Sama doma

Záznam chatu ze čtvrtka 12. května 2016

SK: „Jaký měl vztah Karel IV. k ženám?“

Eva Doležalová: „V obecné rovině je možné konstatovat, že Karel Iv. měl k ženám kladný vztah. Ve svých manželkách viděl nejenom předmět dynastické politiky, ale také můžeme dosvědčit i z historických pramenů, že alespoň k některým měl až vřelý vztah. Jako takový příklad můžeme jmenovat první manželku Blanku z Valois, ale snad i jeho třetí ženu Annu Svídnickou.“

SK: „Zlepšil či zhoršil se život žen za doby Karla IV.?“

Eva Doležalová: „Postavení žen se v lucemburských Čechách ve 14. století příliš nelišilo od doby předchozí (přemyslovské). Postavení žen a jejich možnosti byly vždycky limitovány jejich společenským a ekonomickým postavením, resp. postavením jejich rodin. Tak se ve středověku můžeme setkat s relativně samostatnými ženami, které se byly schopny prosadit, i s těmi, které byly jen "majetkem" v rukou svých otců, bratrů nebo manželů. Měnila se ale např. móda.“

SK: „Jaký byl obecně život žen za doby Karla IV. v Čechách?“

Eva Doležalová: „Postavení ženy ve středověku bylo obecně určeno ekonomickým a společenským postavením její rodiny. Za ženu odpovídal po právní stránce její muž, pokud nebyla vdaná, pak její bratři nebo otec. V každodenní praxi ale ženy byly schopny prosazovat svá práva i finanční nároky. Profesně se ženy byly schopny uplatnit v řadě řemesel (švadleny, pekařky atd.), dokázaly ale také po smrti svého manžela i spravovat samostatně živnost. Žena v urozené společnosti byla viděna ve světle dvorské (tehdy ještě trubadurské) kultury. Byla to urozená dáma, kterou ctil její rytíř. Protipólem naopak byla složitá situace v péči o těhotnou ženu, ženu při a po porodu a o velmi malé děti. Mnoho žen i dětí umíralo právě v této době.“

Kája: „v kolika se tehdy ženy vdávaly a v kolika měly první děti ?“

Eva Doležalová: „Rozhodující bylo kanonické právo. Podle něho se ženy (dívky) mohly vdávat už ve dvanácti letech. Tehdy byly dívky považovány za zletilé. Ale ke svatbě mohlo dojít už dřív - v sedmi letech. Jednalo se ale o dětské svatby, které v tomto věku nebyly konzumovány. K tomu došlo až po dosažení předepsaného věku dospělosti. Jako ideální věk nevěsty se považovalo 15-18 let. Např. o Anně Falcké, která se vdávala ve dvaceti letech, už se říkalo, že je stará nevěsta. Z politických důvodů ale docházelo i k nestandardním svatbám, kdy si čtyřicetiletá žena brala muže o dvacet let mladšího. První děti se obvykle rodily už krátce po svatbě. Patnáctileté matky tak rozhodně nebyly výjimkou.“

dana: „existovalo něco jako rozvod, rozchod, mohla žena muže opustit ?“

Eva Doležalová: „Rozvod v podstatě neexistoval. Manželé mohli žít odloučeně. Existovala ale možnost anulace manželství - jeho zrušení. V takovém případě musela žena nebo muž prokázat, že existuje některá z překážek proti církevnímu právu, pro které bude manželství prohlášeno za neplatné. Mohlo se jednat o určitý stupeň příbuzenství mezi manželi nebo to, že manželství nebylo konzumováno. Tak podle tradice očernila Markéta Tyrolská (řeč. Pyskatá) svého prvního manžela Jana Jindřicha (bratra Karla IV.) z impotence a skutečně dosáhla rozvodu.“

Rered: „Dobrý den. Na co zemřel Karel IV.?“

Eva Doležalová: „Karel IV. zemřel po krátké nemoci 29. listopadu 1378 ve věku 62 let. Skutečnou příčinou byl pravděpodobně zápal plic nebo jiná akutní infekce. Podle historických antropologů ale Karel IV. krátce před tím utrpěl úraz, v jehož důsledku byl upoután na lůžko. Zápal plic pak už byl jen jeho důsledkem.“

