Sama doma

Záznam chatu z pondělí 9. ledna 2023

ANTIMONY: „Když nelze ve vztahu dýchat, může to být ten případ, kdy partneři nemůžou být spolu ale ani bez toho druhého?“

Markéta Nováková: „Takový pocit se obvykle dostaví, když jsme s něčím nespokojení, když nejsou naplněny některé naše důležité potřeby, některá naše očekávání od vztahu nebo partnera. Je velmi důležité umět si uvědomit, co je to konkrétně, co mě trápí, s čím jsem nespokojený/á a jestli to souvisí s tím druhým nebo je o něco, co si vlastně musím nejdříve vyřešit já sám/sama. Aby se mohl vzduch vyčistit a mohlo se nám zase vedle sebe a spolu dobře dýchat, je potřeba o svých pocitech, prožívání a potřebách mluvit. Partner nemůže reagovat na moje potřeby, když o nich neví. Důležité je také pamatovat na to, že to co chci dostávat, bych měl/a také sám/sama dávat. A většinou platí, že pokud chci více pozornosti, vyjadřování náklonosti, svobody, čehokoliv jiného dostávat, začnu to sám/sama dávat a z druhé strany to většinou začne chodit. Některé páry si v dnešní hektické době přímo vyhrazují pravidelný čas na společné sdílení. Ten čas je pak opravdu jen pro ně dva. Bez mobilů, bez dětí a v takové pravidelné čtvrthodince/půlhodince jeden druhému naslouchají. Obsahem takového sdílení jsou běžné věci, jak uběhl předešlý den nebo týden, co mě zaujalo a v takto vytvořeném prostoru pak přirozeně vyplouvají na povrch i témata vztahová, která je pak možné řešit v klidu a bezpečí tohoto rozhovoru nebo je odložit na další týden na další čtvrthodinku a bavit se o tom daném problému cíleně. Je skvělé, když si partneři ve vztahu dopřejí svobodu ta jde ruku v ruce s důvěrou a odpovědností vůči sobě navzájem.“

DAYD: „Pokud nelze ve vztahu dýchat, je vždy potřeba ten vztah ukončit?“

Markéta Nováková: „Záleží na tom, co je příčinou toho že nelze dýchat. Pokud je tou příčinou manipulativní chování jednoho z partnerů nebo dokonce domácí násilí, kdy se násilný partner snaží odstřihnout toho druhého od jeho přátel, širší rodiny, zaměstnání - prostě od jiných lidí, pak je to vážný stav a takový člověk by měl vyhledat pomoc a svou situaci konzultovat. Velmi pravděpodobně to k ukončení vztahu povede, pokud se v chování druhého partnera (toho násilného a i psychické násilí je formou domácího násilí) objevují nějaké patologické rysy. Pokud se pocit, že nelze dýchat objeví v jinak funkčním vztahu, tak řešením je mluvit spolu o tom, co ho způsobuje, co ve vztahu k druhému potřebujeme, co jsme sami ochotni změnit a nabídnout. Mnoho vztahů, dle průzkumů, končí předčasně. Máme totiž tendenci nárokovat si ve vztahu štěstí a naplnění všech svých potřeb. Očekáváme, že nám to ten druhý má poskytnout. Vztahy jsou ale především práce, je také potřeba počítat s obdobími, kdy to nebude růžové a že takové fáze do vztahu patří. Pomáhá myslet na dlouhodobý horizont - pár špatných dní je nic ve srovnání s celým životem, 30, 40 a více lety. Důležité také je věřit ve vztah, v sebe i druhého, že to zvládneme.“

ANTIMONY: „Pokud nelze ve vztahu dýchat, co nejčastěji radíte?“

Markéta Nováková: „Zastavit se, vyhradit si čas a prostor pro sebe a zamyslet se, co je příčinou toho, že se nemohu nadechnout. Většinou to bývá nějakou nespokojeností sám/sama se sebou, se svým životem, odvíjí se nějak jinak, než bych si přál/a. Dostala jsem se ve vztahu do role nebo pozice, ve které se necítím dobře. Pak je důležité to s druhým probrat. Nezačít vyčítáním a osočováním, ale sdílet svoje prožívání a pocity a snažit se najít způsob, jak můžeme společně, tentokrát mě (jindy zase my dva pomůžeme tomu druhému) pomoci. Když si řekneme o pomoc, je to úplně jiné, než když hledáme chybu v partnerovi. Je totiž důležité si uvědomit, že odpovědnost za to, kde (ve vztahu) jsme, kam jsme se dostali, neseme oba dva.“

