komunikuje, něco vám "říká". Takže bych její silné projevy komentovala s tím, že bych se snažila její emoce zrcadlit. Takže ne chladně "vidím, že tě něco naštvalo", ale stejnou větu s emocí podobnou té její. Nejde o vaše emoce, jde o její... některé děti potřebují cítit, že se ti druzí cítí stejně špatně jako ony, teprve pak mají pocit přijetí. Do jisté míry ještě jde o období vzdoru. Zároveň to ale může být už i projevy typu osobnosti. Jako prostřední si může víc říkat pozornost a projevovat to takhle... Když řve a vy nevíte, co jí je, přišla bych k ní a laskavě řekla pohledem do očí: "vidím, že tě něco naštvalo/trápí a moc ráda bych ti pomohla. Ukážeš mi, o co jde?" Ale hlavně to spoluprožití emocí. Hezký den, Šárka Miková“

Eva: „Dobrý den, ráda bych si koupila lístky na vaše povídání. Budete se věnovat i spolužití dospělého dítěte (21let)s rodiči v jedné domácnosti?Děkuji Eva“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, děkuji za váš zájem. Určitě ne takhle konkrétně. Moje přednáška bude o tom, že jsme různé typy osobnosti a kvůli tomu komunikace naráží. Takže vám přednáška může pomoci pochopit rozdíly mezi vámi. Hezký den, Šárka Miková“

Markéta: „Dobrý den, co dělat pokud jedno dítě při jakémkoliv sporu či nesouhlasu napadá staršího sourozence? Konkrétně se jedná o holčičku 3,5 let, starší má 6 let. Jinak se mají hrozně rády, ale připadá mi, že si ze starší dcery udělala jakýsi hromosvod pro své emoce. Neumím ji vysvětlit, že takové věci se v naší rodině nedělají. Podotýkám, že děti tělesně netrestáme, tudíž u nás to vidět nemohla.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, téma "agrese" je velké téma. Dcera vám tím dává najevo nějakou svoji frustraci - protože vztek doprovázený agresí je přirozenou reakcí na frustraci. Chtělo by to zjistit, jaké děti doma máte :-) Myšleno typy osobnosti, protože pak budete rozumět lépe jejich potřebám, a tedy i důvodům, kvůli čemu frustrace vznikají. Doporučuji knihu Milovat nestačí - najdete na blogu, nebo na stejném místě na blogu můžete začít články o typech osobnosti, období vzdoru apod. Popř. se můžeme vidět osobně na mých přednáškách v kinech a třeba se potkáme osobně. Šárka Miková“

Zuzana: „Děkuji, to máte asi pravdu. Asi mam pocit, že jiné děti více tzv. poslouchají a napr. Jdou s maminkami v klidu, kdezto syn mi neustále někam utíká. Snažím se uklidňovat tím, že to chce čas. Ale ty stojky, kotrmelce, při kterých máme pocit, že si syn musí zlomit krk, ty nás s přítelem fakt trápí, protože je dělá fakt skoro každý den a vysvětlování, zakazováni vůbec nepomáhá. Někdy to udělá naschval, ale někdy jen tak. To se o něj fakt bojíme a chtěli bychom, aby prostě nějak pochopil, že toto už je fakt za hranou a toto prostě nesmí. Jde to nějak? Také třeba nevim, jak reagovat, když jsme třeba i babičky a dědečka a syn začne nebezpečné skákat na gauči, vypadá to, že přepadne, spadne na topení apod. Obzvláště děda je z toho úplně na nervy a snaží se to řešit. Zakazovat, odlákat jinam, vyhrožuje bohužel i vařečkou apod. Nic nepomaha.. je z toho pak hrozně ve stresu, boji se, aby si něco neudělal. A já jsem z toho pak ve stresu take, protože očekávají, že to tedy vyřeším já, anebo koukají, co ja na to.. kdybyste zkratka měla jakoukoli praktickou radu, budu moc ráda. Článek přečtu, moc děkuji.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, asi to bude dítě, které potřebuje akci a má jí málo. Možná je to dítě SP typu. Po těchto dětech klidně sedět fakt nemůžete chtít... potřebují i přečtí pohádky viset hlavou dolů.. potřebují hodně svobody, aby se naučily své tělo ovládat, a zároveň svou energii uvolňovat. Ideálně v prostředí, kde se mohou pohybovat svobodně. Třeba venku v lese... tuším ale, že o něj máte velký strach, ale to bude trochu potřeba pracovat na sobě, abyste to přijali a tolik se o něj nebáli. Když dělá něco nebezpečného, tak mu nabídnout jinou variantu, která je podobně dobrodružná, ale bezpečnější. Držím palce, Šárka Miková“

