16. října 2011

Sophia je Řekyně, ale narodila se v tehdejším Československu. „Každý rok jsme si na Silvestra připíjeli slovy: příště už v Řecku. Stále jsme počítali s tím, že se vrátíme domů. Ale pro mnohé moje příbuzné to bylo hodně Silvestrů,“ říká perfektní češtinou. Patří k těm, kteří se do vlasti svých předků vrátili, ale vzala si s sebou i část jiné kultury. Kultury těch, kteří poskytli azyl především nevinným malým dětem, kterým občanská válka vzala téměř vše. V jejím případě je to doslovné.
Stejně jako její otec se ve svém životě věnuje hudbě. Její otec té tradiční, řecké, ona však ve své tvorbě snoubí obě svoje vlasti – řeckou i českou. Sophia je flétnistka, koncertuje nejen po Řecku ale i celé Evropě. Je uměleckou ředitelkou na athénské konzervatoři, učí flétnu, klavír a komorní hudbu. Po studiích v Brně byla tři roky v Paříži a jižní Francii na dalších studiích. Pak reprezentovala Řecko v mezinárodním orchestru. Před nedávnem absolvovala akademii staré hudby na Masarykově univerzitě v Brně, obor barokní flétna a provozovací praxe staré hudby. Kromě klasické hudby má také jazzovou skupinu, se kterou už vydala několik CD. K radosti svého otce spolupracuje ale i s různými umělci tradiční řecké hudby.
V medailonku o ní se zaměříme nejen na její dvojitou vlast, ale budeme svědky jejího života v řecké metropoli. Sejdeme se s celou její velkou rodinou, vzpomínat budeme na to, co v Česku opustili a co si naopak vzali s sebou do Atén. Takže povídání bude proloženo vůní řeckých i českých specialit. A nahlédneme do běžného života v tomto historickém městě.