Sama doma

Záznam chatu z pondělí 3. června 2019

Renata: „Dobrý den, vždycky člověk nevyjde dětem vstříc, někdy je člověk musí řídít vic. Jak s rozumem s nimi jednat, kdyz maji dost často svou tvrdou hlavičku.“

PhDr. Lenka Šulová: „Rodič je tím vyspělejším a on vychovává dítě a je tím jeho životním guru nebo modelem chování. Tedy by měl pracovat na tom, aby ho dítě přijímalo a mělo rádo. Pokud se dítě staví do opozice a do obrany, měl by rodič přemýšlet o jiné strategii, ale ne o tom, zda na dítě působit.Doporučuji povídání si v rámci společných aktivit, kdy vychováváme méně zřejmě.“

Simona: „Krásný den, paní doktorko,co považujete ve vztahu rodiče-deti za úplně nejdůležitější?,“

PhDr. Lenka Šulová: „Vzájemnou lásku a pocit bezpečí.“

ANTI: „Je pravda, že první polovinu života člověk ničí jeho rodiče a tu druhou jeho děti?“

PhDr. Lenka Šulová: „Nebo naopak obohacují a rozvíjejí. V tom je jedinečnost každého z nás. Někdo vnímá své dětství jeko krásný a nezapomenutelený čas a jiný si na své dětství raděj "nepamatuje".Také někdo své rodičovství vnímá jako poslání a smysluplně strávený čas a jiný to vidí jako ztrátu času a hrůzu.“

SK: „Co náboženské předsudky, nemodernost, sexismus apod. ve vztahu rodiče a děti?“

PhDr. Lenka Šulová: „Se vším a v současnosti lze setkat, každá rodina je jiná a společnost může přinášet osvětu a životní alternativy, ale jen obtížně může vstupovat do rodinných vztahů měnit rodinné postoje a hodnoty.“

ANTI: „Moje matka je velice závislá na své manželovi - mám otci - nemá dokonce ani svůj mail - používá otcův - já jsem se za ni její syn snažil bojovat - bojovat proti jejímu manželovi - mému otci - ale je radši s ním - je na jeho straně.“

PhDr. Lenka Šulová: „Asi svoji zavislost na manželovi nevnímá tak, jako vy, příslušník jiné generace. Pokud ji soužití s otcem nijak nepoškozuje, doporučuji nevstupovat do partnerského vztahu svých rodičů.“

Markéta: „Paní Šulcová, s mou rodinou jsem sice v kontaktu ale jak mě moje máma naštvala, tak už jí nevolám.“

PhDr. Lenka Šulová: „V rodině jsou samozřejmě konflikty, ale přece jen zvažte jak dlouho konflit udržovat. Většinou poškozuje obě strany. Vztah s matkou je jedním z klíčových vztahů rodiny. Asi bych udělala první vstřícný krok. Třeba pozváním na kávu?“

Kateřina: „dobrý den, jsme úplná rodina, máme dvě děti 4a 6 let. Myslíte si že je správné a výchovné, když si tatínek bere děti na víkend nebo na sobotu na chatu. já doma uklízím. a prostě nejsme spolu. ? Pozoruji potom na dceři jisté odtažení a upřednostňování tatínka. V rodině žádné spory nemáme nicméně nevím zda je to správné děkuji“

PhDr. Lenka Šulová: „Určitě je zcela přirozené nebýt pořád spolu. Nic neděláte špatně. Přeji hezké dny.“

Lucie: „Dobry den, paní profesorko, Mám otázku mimo dnešní téma, snad nevadí, jsou vaše knihy přeloženy i do francouzštiny ?? Vím, že přednášíte na univerzitě v Toulouse kde s manželem a dvěma dětma žiji. Ráda bych některé knihy dala přečíst svým francouzským kamarádkám, tchýni ( francouzské), ktere často nerozumi mému mateřskemu poutu ke svym malým detem.. péči a lásce. Dekuji Lucie“

PhDr. Lenka Šulová: „Vážená paní Lucie! Hodně mých knih či kapitol je také ve francouzštině. Na googlu je moje CV v češtině i francouzštině a je z toho patrné, co je jen v češtině a co v obou jazycích. Na academia.edu je také několik textů ke stažení. Děkuji za váš zájem a přeji hezké dny v mém milovaném Toulouse Lenka Šulová“

Irena Sisrová: „Dobrý den, paní doktorko, je to trochu mimo téma, ale jak se díváte na společné soužití dospělých rodičů, jejich dětí a babičky s dědou? Bydlíme v jednom domě s oddělenými byty. Po pěti letech to začalo skřípat, a nevím, jako dcera dotyčných rodičů, jak dál. Jsem v ambivalentní pozici a nevím, jak dál. Děkuji za každou radu či povzbuzení.“

