Sama doma

Záznam chatu z pondělí 6. března 2023

DAYD: „Jak se připravit na rodičovství po rozvodu?“

Markéta Nováková: „Na rodičovství po rozvodu se moc připravit nejde. Stejně tak, jako nejde připravit se na rozpad vztahu. Důležitou průpravou je zvládnutí rozpadu vztahu samotného. Obecně lze říci, že děti zvládnou rozvod/rozchod rodičů lépe, když ho zvládnou jejich rodiče. Porozvodové rodičovství klade na rodiče některé speciální nároky jako např: - lepší organizační schopnosti - konstruktivní komunikace - schopnost realizovat svou rodičovskou roli v mantinelech společně domluvených pravidel, která neporušujeme Nejdůležitější je zvládnout oddělit svou rodičovskou roli od té partnerské. Nevnášet do rodičovství přetrvávající problémy mezi partnery. Když se to podaří, může dítě po rozvodu/rozchodu rodičů získat dva domovy mezi kterými svobodně a bez větších obtíží (adaptační potíže) prostupuje. Nemusí přemýšlet o tom, co kterému rodiči říká, na druhou stranu nedostává prostor k manipulaci s rodiči ani k tomu, aby zneužívalo situace, kdy se spolu rodiče nebaví ve sv§j prospěch (větší kapesné, volnější pravidla, apod.).“

ANTI: „Co je nejdůležitějšího na rodičovství po rozvodu?“

Markéta Nováková: „Rozvod je obdobím plým ztrát, pro všechny. Děti nesou všechny tyto ztráty, aniž by jakoukoliv z nich zapříčinily. Musí začít dělit svůj čas na čas s mámou a čas s tátou. Často jim v takovém režimu, hlavně v pubertě, nezbývá už žádný čas na to být samo se sebou, se svými vrstevníky. Na to rodiče často zapomínají. Mnohdy také očekávají od dětí, že si rychle a bez problémů zvyknou na všechny změny, které jim do života vnesli. To co dítě od rodičů potřebuje v této situaci, jsou zvláštní ohledy, trpělivost a pochopení, fyzickou i emoční dostupnost - od obou rodičů. Zároveň ale potřebuje pevnost v postojích a názorech, jasně nastavená pravidla, která musí i dítě dodržovat a dodržují je i oba rodiče. Musí být jasné, kdo nese odpovědnost, kdo rozhoduje - že jsou to oba rodiče - ve shodě (viz. rodičovská odpovědnost - zákonem daný pojem). Co nezbytně dítě potřebuje, aby rodiče oba podporovali vztah dítěte k druhému rodiči. Ten nejvážnější důsledek rozpadu vztahu rodičů, který dítě může potkat, je ztráta jednoho z rodičů (postupná nebo okamžitá). Dítě potřebuje mít a rozvíjet vztah s oběma rodiči, zažívat je v každodenních situacích. Pokud je dítě zrovna v životní fázi, kdy má blíže k jednomu z rodičů, potřebuje aby ho právě tento rodič podporoval v tom, aby se vztah s druhým rodičem rozvíjel a posiloval. Rodiče by vždy měli myslet na to, že nejde jen o čas, kdy žijí s dítětem do doby než zletí (18 let), ale i o ten čas, o kterém jejich dítě bude rozhodovat až bude dospělé. Jestli s nimi oběma bude i pak chtít trávit čas nebo jestli bude stále nuceno si vybírat: koho pozve na svůj maturitní ples, na svatbu, křtiny svého dítěte apod. Někdy se děti v dospělosti, když jejich rodiče svůj rozchod nezvládnou, raději vzdají jich obou, než aby si museli vybírat.“

DAYD: „Jaké je vlastně rodičovství po rozvodu?“

Markéta Nováková: „Je vždycky náročné, může být ale obohacující. Vše záleží na tom, jestli je zatížené konfliktem mezi rodiči nebo ne. Pokud přetrvává konflikt, pak je to vždycky velmi těžké pro dítě a nemůže být ani příjemné a zdravé pro rodiče samotné.“