Markéta Neubauerová: „Je pravda, že Alžběta Pomořanská lámala podkovy? A jak je to se zákazem vstupu žen na Karlštejn? Děkuji za odpověď“

Eva Doležalová: „Podle zpráv středověkých kronikářů byla Alžběta Pomořanská tak silná, že prý otáčela podkovy. Její síla byla známá obecně, takže tato tradice je založena na podložených historických skutečnostech. Ženy na Karlštejn vstupovat mohly. Legenda o zákazu je až dílem spisovatele Vrchlického. Nicméně vznikla asi proto, že Karlštejn bylo místo, kde byly uloženy cenné relikvie a ty nejsvátostnější prostory ve velké věži hradu - kostel Panny Marie a zejména kaple sv. Kříže - byly vyhrazeny jen pro velmi úzký okruh osob. Vstupovali sem duchovní, členové zdejší kapituly, vzácní hosté Karla IV., event. jeho rodina a nejužší dvůr.“

Renca: „Kde žil Karel IV.? Kromě Karlštejna. Děkuji moc“

Eva Doležalová: „Karlštejn byl jednou z královských sídel a měl své specifické místo v Karlově politice zejména proto, že zde byl uložen říšský poklad - ostatky a relikvie světců. Nejvýznamnějším sídlem (rezidencí) Karla IV. byl Pražský hrad, který byl už od dob Jana Lucemburského znovu budován (stavba katedrály atp.). Dalším významným místem, kde si Karel IV. budoval svou rezidenci bylo říšské město Norimberk, kde se mu také narodil jeho syn - budoucí český a římský král Karel IV. A naposledy zmíním aspoň Tangermunde v Braniborsku, kde Karel IV. budoval v závěru života svůj dvůr snad i pod vlivem architektury, kterou uplatnil na Karlštejně i v kapli sv. Václava v katedrále.“

Denisa: „Opravdu ženy za Karla IV nesměli vídat se svými dětmi?“

Eva Doležalová: „Tak to úplně nebylo. Do určitého věku se o své děti mohly starat, i když je zpravidla předávaly do péče kojných a dalších služebnic. Děti mívaly i své vychovatele. Pokud ale manželky cestovaly se svými muži, malé děti s sebou zpravidla nevozily. Děti - zejména dívky, ale byly často ve velice nízkém věku odesílány na dvory svých budoucích manželů. Mělo to praktický důvod, dívky se naučily jazyk svého manžela (pokud ho neuměly), osvojily si dvorskou etiketu nového dvora a všechno toto vytvářelo předpoklad, že by si v budoucnu mohly se svým manželem rozumět.“

Majka: „Hezké odpoledne,kolik roků bylo manželkám když zemřely a jestli se ví na co? Děkuji moc.“

Eva Doležalová: „Blanka z Valois zemřela ve věku 32 let, Anna Falcká ve 24, Anna Svídnická ve 23 letech. Nejdéle žila Alžběta Pomořanská, ale ani ona nedosáhla padesáti let. O příčině smrti se ví jen u třetí manželky (Anny Svídnické), která zemřela při porodu svého třetího dítěte. Dítě zemřelo také.“

Radka: „Dobrý den, ví se o tom, jak nesla Eliška Přemyslovna odejmutí syna? A naopak? Psal třeba něco o matce Karel, když byl dospělý? Bylo to v té době běžné takto odejmout syna matce? Snažili se Eliška a Karel někdy setkat? Děkuji.“

Eva Doležalová: „O tom se můžeme jen domnívat, jak se oba cítili. Nedochovaly se žádné přímé zprávy o jejich vzájemných vztazích. Jedna z mála konkrétních zpráv je ve vlastním životopise Karla IV., kdy Karel IV. píše, že v Čechách už mohl navštívit jen hrob své matky. Oběma rodičům Karel IV. projevoval i po jejich smrti jen "povinnou" úctu. Pro Elišku Přemyslovnu byla skutečnost, že jí Jan Lucemburský odebral postupně všechny děti osobní tragédií, kterou svým způsobem vyřešila i tím, že před nepřízní osudu v Čechách uprchla ke dvoru své dcery do Bavorska a určitý čas žila v exilu.“