DAYD: „Pokud nelze ve vztahu dýchat, je vždy potřeba ten vztah ukončit?“

Markéta Nováková: „Rozhodně není potřeba vztah vždy ukončovat. Je to předčasné. Problémy ke vztahům patří, také vývoj. Vztahy jsou ovlivněny i děním ve společnosti a okolí, nesmíme zapomínat i na to, že některé náročné životní situace mají na naše vztahy vliv a že to, co prožíváme zrovna teď, není napořád a na vždycky.“

Lenka: „Dobrý den, manžel mě a děti psychicky vydírá k vůli mé víře v Boha, ve které jsem byla vychována a vedu k ní i děti. 16 let mu to nevadilo (nebo to nedával najevo), na začátku manželství s tím souhlasil. Nyní je to pro něj nepřekonatelný problém. Když se ho např. zeptám, jak se měl v práci, dostávám odpověď: Zeptej se Boha nebo v kostele. Není už možné s ním normálně komunikovat, má stále připomínky. Doma mě přehlíží, neodpoví na pozdrav, dělá, že v bytě nejsem. Pdychicky mě to deptá a už nevím, co s tím.“

Markéta Nováková: „Dobrý den, to mě mrzí. Pokud by se podařilo zjistit, co manželovi vadí konkrétně, čeho se v souvislosti s Vaší vírou a vírou Vašich dětí obává, mohlo by to pomoci. Nevím, jestli je ochoten jít s Vám např. na párovou terapii nebo jinam tento problém řešit. Určitě je to žádoucí. Vyžaduje to ale jeho ochotu problém řešit. Na Vašem místě bych zkusila s manželem promluvit o tom, že to pro Vás problém představuje, stejně tak to, že Vás přehlíží a nevěnuje Vám pozornost. Zkuste mu popsat, jak se při tom cítíte a požádat ho o hledání společného řešení.“

Pata: „Dobrý den, co dělat,když partner nechce věci řešit a už vůbec nechce poslouchat co mu rikam. Nezajima ho vůbec nic co se potíží týká.Moje potíže jsou zdravotní. OBTEZUJE HO TO. Navic je cholerik a vykazuje znamky manipulatora.Zajima se pouze o sebe a hlavne aby on byl spokojeny, ostatni ho nezajimaji. Ve spolecnosti se chova obracene nez doma. Ve spolecnisti sarmantni bavic,doma vztekly cholerik.Již jednou jsem kvůli tomu od partnera odešla.Nasliboval hory doly, a ja se k nemu vratila,ale vše se postupně vrátilo do starých kolejí. Dekuji“

Markéta Nováková: „Dobrý den, doporučila bych Vám obrátit se na některou z poraden, zabývajících se domácím násilím. Nechci tím říci, že ve Vašem případě o domácí násilí jde, to nejsem schopná posoudit, ale v takové poradně Vám mohou říci, jak se to projevuje a jaké jsou možnosti řešení.“

Martina: „Dobrý den, manžel vždy hodně uklízel, ale nyní je to až extrém, máme 3 děti, takže hračky jsou i v obýváku, vidím, že ho to tíží, ale když pak odjedu např. na dovolenou, vrátím se do bytu, kde není téměř kámen na kameni. Naposled uklidil kuchyň, vházel spoustu věcí, mám nyní jen 6 nožů a 6 vidliček, 6 sklenic atd. Všechny sarapatičky na vaření chybí, ale on nevaří a nemá ponětí, na co ty všechny míchačky mašlovačky, párátka, skleničky,.. používám a toto se odehrává tak 2x do roka. Minule jsem se z toho zhroutila a skončila na práškách, on odmítá, že mi tento přístup vadí. Co s tím? Snažím se domov udržovat ne úplně zanešený všema krámama, nepotřebné věci prodám nebo někomu daruju, ale na druhou stranu tu trávím většinu času, jsem 3 dny na HO a s dětma máme hodně koníčků, občas malujeme na hedvábí, občas korálkujeme, potřebuju mít doma spoustu kreativních věcí, protože s dětma trávím doma hodně času a nechci, aby jen seděli u televize, oblečení dědíme, tak to také musím někam dát. Potřebuju poradit, jak se s těma čistkama porovnat, evidentně toho nenechá. Mám vyhledat pomoc?“

