Sama doma

Záznam chatu z úterý 11. dubna 2023

DAYD: „Který výchovný styl rodičů je pro neprůbojné dítě nejlepší?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Pro děti je nejlepší akceptující a respektující výchova. Aby rodiče dokázali dítě přijmout takové jaké je, a podpořit ho v tom, jaké je. Velmi důležité je, aby rodiče dítěti vytvářeli bezpečné prostředí, v kterém ale bude prostor pro přijetí zodpovědnosti za řadu povinností, samostatnost. Pro dítě je také důležité, aby mělo možnost začít pocit nepohodlí. Rovněž je velmi důležité, aby rodiče dítěti naslouchali, bez následné potřeby sebemenší problém řešit. Mnoho rodičů si uvědomuje, že bývali také úzkostnější, neprůbojní, je dobré si přiznat, že dítě může být po nás... zkusme si vzpomenout, co pomohlo nám.. a můžeme to dítěti nabídnout. Zároveň ale je vhodné akceptovat, když dítě naši zkušenost nevyužije a půjde svou cestou. Pro neprůbojné děti je opravdu důležitá pravidelnost, tak vytváří pocit bezpečí, přijetí dítěte jaké je a ubezpečení, že jej máme rádi přesně takové jaké je. Mnoho dětí se obává očekávání, která na něj rodiče i okolí kladou, i když mají rodiče pocit, že dítě podporují, mnohdy si neuvědomují, že očekávání nějakým způsobem před dítětem ventilují a to může být zablokované. Také je velmi důležitá přirozenost, autenticita rodiče. A uvědomění si, že dítě není náš majetek, ale samostatná bytost, se svými přáními, touhami, představami, a naším největším úkolem je zajistit takové prostředí, v kterém bude šťastně růst a rozvíjet se. :).“

denmark: „Které výchovný styly rodičů může neprůbojné dítě poškodit?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, děkuji i dnes za vaše dotazy:). Výchovně nevýhodné jsou všechny extrémy a nepřirozenosti ve výchově. Ke zvýraznění neprůbojnosti přispívají více dominantní styly výchovy, hodně přísná a dominantní výchova, neustále kontrolující, výchova perfekcionistická, která dítě vystavuje vysokému tlaku směrem k výkonu a normám, očekáváním okolí, co vše dítě zvládně. STejně tak druhý extrém - silně ochranitelská výchova v dítěti může vyvolat pocit, že okolí je nebezpečné a nepřátelské, tak pak není divu, že se chová neprůbojně. Přitom řada dětí na svět přichází s určitými charakteristikami, ty se mohou zvýraznit nebo oslabit řadou vlivů... tedy i výchovným působením, ale i poznámkami učitelů, vrstevníků. Pokud získá dítě v rodině pocit, že jej rodiče musí před zlem světa chránit, moc se mu pak nelze divit, že se "bojí" vstupovat do dalších interakcí.“

denmark: „Co neprůbojné dítě, které čelí tom, že rodiče nemají žádný výchovný styl?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Nejsem si jistá otázkou... možná máte na mysli, že rodiče nejsou stabilní ve svém působení.. jednou jsou dominantní, jednou ochranitelští... to obecně pro dítě není příznivá situace. Dítě potřebuje pravidelnost, ta vytváří pocit bezpečí.“

Lada: „Dobrý den, souvisí neprůbojnost dítěte s nízkým seběvědomím?Je to stav vrozený, nebo získaný?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Neprůbojnost dítěte může být stav jak vrozený tak získaný. Vrozené dispozice se vlivem výchovného působení mohou zvýraznit nebo zmírnit.Hodně záleží na situacích, s nimiž se dítě setkává, pocitu bezpečí, vzoru rodičů a okolí. Neprůbojnost dítěte může souviset s nízkým sebevědomím, ale ještě častěji souvisí s nižší sebedůvěrou - tedy tím, že si dítě nevěří, že něco dokáže. Velmi důležité je poskytovat dítěti přiměřenou zpětnou vazbu, podporovat ho v jeho samotné sebereflexi (hodnocení jeho vlastního výkonu). Velmi důležité je při výchově dítěte naslouchat dítěti, zda mu jeho neprůbojnost v něčem vadí, překáží. Pokud je dítě spokojené, nesnažme se dítě předělat, ale berme ho takové jaké je. :)“