PhDr. Lenka Šulová: „Zkuste zjistit, co je příčinou "skřípání". Já myslím, že soužití tří generací v domě, kde jsou dva vchody, dvě domácnosti a dvě sociální zařízení, je spíše přínosné a to především pro děti, ale následně i pro stárnoucí rodiče. Trochu horší to má v této situaci ta střední generace.“

Klara Vavrova: „Dobry den, prosim vas, je mi 40 a vloni jsem se vdala kdy manzel ma 10 lete dite z predchoziho manzelstvi. Ten k nam jezdi co 14 dni na vikend a ja k nemu nemam vubec zadny vztah. Pred 14 dny jsem potratila a ted to pro mne je jeste tezsi. S manzelem se neustale hadame, on mi vycita, ze jsem k nemu chladna a nechovam se hezky. Vycita mi, ze kdybych ja mela dite, tak by ho miloval jako svoje vlastni, ale ja tento pocit nemam a nemyslim si, ze bych to nekdy dokazala zmenit. Neni to moje krev a ja bych chtela sve dite. Je v poradku, ze s nimi nechci travit vikendy? Dekuji“

PhDr. Lenka Šulová: „To, že necítíte lásku k vyvdanému dítěti, jako k vlastnímu dítěti a že případně nijak nevyhledáváte dětskou společnost, je zcela normální. Myslím si ale, že není dobrý nápad z kontaktu s desetiletou holčičkou či klukem úplně vycouvat. Měla byste respektovat to, že pro vašeho manžela, kterého milujete, je dítě velmi důležité. Snažte se ho v tomto vztahu podporovat a zkuste si představit samu sebe v pozici tohoto dítěte, které chodí na weekendy někam, kde není vítáno. Možná, že se situace zhoršila jako reakce na ztrátu vlastního dítěte a že se časem upraví??“

Ivana Risová: „Dobrý den, paní doktorko. Jsme prarodiče a máme i po rozchodu našeho syna se snachou velmi dobré vztahy s nimi oběma a s našimi dvěma vnoučátky (vnučka 7 let a vnouček 4 roky). Velkým problémem je situace, kdy syn - v současné době žije s novou partnerkou, jsou bezdětní - chce odjet s dětmi a partnerkou např. na víkend na chalupu. Bývalá snacha tomu vždy zabrání - nemoc dětí, vlastní program apod. - a navíc obvykle vnouček prohlásí, že pojede, když tam nebude nová partnerka. Domníváme se, že je " tak naučený"od bývalé snachy, vnučka žádný problém nemá, dokonce je ochotná jet i sama (s tím ale matka opět nesouhlasí). Prosím o radu, zda a jak můžeme něco udělat jako prarodiče. (Pokud jsme při výletě i my, snacha děti ochotně pustí, syn ale chce pochopitelně jezdit se svými dětmi i bez naší "asistence".) Děkuji Vám za odpověď.“

PhDr. Lenka Šulová: „Myslím, že se musíte snažit působit na svou snachu, aby tuto strategii rychle opustila. Bude mít jen negativní konsekvence. Děti vycítí její pocity a budou se snažit ji " nezradit" a tím si zase budou problematizovat vztah s otcem. Vaše snacha se o své děti a jejich lásku asi bojí, ale lásky máme neomezené množství a měla by si být jistá pozitivním vztahem svých dětí k sobě a manželovi a jeho partnerce spíše situaci zjednodušovat. Tím totiž usnadní život všem a to především následně svým vlastním dětem.“

Dana: „Zdravím Vás, paní doktorko, poradila by jste mi, jak se srovnat s tím, že moje dítě vychovává můj bývalý partner? Vysoudil ho na mě, když synovi bylo 5let, za složitých a pro mě těžkých okolností..jsou to už 3 roky ale stále ta "ztráta"velice bolí. Děkuji.“

PhDr. Lenka Šulová: „Milá maminko, s tím se asi nevyrovnáte nikdy. Doporučuji se synem udržovat pravidelńý kontakt a snažit se neztratit jeho duši, i když už jste prozatím ztratila jeho trvalou přítomnost. Celkem si neumím představit, co jste jako maminka musela udělat, že bylo dítě svěřeno do výhradní péče otce. Proč alespoň ne střídavá péče??“

Dana: „Nechala jsem se vyhodit z bytu a nezavolala jsem policii, tudíž jsem neměla důkaz, že jsem syna neopustila, a než jsem si našla bydlení, byl už případ podán na SPOD. Nyní jsem znovu vdaná, mám 2.dítě..ale žiji moc daleko na střídavou péči. Mám tam zázemí, lásku i rodinu, ale bohužel to tehdy bylo pro soud málo.“

PhDr. Lenka Šulová: „Setkávám se také při své práci občas s absolutně patovými situacemi. Umím si představit, jak je to pro vás těžké, vidět vyrůstat své dítě a nemoci se toho účastnit. Dělejte vše v zájmu klidné mysli a propěchu svého dítěte a doufejte, že až bude dospělý nebo dospělá, tak k sobě opět cestu najdete. A to už bez soudů.“