Markéta Nováková: „Dobrý den, řekla bych, že máte dvě možnosti. Buď změnit svůj postoj k těmto "čistkám" nebo nějakou pomoc vyhledat, kde zjistíte, co za tímto partnerovým chováním je a jak to můžete společně řešit. Umím si představit ženy, které by to uvítaly a po takové čistce si pomalu vrátily některé věci na původní místo, některé dokoupily a postupně by se možná našel stav, kdy to bude v pořádku pro oba. Promluvit si o tom s někým nezávislým, by Vám mohlo pomoci. Nejlépe kdybyste šli oba.“

Jana: „Dobrý den, prosím o radu, jak se chovat, kdy mám podezření na manipulativní chování přítele mé dcery k ní, které ona nevidí nebo nechce vidět. Plánují svatbu. Pokud upozorním, že něco není v pořádku, otočí se to proti mně. Děkuji Jana“

Markéta Nováková: „Dobrý den, opravdu nejste v lehkém postavení. Nátlak a kritika nebývají tou nejlepší cestou. Já bych Vám radila, abyste se snažili trávit nějaký čas spolu i s přítelem dcery. V kontrastu např. s Vaším vztahem s Vaším manželem, se pak objevuje, jak rozdílné to je. Kdybych byla já v té situaci a moje dcera měla před svatbou, vytvořila bych nějakou příležitost, kdy s ní budu sama budu si s ní o tom moci promluvit. Řekla bych, že to dělám kvůli sobě, abych měla čisté svědomí, že se o ni bojím a proč, že jsem si takový vztah pro ní nepřála, ale že určitě chápu a vím, že s nimi nejsem pořád a vidím jen něco. Řekla bych jí, že ve mě má oporu a podpořím ji v jakémkoliv jejím rozhodnutí ,ale svůj názor jí k tomu musím říci. Zdůraznila bych, že jsem tu pro ní, kdyby se rozhodla jinak a potřebovala pomoci. Víc asi udělat nejde. Laskavě vést a přijímat, ale být upřímná a riskovat i dočasné naštvání a zhoršení vztahu s dcerou.“

Lenka: „Před 13lety jsem začala žít s přítelem o dvacet let starším..po těžkém období z minula jsem mu natolik důvěřovala a řekla o mich trapenich. Po čase jsem poznala,že se ta důvěra obrátila proti mně. Dnes jsem ve stádiu, kdy jsem podrážděná jen když promluví..bojim se,že to už nebude lepší..nic od něho nechci..raději se obrátím na cizí lidi. Co dělám špatně?“

Markéta Nováková: „Dobrý den, radila bych Vám, abyste se obrátila někam o pomoc. Můžete jít na individuální terapii do některé z poraden pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Myslím, že by Vám mohlo pomoci ujasnit si, co byste potřebovala a chtěla, co Vám na partnerovi vadí a jestli je to něco, co jste ochotná přijmout, požádat o některé změny jeho. Jestli už cítíte k partnerovi odpor, pak je načase obrátit se někam o pomoc, jestliže to řešit a zkoušet chcete.“