Lenka: „Dobrý den, má 6-letá dcera se bojí nebo se stydí před cizími lidmi. Následkem toho je, že ještě nikdy se neposadila dobrovolně u zubaře do křesla, při zápisu do školy se nechtěla bavit s panem ředitelem a dalšími (ikdyž z ní nakonec něco vytáhli). Máte nějakou radu, jak jí tohoto "strachu" zbavit? Nejvíc se to odráží u toho zubaře, protože potřebuje ošetřit, ale ona zkrátka neotevře pusu. Děkuji za odpověď“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Důležité je zkusit zjistit, zda se dítě nebojí z nějakého důvodu. např. u zubaře často kopíruje nejistotu dospělých při zubním ošetření. v tomto směru pomáhá hra s panenkou.. ošetření zubů panence (dcera by si hrála na zubařku), také pak můžeme řadu věcí doma natrénovat...Můžeme dítěti nabídnout postupné kroky ke zmírnění obavy (držet malého plyšáčka - opravdu malinkého, v dlani), domluvit si něco pěkného, co dítě následně čeká. 6 letému dítěti lze vysvětlit důležitost ošetření a skutečně si doma jednotlivé kroky ozkoušet (otevření úst... otukání tyčinkou zoubků... použití zubní spršky... vyplachování z kelímku a otírání pusinky hezkým kapesníkem... ). Možná by dítě reagovalo na sbírání bobříka odvahy.. překonání zoubkového lékaře (změna zubař za zoubková paní doktorka), pak i jiné situace, které dítě překoná... Důležitý je i přístup zubaře lékaře, zda má trpělivost na obavy dítěte. Pokud jste z většího města, a zubař trpělivý není, zkusila bych najít jiného lékaře, ale to je asi nejzazší řešení. Pak píšete, že ji nakonec u zápisu do komunikace vtáhli... co se stalo, čím ke změně došlo? Upoutali její pozornost...? Některým dětem trvá déle, než si na něco zvyknout, asi bude dcera tišší, ale důležité je, aby necítila obavy příliš silně. Pokud nic nezabere, obrátila bych se na spádovou poradny (Pedagogicko-psychologickou poradnu) a poradila bych se. Také bych ale uvážila, nakolik jako rodič nedělám něco, co v dítěti takové pocity může podporovat (např. moje obavy, že zápis je důležitý, že na tom záleží, dítě pak vnímá vysoké očekávání), nebo někdo z rodiny měl nějaký komentář, který si dítě zapamatovalo.. .často jde o hlouposti, které dítě někde slyšelo a najednou je vytvoření blok... těch příčin je hodně. Držm palce:)“

Vlastimil: „Je lepší , když vychovávám dítě ve smyslu - věř lidem, když budeš potřebovat a my nebudem nablízku, požádej je o pomoc,nebo nikomu nevěř, ať nejsi zklamaný, na nikoho nespoléhej.?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Volila bych osobně první variantu, ale zároveň je zdravé dítěti i ukázat, že zklamání, nesplnění našeho očekávání do běžných interakcí lidí patří a je přirozené. Požádání o pomoc je v pořádku, ale když okolí selže, také je to v pořádku. Některým rodičům pomáhá ve výchově vedení k tvorbě "náhradních" plánů... budování sebejistoty, že i "selhání" je normální a k životu patří a že je důležité, aby se dítě chovalo bezpečně a nesnažilo se za každou cenu předejít nějakému selhání (např. nejet stopem, ale raději přijet pozdě, apod.)“

Šarlota: „Dobrý den .Mám 3 roky vnučku. Bojí se cizích dětí, lidí .Doma nemá žádný řád, samé příkazy, zákazy, jídlo muže jen schválené od rodiču. na velkou na záchod chodí za 3dny ve strachu a jen za bobek má odměnu v podobě bombonku.Dcera si nenechá poradit,že dítě potřebuje režim.jaká rada na ně“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „To je hodně těžké radit... výchova působí přísně, dominantně... přesto uvádíte, že není žádný řád... to je opravdu velmi nevýhodná situace. Bohužel jako prarodič moc možností nemáte, pokud dcera ani zeť nejsou přístupní. Víc než režim bych ael viděla problém v těch zákazech, příkazech, zde se může očekávat buď neprůbojnost dítěte nebo pak vzepření...ani jedna varianta není ideální.“