Bepy: „Dobry den pani Doktorko, a co kdyz se deti, po rozvodu dve (divenka 10, chlapec 13,5) rozhodly, ze nas me jako novou zenu, vidat nechteji? Po 3 letech velmi vypjatych a emocne narocnich doslova “bojich” (byli jsme na rozvod) ony rekly, ze chodit nebudou. Je tomu jiz rok a v uplynulem roce probehly 2 hodinove navstevy jeste vynuceny manzelem a dopadly velmi spatne. Ano, ze strany byvale pani vime, ze nas spini a hani, ale rozhodnuti 3 roky rostlo v nich. Ruku v ruce mame rocniho syna. Maji brachu, ktereho videli 2x a doslova jej nenavidi. Co s tim? Dekuji“

Markéta Nováková: „Dobrý den, pokud jeden z rodičů vztah dětí s jejich druhým rodiče nejen nepodporuje, ale dokonce mu brání nebo děti od kontaktu, ve Vašem případě s otcem, zrazuje, pak je to pro děti velmi těžké. Obzvlášť, jestli žijí převážně s matkou. Většinou volí takovou strategii, aby přežily, měly život snazší, méně zatěžující. Vybojovat si "tátu" proti vůli "mámy" je opravdu velmi těžké všechny děti to rozhodně nezvládnou. V takovém případě nezbývá než s dětmi o tom mluvit, ukazovat pochopení pro jejich situaci, že možná nemají na výběr, že to teď tak vnímají, ale ujišťovat je v tom, že tu pro ně jste a že věříte, že se to časem změní k lepšímu. Rozhodně je velmi důležité, neočerňovat a nevinit druhého rodiče (matku), i když její vliv dle Vašeho vyjádření dobrý není. Tím bychom situaci dětí jen ztížili a navíc bychom nedosáhli toho, že děti později budou vnímat, že to byl táta, kdo byl chápající a podporující. Je důležité snažit se o vztah, být v kontaktu alespoň dostupnými prostředky a nevzdávat to. Nesmí to být formou výčitek a dožadování se, ale prostě se ozvat, dát dítěti najevo, že mě zajímá, že na něj myslím a že i chápu, jestli mi nemůže nebo nechce odpovídat. Vysvětlit, proč je pro mě důležité, aby vědělo, že do mého života patří a že si přeji, aby v něm bylo více. Někdy už proces rozvodu přispěje významně k tomu, že děti "se rozhodnou" pro jednoho rodiče. Prostě si musí vybrat. Rodiče by měli po rozvodu ideálně pečovat v co nejvyváženějším poměru. Pak se takovým problémům předejde.“

Helena: „Jak vysvětlit dítěti , když po rozvodu rodičů a klučík je v péči otce , že o něj jeho máma nestojí , když se na to ptá , je mu devět let a jeho maminka už přes dva roky o něj nejeví zájem?“

Markéta Nováková: „Dobrý den, tohle je velmi těžké. Dítěti na pozadí může běžet otázka, co se mnou je, že o mě moje maminka nestojí. Myslím, že moc se dělat nedá. Ujišťovat ho, že Vy tu pro něj jste a odpovědět upřímně, ale přiměřeně věku dítěte. I nevím, je odpověď a může následovat ujištění, že Vy/ jeho otec, tu jste. Postupem věku to téma rozvíjet a vysvětlovat, že někdy lidé selhávají ve svých rolích, nedokáží převzít odpovědnost - že je to ale o nich a jejich selhání, ne o dítěti, ono za to nemůže je úžasné a Vámi milované.“

Jarca: „Dobry den , jak je to u deti ktere vychovava babicka s partnerem a jeden z rodicu zemrel ( matka) a otec nema o dite zajem. Vnuk jen strida babicku a dedu s jeho partnerkou ? Dekuji za odpoved“

Markéta Nováková: „Dobrý den, naše právo garantuje dítěti právo na péči od jeho obou rodičů, ale jen v teoretické rovině. V praktické rovině nedokážeme dítěti zajistit nic bez jeho rodičů. Pak už jen nějakou náhradní rodinu nebo příbuzenskou péči, jak píšete. Je to smutné.“

Jana: „Bývalý manžel si našel přítelkyni o 16 let mladší má s ní novou rodinu dvě děti. Dvě děti z našeho vztahu které jsou nyní plnoleté, nejevil a nejeví žádný zájem. Děti o otci nemluví a když tak nevím co o něm mám říci i a jak o něm mám mluvit. Sváděl i přítelkyni mého syna což bylo pro mne šokující. Děkuji“