Jana: „Dobrý den, s partnerem se cítím docela často jako když nemůžu dýchat. Důvodem našich neshod je skoro vždycky naše petiletá dcera a její výchova. Dcera je velmi živá, na svůj věk je šikovná oproti vrstevníkům, někdy je také dost drzá, odmlouvá apod. Já se vše snažím řešit v klidu ale neznamená to že jí nechám dělat si co chce, manžel na ní dost často vystartuje i kvůli malému neposlechnutí. Vydrží s ní třeba i druhý den nemluvit, protože včera ho neposlechla... cítím se pak doma velmi špatně , doslova jako když nemůžu dýchat, vnímá to i naše starší dcera. Manžel tráví plno času na telefonu, když mu něco říkám , poslouchá mě jedním uchem a nená to žádný vliv. Máme děti a mám ho ráda, ale kvůli jeho občasnému chování se doma někdy dusím já i holky....“

Markéta Nováková: „Dobrý den, výchova dětí je velmi náročná. Rodičovství je těžká disciplína. Je přirozené, že oba rodiče pečují odlišně a je to i dobře. Dítě potřebuje tyto rozdíly prožívat. Je ale důležité sladit se v mantinelech, hranicích, které dítěti nastavujeme a podpořit se vzájemně, když je dítě překročí. Naštvání se na dítě a trestání ho tím, že mu odepřu pozornost, je nedospělé a rozhodně to nelze doporučit. V takovém případě bych se nebála to dítěti popsat např. slovy. Nemůžete pečovat a vychovávat stejně, to není prakticky možné ani dobré, ale bylo by dobré domluvit si nějaká pravidla a neshazovat jeden druhého před dítětem. Je možné také zavést nějaký čas doma bez mobilů, je pak ale potřeba, abyste to dodržovali všichni. Nebo jděte příkladem, veďte k tomu děti a vysvětlujte jim před manželem, proč to děláte a proč je důležité, že si vzájemně věnujete čas. Dobrý příklad vychovává i nás dospělé.“

Iva: „Dlouhodobě vím, že se ve vztahu necítím dobře. Jsme každý někde jinde, máme jiný pohled na věci, apod. O svých pocitech mluvím nerada a těžce. Bojím se, že druhému ublížím, když mu řeknu, že už ho nemiluji. Tak se snažím dělat si radost všemi různými způsoby- jóga, pobyt v přírodě. Máme 2 děti. Co navrhujete? Děkuji za odpověď.“

Markéta Nováková: „Dobrý den, některé páry na naprosté odlišnosti staví a berou ji jako pojistku pro dobré fungování vztahu. Jde vždy o úhel pohledu. Hlavně jde ale o to, jestli ještě chcete mít svého partnera ráda. Jestli nechcete, tak ho mít ráda nebudete. Jestli se o to chcete snažit, je tu naděje, že se to stane a Vy k sobě znovu cestu najdete. Je potřeba také říci, že ta ochota a víra, že je to možné, je potřeba z obou stran. Navrhuji Vám upřímně si odpovědět, jestli o vztah ještě stojíte a možná si udělat bilanci, co máte na partnerovi ráda, za co si ho vážíte, čím Vás inspiruje, čeho si ceníte na jeho otcovství, jeho vztahu k Vašim dětem. S odstupem se na to podívejte a položte si tu otázku znovu.“

Lenka: „Dobrý den, manžel mě a děti psychicky vydírá k vůli mé víře v Boha, ve které jsem byla vychována a vedu k ní i děti. 16 let mu to nevadilo (nebo to nedával najevo), na začátku manželství s tím souhlasil. Nyní je to pro něj nepřekonatelný problém. Když se ho např. zeptám, jak se měl v práci, dostávám odpověď: Zeptej se Boha nebo v kostele. Není už možné s ním normálně komunikovat, má stále připomínky. Doma mě přehlíží, neodpoví na pozdrav, dělá, že v bytě nejsem. Pdychicky mě to deptá a už nevím, co s tím.“

Markéta Nováková: „Dobrý den, na dotaz už jsem odpovídala, ale možná se neodeslal. Z Vašeho dotazu chápu, že problémy nejsou jen v souvislosti s Vaší vírou, ale zřejmě budou hlouběji ve Vašem vztahu. Víra se pak může nabízet jako ten nejsnazší ventil. Pokud máte problémy v komunikaci, partner Vám vůbec nevěnuje pozornost, neprobíhá běžná komunikace, pak bych vyhledala odbornou pomoc. Tam Vám mohou pomoci odkrýt, v čem je příčina Vašich problémů. Myslím, že víra může být jen zástupným problémem.“

