Květa Fialová, Jiřina Bohdalová a Blanka Bohdanová v kriminální komedii podle divadelní hry K. Wittlingera.
Dále hrají: R. Lukavský, M. Dejdar, S. Postlerová, J. Teplý ml. a L. Županič. Kamera V. Opletal. Scénář a režie F. Filip.
  • Vyrobeno 2004
  • Země původuČesko
    • Premiéra
    • Skryté titulky

Karl Wittlinger, autor divadelní hry Tři dámy s pistolí, na jejímž základě byla natočena televizní komedie Tři dámy s pistolí se narodil v Německu, v Karlsruhe, v roce 1922. Vystřídal řadu povolání, než skončil u divadla, a nakonec u psaní divadelních her.

Na našich divadlech se začaly uvádět jeho hry (např. drama Děti stínů) teprve po úspěšné premiéře jeho kriminální komedie Tři dámy s pistolí v Městských divadlech pražských, v roce 1970. Tehdy excelovaly ve třech titulních rolích Marie Rosůlková, Nataša Gollová (alternovala se Zorou Polanovou) a Eva Svobodová. Hra se udržela na repertoáru dlouhou řadu let a během dalších let se s úspěchem uváděla i na mnoha jiných našich scénách. Její úspěch není ani tak založen na nějaké mimořádné zápletce, ale na laskavých a humorných dialozích tří lehce potřeštěných a už maličko sklerotických dam a jednoho bývalého plukovníka, do jejichž poklidného a pravidelného života, vyplněného pravidelnými setkáními u kávičky a vína, vtrhne milovaný vnuk a jeho přátelé...

Tato situační a současně i "kriminální" komedie sice obrací naruby běžné pojímání "generačních konfliktů" mezi mladými a starými, a dává v tomto případě "vyzrát" stáří nad mládím, ale díky autorově zkušenému komediálnímu cítění je její těžiště a atraktivita pro dnešního diváka především v její nesporné a mimořádné příležitosti, kterou dává starší herecké generaci. Repertoár divadel a bohužel ani filmové a televizní scénáře neposkytují příliš příležitostí této věkové skupině, a je to samozřejmě velká škoda.

V případě nastudování televizní podoby této hry režisérem Františkem Filipem se to dokázalo zcela nepochybně. Jeho obsazení čtyř ústředních rolí Květou Fialovou, Jiřinou Bohdalovou, Blankou Bohdanovou a Radovanem Lukavským potvrzuje známé tvrzení, že herectví je jako víno - s přibývajícími lety se zlepšuje jeho kvalita i účin na toho, kdo je konzumuje.

Díky nim máme příležitost se nejen upřímně zasmát, ale z jejich hereckých kreací vane i vůně dávno zašlého času, sotva znatelná nostalgie i neodolatelná komika tváří v tvář modernímu stylu života. A že všechny výše jmenovaní se ve svých rolích cítí evidentně velmi dobře, že si se svými rolemi jakoby jen pohrávali a vychutnávali každý jejich odstín, humornou šanci, je z konečného televizního výsledku cítit velmi silně.

Napište nám