Markéta Nováková: „Dobrý den, určitě nezastávám názor, že by se mělo dětem lhát, vykreslovat druhého rodiče v růžových barvách, ale vždy by se měl zohlednit věk dětí, co jim říkám a kolik jim toho říkám. Pokud nemůhu říci vůbec nic pěkného, tak si myslím, že je lepší říci, že prostě nevím a nerozumím tomu. Často to tak i je. A dodat, že ale o moc přichází, že tak úžasné děti je radost mít. Pokud by děti chtěly rodiče kontaktovat, podporovala bych je v tom, ale asi bych je i varovala, že možná on ten zájem mít nebude, že je to nefér a nespravedlivé. Vaše děti už jsou dospělé, jestli druhý rodič nejevil žádný zájem, dá se s nimi o tom mluvit v tom smyslu, že ony se z chování svého otce mohou poučit, že i negativní zkušenost je formativní a může být užitečná.“

Anna: „Dobrý den, druhý rodič nemá o dítě velký zájem. Jak dítě před tímto ochránit? Děkuji za odpověď“

Markéta Nováková: „Dobrý den, dítě před nezájmem druhého rodiče neochráníte. Bude se s tím muset v rámci svého dospívání nebo i dospělosti vyrovnávat. Můžete mu to nahradit tím, že tu pro něj jste, že ho podporujete, aktivně s ním trávíte čas a mluvíte s ním upřímně, ale s ohledem na jeho věk. Dobré je dítěti zdůraznit, že to téma je stále otevřené, že to pro něj asi bude těžké se s tím smířit a že za Vámi může kdykoliv přijít, když o tom bude chtít mluvit, postěžovat si. Důležité také je dítěti zdůraznit, že to není jeho vina, s ním není nic špatně, to jen někteří dospělí nezvládají všechno ve svém životě tak, jak by měli.“

Alžběta: „Dobrý den, aktuálně se rozvádíme. Máme společnou péči. Ze začátku to vypadalo, že to bude fungovat a že jsme schopni se dohodnout. Nyní mi přijde, že ještě současný manžel nechce moc komunikovat. Jen řekne, že tehdy by si děti vzal a počítá s tím. Bohužel dcera se bojí říct tátovi ( i babičce) spoustu věcí. Raději jim vše odkýve, protože by se zlobili. Doma mi pak pláče nebo jen říká, že to nechce, ale že musí. Manžel mi na to jen řekl, že jí nikdo neubližuje a že mu to má říct ona... Takže ani toto nijak neřešíme. Mohla byste mi něco poradit? Děkuji“

Markéta Nováková: „Dobrý den, společná péče může být skvělá, ale vyžaduje komunikaci a neustálé domlouvání se. Doporučuji Vám obrátit se někam a požádat o pomoc s vypracováním rodičovského plánu. Umožní Vám to detailně domluvit některá pravidla, vnést do péče také řád a předvídatelnost - ta je důležitá pro všechny, i Vaši dceru. Až ten plán budete mít, přizvala bych i Vaši dceru, aby se např. ve společné mediaci mohla vyjádřit k tomu, co jste pro ni domluvili. Za komunikaci není odpovědné dítě, jste to Vy, rodiče, to by měl mít Váš bývalý manžel na paměti a nepřenášet odpovědnost na dítě. Můžete se podívat na rodičovské plány na www.cochem.cz nebo mi napište na marketa.novakova@cochem.cz a pošlu Vám odkaz, příp. doporučím službu nebo mediátora ve Vašem okolí, pokud budu vědět.“

Lenka: „Dobrý den, starám se o 2 děti už 7 let. Mají danou společnou péči po týdnu. Vzdy vše jde. Jen problém je s matkou. Strašně je navadi a mladšímu 11 letemu neustále večer píše třeba až 30 sms za večer...on to samé. Jak ho miluje podobně. My děti proti jejich matce vůbec nenávidím. Ba naopak. Mají tu své zázemí a jak už se dělo od začátku i vždy své věci. Právě, aby nemuseli vše tahat. My vedeme výchovu trochu přísněji. Třeba za včas spát, nebýt dlouho na telefonech, či jiných zařízení. Vymýšlíme ruzne výlety, platíme tábory a chceme ,aby navštěvovali i kroužky. Bereme je každý rok na dovolenou. Co vím... Starší si může u matky dělat co chce a mladší zase neomezeně na různých tabletách,telefonech a td. Nevím jak jinak už předejít jejich smskovanim. A když se zeptáme co třeba dělali u mamky...mlčí Děkuji“