Pata: „Dobrý den, poslala jsem dotaz,nevím zda přišel. Ještě bych doplnila, přítel postrádá jakoukoliv empatii, mluvit s ním o potížích nelze, vždy má pravdu on nikdy ja. Navíc je cholerik. Již jsem od něj odešla a pak se vrátila.ale nemám pocit,že by to pomohlo.prvni 3 mesice ano,pak se vše vrátilo do starých kolejí.“

Markéta Nováková: „Dobrý den, na Váš dotaz jsem odpovídala. Doporučila bych Vám obrátit se na organizaci zabývající se domácím násilím. Pomohou Vám zorientovat se v tom, co se u Vás doma děje a jestli je to vážný problém, který je potřeba řešit.“

Martina: „Mluvíte mi z duše, p. Nováková..... souhlasím s každým Vašim slovem, ale v praxi je to bohužel jinak....po 25.letém manželství to už tzv. skřípe, ale manžel komunikuje více s naší fenkou Bětuškou než s manželkou Martinkou! Jakmile bych něco chtěla řešit, a to je jasné, že jedině když jsou řízky se salátem a sladce napečeno, vidím manželovy záda a jak mizí v dálce!!!!! A slova hned, včera bylo pozdě, mělo by se, je potřeba, jsou samozřejmě zapovězena! Jsem vlastně povoláním manželka...ale asi někde dělám chybu???? Děkuji za vaše slova a zdravím dámy moderátorky. Věrná divačka Martina“

Markéta Nováková: „Dobrý den, Martino, strategie vytváření pravidelného prostoru pro sdílení a komunikaci je samozřejmě dobré nastavit hned od počátku. Nic ale není úplně ztraceno. Být Vámi, využívala bych zdroje, které máte. Můžete začít s manželem komunikovat přes Bětušku : ) a když má tak rád jídlo, otevírat některá témata mezi hlavní chodem a dezertem. Ta odpověď je samozřejmě nadsazená. Nechci zlehčovat Vaše prožívání a situaci. Chci tím říci, že pokud ani Vy sama nezkusíte něco změnit, nezmění se nic. Jak jsem pochopila, Vašemu manželovi je v tomto vztahu dobře. Neškodí přirozeně nabízet jiné modely. Možná máte přátelé, kteří to mají nastavené úplně jinak, je dobré se s nimi občas setkat, třeba společně vařit apod., aby Váš manžel viděl, že to co má on, není samozřejmé ani běžné.“

Andrea: „Dobrý den, paní doktorko! Chtěla jsem se zeptat, žijí s přítelem a mým synem. S přítelem žijí s přestávky 12 let. Jak js otěhotněla,už js spolu nebyli a dali se po roce malého opět dohromady. Můj přítel je budovatel,stará se o barák, práce je pro ne nejdůležitější,vše i hovory jsou o práci a o vybavení do bytu. Ja jsem vždy ráda sportovala,věnovala svým koníčkům,ráda cestovala a teď vše je pryč. V létě poprvé na dovolené a to malý má 4 roky. I mě trápí,že sex je hodně málo. Co udělat pro to,ať se víc zajímá o mě,chce mít víc se mnou společného a dává mi najevo city.Dekuji“

Markéta Nováková: „Dobrý den, v zásadě platí, že to co chceme dostávat, bychom měli být schopni i dávat. Funguje, když s tím začneme a nevymáháme si to. Je to o vytváření společně tráveného času. V tom obyčejném bytí spolu se pak najde prostor pro budování intimity. Můžete začít tím, že se přiblížíte Vy partnerovi v jeho zájmech nebo najdete nějaký společný. I kdybyste měla pocit, že Vy děláte o moc víc. Nerovnováha ve vztahu je dlouhodobě neúnosná a může vést k nespokojenosti, ale to že jsme v různých fázích vztahu různě aktivní a pasivní, že se tyto role proměňují, je zcela přirozené.“