Vlastimil: „Vím, že je důležité dítě chválit(zdravá sebedůvěra). Kde je hranice těch pochval tak akorát?Když ho budu moc často chválit, zvykne si na to a nebude z pochvaly mít takovou radost.Anebo si bude myslet, ze je ve všem výborné.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Máte pravdu. příliš všeho škodí. Doporučuje se postupně převést systém pochval do roviny sebehodnocení. Aby dítě nebylo závislé na hodnocení druhých a umělo se ohodnotit samo:). V dávkování pochval platí to, že je nedáváme pravidelně... :). Občas za to, občas za něco jiného. A můžeme vyzvat dítě k tomu, aby řeklo, jak vnímá danou činnost, daný výsledek. Tím se dosahuje nejlepšího výsledku.“

Lucie: „Dobrý den, mám 6 letou dceru. Je velice stydlivá a citlivá. Když přijde návštěva a přinese nějaký dárek. Má problém poděkovat nebo pozdravit. Jak ji “přinutit” a vysvětlit, že je potřeba, aby zdravila a děkovala. Když si o tom povídáme, říká mi, že se stydí. Opakuji jí, že tyto základy slušnosti musí umět. Okolí ji bere, že je nevychovaná. Děkuji za radu, jak k tomu přistupovat.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, takto staré děti říkají často, že se stydí. Vysvětlují to tak, že nevědí, co mají dospělým říkat. Zkusila bych se domluvit, že pozdraví, a nebude muset dále pak s nikým povídat, odpovídat. Také jsem onehdy s jedním stejně starým kloučkem připravila ukázkové odpovědi - přesně říkal, že se stydí, neví co má známým rodičům povídat, odpovídat, že se ptají na něco o čem si povídat nechce - na školku, na školu... neví co říkat. Tak jsme připravili dvě odpovědi (děláme tam hru s kolíčky, do nich si připínáme, co budeme dělat, to mě baví, v kolíčkách máme napsané hry, jídlo, odpočinek)... něco v tom smyslu. Důležité je, co se děje, když dcera pak nepozdraví.. jaká je vaše reakce... jak mnoho si pak spolu povídáte... zkusila bych to obrátit... nepozdraví, nechám to být.. pozdraví a povídala bych si o tom... pohladila ... obrátila bych mechanismus své reakce. A okolí bych zatím nechala plavat, snažíte se a to je důležité:)“

Vera Nadenickova: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat na radu. Mám vnuka 14 let, s dcerou jsme ho vychvavaly sami, otec si ho pujcoval sporadicky. Když bylo vnukovi 8 let, jeho otec se zastřelil, na vojně. Vnuk od té doby mel problémy, chodil na psychoterapie, asi po 3letech se to zlepšilo. Teď asi před půl rokem zase začal vzpomínat, ve škole byla šikana, proto ho dcera prehlasila jinam. Nyní je celkem v pohodě, ale známky 4, 5, občas 1,2,3. Z psychologickou pedagogické poradny má napsany nějaké úlevy. Ale má problém se soustředěním, když se naučí, tak druhý den to neví. Říká, že se stydí, dokonce se před asistentkou schovával na WC. Je tremista. V lednu došlo k sebeposkozovani. Opět řešeno na psychiatrii, bere Zoloft, znovu psychoterapie. Tvrdí mi, že se ve škole při zkoušení stydí a nevydá ze sebe slovo. Hodně se mi svěřuje, jako babičce. Máte prosím pro mne nějakou radu co s ním, jak mu mohu pomoci. Děkuji Nad.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, to nemáte nikdo jednoduchou situaci. V léčbě jste asi udělali maximum. Zkusila bych ještě ve škole využít těch úlev (např. vyloučení ústního zkoušení před spolužáky), pak zkoušení z lavice, s přípravou - body), zkoušení v menším kroužku... Pokud by v okolí byla nějaká skupinová psychoterapie, pak bych zkusila i to, v rámci menší skupiny trošku podporovat odolnost. S ohledem na věk bych se zkusila porozhlédnout i po nějakých iniciativách, které se využívají v prevenci rizikového chování, možná najít i skauta... nějaký turistický oddíl. To těmto dětem hodně pomáhá. A pak ohledně pozornosti.. nejsem si jistá, zda zoloft nemůže trochu ovlivnit pozornost... jinak výkyvy ve známkách ukazují, že chlapec je šikovný, ale výkyvy bude působit jeho stav. Ve škole by mohli využít forem formativního hodnocení, kdy nedobrý výsledek lze chápat jen jako průběžnou informaci pro žáka, ne ověření látky učitele... učitelům by s tím mohl pomoci Výchovný poradce, poradna. Jinak pro podporu pozornosti lze využít i tříměsíční program ropratem... je dostupný na internetu, zácvik má dělat sice odborný pracovník, ale myslím, že jej lze využít i bez odborníka... jde o program tužka papír - napomáhá lepší koncentraci a zrychlení tempa...Pokud byste potřebovala vysvětlit ohledně této techniky více, napište mi na pracovní mail, jsou dobře dostupné na webu:) Držím palce.“