Markéta Nováková: „Dobrý den, myslím, že by bylo dobré, i když máte společnou péči, některá pravidla domluvit. Sepiště si témata, která byste chtěli pořešit a zapracujte je do rodičovského plánu. Může mezi nimi být i to, jak je druhý rodič v kontaktu s dítětem, když je u druhého rodiče. Můžete se domluvit na četnosti a nějaké hodině, do kdy, zavést např. pravidlo, že si zavolají v pět max. na 15 min. apod. Stejně tak další vychovné věci je dobré sladit. Zejména dospívání je těžké zvládnout, když se pravidla u jednoho a druhého rodiče příliš liší. Jinak je samozřejmé, že každý z rodičů vychovává trochu jinak, jinak to ani nejde. Nevyptávala bych se dětí, když se vrátí od mamky, co tam dělaly apod., ale udělala bych to formou nabídky. Jak jste se měli? Moc rád se dozvím, co Vás bavilo, z čeho jste měli radost, co jste s mamkou zažily pěkného. Jestli ale nechcete nic říkat, nemusíte. Musí ale platit, že to nebudete nijak hodnotit, že z toho nakonec nebude rozhovor, který by děti napříště raději neabsolvovaly. Snažte se o setkání a domluvení/zpřesnění některých pravidel, využijte mediaci nebo poradnu, pokud to nepůjde bez třetí osoby.“

Hanka: „Dobrý den, ráda bych zjistila od svého pubertálního 14-ti leteho syna, jak bere to, že jsem odešla od jeho táty.. jakým nejcitlivejsim přístupem na to jít? Děkuji za odpověď…“

Markéta Nováková: „Dobrý den, tohle je těžké. Záleží na tom, jaký Váš syn je. Myslím, že je možné říci, že si uvědomujete, jak těžké to pro něj asi muselo být, že možná o mnohém z toho s Vámi a s tátou ani nemluvil. Můžete se i zeptat napřímo, musíte být ale vždy připravena na to, že dostanete velkou dávku kritiky, která může být i velmi tvrdá, až nespravedlivá. K tomuto věku to patří. Já bych se na to neptala, spíše bych se ptala na potřeby syna, přirozeně bych vytvářela prostor pro sdílení - vaříme spolu, chodíme na výlety, máme spolu nějakou činnost, kdy nejsme jen vedle sebe, ale skutečně spolu a bavíme se. Kdyby mi to chtěl říci, nebojím se, že by to pak neřekl. Jinak je to asi spíše o Vaší potřebě, pokud to on doposud nesdělil.“

Sarka: „Dobrý den, s partnerem jsme se rozešli, když dcerce byl 1 rok. Rodila jsem ve Francii a do jejich 9 měsíců jsme žili ve Francii, s jejím tatínkem jsme si vůbec nerozuměli a tak jsem odjela s dcerou do CR, bude tomu rok. Její otec žije stále ve Francii, každé dva měsíce ji navštěvuje, ale nechce mi podepsat papír, ze je dcera v me péči. Nechci to zatím dat k soudu, aby její tatínek nezačal byt zase “zlý”. Jak bych to měla řešit? Popr, jak se řeší návštěvy rodičů v mezinárodních vztazích?“

Markéta Nováková: „Dobrý den, jestliže máte dítě s partnerem ve Francii a tam jste i žili, když se dítě narodilo, pak by bylo nejlepší ve Francii zůstat. Rozhodně to nebudete mít lehké, je potřeba se připravit na to, že otec Vaší dcery v jejím životě vždy figurovat bude (a to by i měl) a budete se muset vyrovnávat s velkou vzdáleností. Případy s mezinárodním prvkem řeší UMPOD - Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí (www.umpod.cz). Resp. tenhle úřad by byl v řízení ustanoven opatrovníkem dítětem - bude zastupovat jeho zájmy v řízení. I když v řízení nejste, doporučila bych Vám obrátit se na ně o radu a vysvětlení širšího kontextu Vaší situace.“