Věrka: „Dobrý den, ráda bych zeptala na váš tip ohledně vykomunikovaní dodržovaní hygienických návyků u 12 leté dcery, která s pubertou a přestěhováním do vlastního pokojíčku v 1. patře začala bojkotovat večerní sprchu a čištění zubů.Dcera je čistě kreativní typ, ve škole ji nebaví předměty na učení faktů (dějepis, zeměpis, přírodopis) a chápu,jak jste zmínila v minulém díle, že je pro ni čas věnovaný hygieně ztrátou času, když může něco tvořit, zpívat, tančit.Děkuji a těším se na setkání v Olomouci.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, popovídala bych si s ní o tom, že chápete, jak ji tyhle rutinní činnosti nebaví, že raději dělá něco zajímavého, kreativního. Pak bych řekla, že vás zneklidňuje, když si nečistí zuby, protože důsledky jsou jasné (nejen, že zuby se kazí, ale taky jejich oprava dost stojí - ale nevydírala bych ji tím). A co se týká sprchy, tak bych se jí zeptala, jestli jí vyhovuje víc sprchovat se ráno (někteří lidé to tak mají), zároveň bych ale trochu sázela na vrstevníky - pokud bude vyloženě smrdět, dají jí to najevo a udělají tu práci za vás :-) Těším se na viděnou v Olomouci! Šárka“

Hana: „Dobrý den! Prosím poraďte mi co mám dělat s mojí 15letou dcerou, je v 9.třídě, ale skoro se nechce učit, dokonce jí vychází z jednoho předmětu 4. Chce jít na střední školu. V 8.třídě problémy neměla, ale teď chodí ven s kamarády a škola jí moc nezajímá. Veškeré domluvy nepomáhají. Děkuji za odpověď Hana“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, známky na vysvědčení nebudou to klíčové. Zásadní budou výsledky přijímacích zkoušek. Takže bych spíš řešila, jestli se nějak na přijímací zkoušky připravuje. Pokud je střední škola její výběr, tak bych jen zařídila, ať má dost informací, s jakým prospěchem popř. výsledkem přijímaček má velkou /malou šanci se tam dostat. Kamarády jí neberte, ale zeptejte se jí, co by jí pomohlo, aby se mohla alespoň trochu učit - jestli třeba doučování od kamarádky apod. Držím palce, Šárka Miková“

Andrea: „Dobrý den, jsem hodně zničená, můj partner je narcista, po dlouhém hledání a pátrání proč se chová jak dubnové počasí, že jednou jsem ta nejlepší žena , matka a vzápětí jste neschopný labilní člověk. Máme 2 letého syna. Soužití s ním se změnilo v peklo. Teď jsme 2 měsíce od sebe. Je mi lépe ale i tak mě neustále napadá v sms a říká, že chce střídavou péči. Nechápu sama jak jsem to dokázala vydržet 7 let ! Ale on byl tak dokonalý když chtěl a dokázal mě otočit proti všem a já dělala vlastně co chtěl. Bojím se o syna.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, gratuluji, že jste dokázala z takto nezdravého vztahu odejít. Ale bude to ještě těžké. Musíte být pevná sama v sobě, nenechat se dál manipulovat. Péči o syna budete řešit u soudu a je málo pravděpodobné, že vám soud dá střídavou péči. Po pravdě - většinou to muži ani nechtějí, jen tím ženu vydírají, straší ji tím, ale ve skutečnosti by do toho nešli, protože by se jim hrozně moc změnil život. Pokud přecejen ale o střídavků půjde, trvejte s advokátem na psychologickém vyšetření rodičů, to by mělo odhalit jeho narcistické sklony. Držím palce, Šárka“

Zuzana: „Dekuji vám. Já úplně ten pocit nemám, že by byl až tak moc akční..nedělá to stále, ale treba jednou dvakrát za den, když si na to zrovna vzpomene. Jinak je právě hodně takový chytrý a hloubavý, strašně rád a s velkou pozornosti si čte knihy, rozeznává letadla, auta, sám si třeba 15 min prohlíží, sam si třeba i v klidu hodinu hraje. Ale pak zase samozřejmě začne blbnout. Já to naprosto chápu, jen bych ho nějak potřebovala naučit, kde jsou ty hranice. Zkusím vaší knihu :)“

Mgr. Šárka Miková: „On může být introvertní, ale zároveň akční - tedy nedělá to stále, dokáže být hodně "ve svém světě", ale pak potřebuje akci. Uvidíte, co zjistíte díky knize. Mějte se hezky, Šárka“