Blanka Loská: „Dobrý den ,paní docentko, jsem babička devítiletého vnuka s aspergerovým syndromem, rodiče se rozešli, je ,zatím, ve výlučné péči matky. U otce je 2x za měsíc, zatím. Ve škole se učí výborně, je ale více živý, bývá často doma nebo u babičky, pro jeho matku je sport sprosté slovo. S otcem dělá různé aktivity, turistiku, jízdu na kole, byl na treninku juda, kde se mu to velmi líbilo. Matce se to ale bojí říci, prý ho za všechno fackuje. Dala ho do šachového kroužku, kde mu to sice jde, ale nebaví, potřebuje pohyb a nějakou partu. Matka vše řídí podle sebe a jeho se na nic neptá. Vnuk po víkendu odchází, podle něj, z domova, t.j. od táty , k matce celý rozklepaný. Mám strach, aby si někdy neublížil. Syn požádal soud o střídavou péči. Zoufalá babička“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, syn postupuje správně, obrátila bych se i na OSPOD, je nutné toto vše jim sdělit, aktuálně jsou příznivé situace pro střídavou péči...Podpořte dítě, aby se sociální pracovnicí mluvil, vyjádřil to,co svěřuje vám. Dítě s Aspergerovým syndromem potřebuje cítit bezpečí, to co popisujete určitě není příznivá situace. OBrátila bych se asi i na odborníka, u kterého je vnuk vedený. POkud by otec neuspěl, ale jak píšu, opravdu se nyní hodně k této variantě přistupuje, at´to nevzdává, využije dalších podpůrných institucí. Důležité je ale vytvářet pohodu v době pobytu syna. SLožité je, když si dítě na matku stěžuje, aby sice mělo podporu a byl vyslechnutý, ale může se to také obrátit proti vám. Držím palce v této náročné situaci.“

Leona: „Dobrý den,mám dceru 10let a 3roky. Ta starší stále žárlí na tu mladší...že ta mladší nemusí to a tamto. Přitom vysvětlujeme té starší dceři, že ona má již dané povinnosti vůči rodině a ta mladší k tomu postupně dospěje. U mladší dcery se někdy objevuje, že začne tu starší popichovat, plácne ji atd.a ta starší se otočí a zaútočí na mladší. Jak postupovat,aby holky spolu lépe vycházely i když vím že je tam dost věkový rozdíl. Děkuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, to není jednoduchá situace. V podstatě máte dva jedináčky. u starší je důležitý náhled na to, že tříleté dítě asi opravdu mnoho věcí ani dělat nemůže:) Také je dobré ukázat, co na rozdíl od tříleté zase může starší dcera. Starší dceři bych doporučila, aby na provokaci mladší nereagovala, ale zkusila jí věnovat pozornost jindy, než když ji sestra zlobí. Často pomáhá rozdělit čas mezi oba sourozence, kdy oba mají rodiče jen pro sebe, pak společný čas. Také není ideální zapojovat starší dítě do péče o mladší sestru, tím se posouvá sourozenecká role do role rodiče a celkově se to neřeší pak ideálně. Mnohdyžárlení napomáhají reakce okolí... jééé, ta je roztomila...a už umí tohle a tohle... tedy věnovat pozornost i tomu ,co se daří starší dceři. TAké je nutné si uvědomit, že postupně začne dospívání, období vzdoru, budete mít v období vzdoru obě holky:)). A také pomáhá vyžádat si radu od starší dcery, co by pomohlo, aby se cítila lépe:) Držím palce. :)“