Hana: „Dobrý den, nevím, zda se můj dotaz týká tématu. Chtěla bych se zeptat na vztah nový manžel a mé děti, které mám s bývalým manželem. Jak má správně probíhat kritika směrem od nového manžela na chování mých dětí? Pokud děti napomíná a kritizuje proto, že se chovají špatně ke mě jako matce, například jsou drzé, neposlouchají...Mockrát se stane, že já se jich zastanu a v podstatě asi podrývám jeho autoritu. ale nemůžu si pomoc, asi vnitřně bojuju vždycky s tím, že jsou to hlavně"mé" děti a špatně snáším, když je kritizuje někdo jiný než já, i když má pravdu. Jak tyto situace správně řešit, aby neměl manžel pocit, že jsem proti němu a zároven děti neměli pocit, že jsem na jeho straně....Děkuji Vám .“

Markéta Nováková: „Hezký den, tohle je problematika "třetího rodiče". Je to velmi těžká disciplína. Děti nemají žádnou povinnost přijmout Vašeho nového partnera/manžela. Myslím, že je ideální, když se domluví jasná pravidla a je dobré, když nový partner nevychovává. To neznamená, že se nemůže vyjadřovat k tomu, jak se děti chovají, jak on to cítí a prožívá a co mu na tom vadí. Může to být ale jiným způsobem, více partnerským a vychovávat spíše příkladem. Někdy to chce také trpělivost a mnoho věcí, které chci dětem říci, si mohu nechat na vyříkání později s partnerem. Myslím, že i pro Vás je podpora důležitá. Někdy ztrácíme náhled a právě pohled někoho třetího pomáhá se zamyslet nad tím, jestli není třeba něco změnit. Je možné také to vztahovat na sebe - To jak ses teď chovala k mamince se mi nelíbí, já bych si tohle ke své mamce nikdy nedovolil. Je mi mamky líto, když to vidím. Je v tom rozdíl, když se to jen popíše a není to sděleno autoritativně s následkem nějakého trestu např. Podívejte se po knize "Třetí rodič" - možná v ní najdete inspiraci. Zahraniční literatura nabízí řadu titulů na toto téma.“

Tom: „Dovolte mi popřát Vám hezký den :-)“

Markéta Nováková: „Děkuji : ) I Vám.“

Ilona: „Dobrý den, tak to je přesně náš případ neřikej, neber, nenos, absolutně žádná komunikace s ex. Po rozvodu je 10 let. Dcera v pubertě a jsem špatná už dost i u ní. Ex nový vzhah hned (byl to důvod). Prosím radu jak s dcerou komunikovat děkuji.“

Markéta Nováková: „Dobrý den puberta je náročné období. Je přirozené, že komunikace bude obtížnější. Je dobré držet důležitá pravidla, být konzistentní a vysvětlovat sv§j postoj.“

Kateřina: „Dobrý den,loni jsme se s manželem rozvedli, máme 2 malé děti (2 a 3 roky). Co je pro ně v tomto věku s ohledem na situaci klíčové? Děti jsou v mé péči a styk s otcem je na domluvě, zatím jsme se vždycky domluvili. Teď zavádíme celodenní styk v sobotu, kdy děti začínají spát u otce přes den každou sudou sobotu a další den, v sudou neděli má otec děti dopoledne do oběda. Zkoušeli jsme to 1x a starší syn byl druhý den celkem dost rozhozený, nechtěl být s tatínkem, musela jsem si pro děti přijet. Také mám strach, že otec bude časem požadovat střídavou péči, které se děsím, protože si myslím, že to pro děti není dobré řešení, že děti tím poměrně dost trpí. Co si myslíte? Děkuji.“

Markéta Nováková: „Dobrý den, je velmi důležité, abyste děti v kontaktu s otcem podporovala a připravovala je na přespávání apod. Jako je připravujete na prohlídku u lékaře. Opravdu může být pro ně těžké to zvládnout, ale s Vaší podporou to budou zvládat lépe a lépe. Taky pomůže když se budou s tátou vídat častěji a dodržíte pravidelný režim (s malými časovými rozestupy). Pomohlo by i více hodin v rámci týdne je návštěva apod. Střídavá péče je ideální u malých dětí - začít ji. Pak přirozeně přetrvá i dál.“