Hanka: „Dobrý den paní Doležalová, a jak to měly ženy se studiem? Měly svobodnou volbu? Co třeba studium na Karlově univerzitě?“

Eva Doležalová: „Vzdělávání žen se po celý středověk dělo pouze v klášterech, kam mohly být dívky dávány na vychování nebo se z nich stávaly jeptišky. Druhou možností pak bylo soukromé vzdělávání, které ale mohly získat v podstatě jen urozené dámy. To znamená, že měly svého vychovatele. Elementární dovednosti měly ale často i ženy - měšťanky, které už kvůli své profesi musely umět aspoň počítat a číst. Na univerzitu, farní či kapitulní školu neměly dívky přístup až do moderní doby.“

Pepel: „Dobrý den, když byl český král jak mohl být římský císař? Děkuji“

Eva Doležalová: „Karel IV. se stal nejdříve římským králem (11.7.1346), teprve po smrti svého otce (26.8.1346) se stal jako dědic trůnu i českým králem. Nebylo v rozporu, že měl obě koruny. Na listiny se proto podepisoval jako král římský a král český. "Císař" je titul pro římského krále, který vykoná korunovační jízdu do Říma a je zde ve speciálním obřadu pomazán a korunován papežem nebo jeho zástupcem. V tomto smyslu je to spíše titul čestný, odkazující na tradici Karla Velikého.“

LP: „Ako na tom boli vtedy ženy so zdravím a akého veku sa dožívali?“

Eva Doležalová: „Ženy ve středověku nejčastěji umíraly při porodu nebo na poporodní komplikace. Většina jich zemřela velmi mladá. Čtyřicetiletá žena byla v podstatě výjimkou. v případě Karlových manželek ale známe příčinu smrti jen u jedné z nich, a to u Anny Svídnické, která zemřela při třetím porodu. Blanka z Valois umřela na nějaké akutní onemocnění ve věku 32 let. U Anny Falcké příčinu neznáme, ale bylo jí pouhých 24 let.“

Hana: „Nedožil se Karel vysokého věku na tu dobu? A propos v kolika letech se umíralo?dekuju“

Eva Doležalová: „Ano, bylo mu 62 let, ale v posledních letech svého života už o sobě mluvil (psal) jako o velmi starém a nemocném muži. Vedle svých zranění trpěl zejména úpornou dnou. Věk úmrtí se lišil u žen i mužů, ženy často podléhaly porodním komplikacím, muži umírali na zranění. Obecně ale platí to, že největším nebezpečím byly epidemie různých chorob, ať už moru nebo jiných infekcí, které byly schopny zlikvidovat velkou část populace.“

Jana: „Dobrý den, zajímalo by mě z doby Karla IV., co ženy a charita, péče o nemocné apod.? Angažovaly se v tomto směru pouze ženy z vyšší společnosti? Děkuji a přeji příjemný čas strávený v pořadu Sama doma :-)“

Eva Doležalová: „Děkuji za otázku. Charita byla součástí života středověkého člověka obecně, měla by obecně patřit do života každého křesťana. Ženy - šlechtičny často zakládaly špitály, které měly za cíl péči o nemocné a umírající. Urozené dámy, ale tuto charitu chápaly nejen jako zbožný skutek, ale i jako prostředek ke své reprezentaci. Časem se k charitativní činnosti připojily i ženy z měšťanského prostředí, jejich aktivita byla ale omezenější.“

Karel: „Jaké měli děti hračky v té době? Dekuji“

Eva Doležalová: „Dětské hračky existovaly od počátku historické doby. Ve středověku se mohlo jedna o hliněné figurky, vyřezané loutky nebo i třeba koníka na tyči. Objevovaly se míčové hry, které ale patřily i do života dospělých.“