Reportáže v regionech
Třešť
V srdci Českomoravské vrchoviny, poblíž poloviny cesty mezi Prahou a Vídní, v soutěsce ohraničené vrchy Špičákem (734 m), Čeřínkem (761 m) a ve vzdálenějším jižním horizontu i nejvyšším vrcholem celého regionu Vysočiny Javořicí (837 m) se nalézá město Třešť. Město nebo taky městys s dlouhou tradicí. První písemná zpráva o Třešti pochází z roku 1349, kdy je připomínán farní kostel sv. Martina. Tehdy náležela Závišovi z Třeště.
Vzhled moderního náměstí v Třešti se nese v duchu symboliky. Město má největší sluneční hodiny v republice, které naznačují, že život tepe neúprosně ve stejném rytmu. Svůj smysl mají také javory, představující fáze života, ale i fontánky, které znázorňují roční doby.
Třešťští mají ale i zámek, který dnes funguje jako hotel, a navíc je to město, které proslulo betlémy. Můžete se o tom přesvědčit sami. Žije tady totiž několik rodin, k nimž můžete přijít i v průběhu roku a obdivovat právě vyřezávané betlémské postavičky.
Třešť
Velké Dářko
Nedaleko Žďáru nad Sázavou narazíte na největší rybník Českomoravské vrchoviny o rozloze 206 ha. Zajímat nás bude hlavně tamní rašeliniště. V minulosti sloužil rybník k zadržování vody pro pohon hamrů, pil a mlýnů na horním toku Sázavy.
Vodní hladina se dnes ale dnes stala rájem pro příznivce windsurfingu a jachtingu a písčité břehy balzámem pro letní osvěžení. Okruh v délce 9 km vede kolem rybníku Velké Dářko. Stezka má 15 zastávek s dvojsloupky osazenými v zabetonovaných kovových konzolách, na něž jsou instalovány tabule A3 v dřevěných rámečcích nebo tabule A3/A4 v dřevěných dvojrámečcích – obsahují popis jednotlivých zastávek s doprovodnými ilustracemi, popř. mapkami.
Naučná trasa s patnácti informačními zastávkami v délce 12 km prochází vesměs lesními úseky kolem rybníka Velké Dářko. Je určena především pěším turistům, není však vhodná pro cykloturisty. Nejvhodnějšími nástupními místy jsou Škrdlovice, Karlov nebo Radostín.
Nejlepší je však začít u obce Karlov, kde má stezka začátek v podobě brány bývalé jelení obory. Na trase stezky jsou zřízeny lávky a haťové přechody, přesto mohou být některé úseky při vyšší hladině vody zamokřené.
Velkému Dářku se říká „Moře Vysočiny.“ Lokalita však návštěvníky láká nejen na plavání, houbaření, turistiku a jízdu na kolech. Celé okolí je také velmi zajímavou přírodní rezervací.
Velké Dářko
Sběratel Tatrovek
Na svých prázdninových toulkách s kamerou zavítáme i na Pernštejnsko do Dolní Rožínky. Otevřeno tady totiž bylo nové muzeum, které potěší hlavně ty, kteří mají rádi staré tatrovky. Vítejte v Muzeu Tatra!
Už sama cesta k cíli byla zajímavá. V pozadí se tyčí těžní věže, které v minulosti, snad i v přítomnosti, těžily uranovou rudu. Nedaleko silnice bylo vidět závod, který rudu zpracovává.
V obci Dolní Rožínka – v obci jako v každé takové bylo kdysi postaveno zemědělské družstvo. Dnes je právě tam umístěno muzeum historických vozidel. V nově opravené hale je opravdu k vidění pěkný kus historie. Od Tatry 12, přes různé modifikace Tatry 57, autobusu na podvozku asi T 43, přes šestikolovou Tatru k armádním 805. Ty byly k vidění se zajímavými, ne moc běžnými karoseriemi.
Z poválečných strojů se můžete podívat na legendární 603, několik 613, včetně dvou dochovaných kusů T 613 vyrobených v modifikaci rychlá sanita. Bylo jich vyrobeno jen pár. Fungovaly dobře.
Doby šedesátých let reprezentují stroje naší armády Gaz 69 a 69A, dále pak modrobílé vozy Veřejné bezpečnosti. To už opravdu člověk nevidí vlastně nikde. V muzeu jsou k vidění i motoristické lahůdky.
Sběratel Tatrovek
Svatomariánské údolí
Budeme toulat po Vysočině. Libice nad Doubravou je jednou z nejstarších obcí tohoto kraje. První písemná zmínka pochází z roku 1146. Předpokládá se však, že byla založena někdy v 10. století, kdy tudy vedla kupecká stezka, která spojovala Čechy s Moravou. Nejstarší památkou je tu kostel Svatého Jiljí, tou pomyslně nejmladší pak dvouletá přírodní rezervace.
Zřízení CHKO bylo připravováno od roku 1979, ale teprve v roce 1991 byla vyhlášena téměř polovina Železných hor za Chráněnou krajinnou oblast, přičemž malá část Železných hor patřila už dřív do CHKO Žďárské vrchy.
Rozloha CHKO Železné hory je 284 km², z toho 194 km² je v kraji Pardubickém a 90 km² v kraji Vysočina. Oblast je rozdělena do čtyř zón s ohledem na přírodní hodnoty oblasti – nejcennější první zóna má rozlohu 22 km².
Celé území se vyznačuje rozptýlenou sídelní kulturou se zbytky lidové architektury a bohatstvím zeleně. Lesy a trvalé travní porosty tvoří asi 61 % plochy. Geologický podklad patří k nejpestřejším v Česku.
Na území CHKO Železné hory můžete najít 1 národní přírodní rezervaci, 13 přírodních rezervací, 11 přírodních památek, 14 památných stromů, více než 1200 druhů rostlin, 230 druhů obratlovců, stovky bezobratlých, 52 geobotanických společenstev. Oblastí vede několik naučných stezek s informačními panely.
V Železných horách, ale mimo CHKO je vyhlášeno dalších 5 přírodních památek, 1 přírodní rezervace a mnoho památných stromů. Dobrý tip na výlet.
Svatomariánské údolí
Kozlov a M. Švabinský
Pod vrcholem Kozlovského kopce se v malebném údolí nachází vesnička Kozlov, která je od roku 1989 integrovanou součástí České Třebové. Jméno obce pochází od příjmení Kozel podle zakladatele či vlastníka ve smyslu Kozlův majetek.
Pobyt Švabinského tady ovlivnil i jeho tvorbu. Poprvé do této vesničky zavítal v roce 1895, kdy přijel za Eliškou Vejrychovou, se kterou se seznámil toho roku na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze. Jejich vztah vyvrcholil svatbou v proboštském chrámu v Litomyšli dne 2. června 1900.
V Kozlově novomanželé trávili svůj čas v bývalém domku rodiny Vejrychovy. V roce 1908 rodiče Ely Karel a Běla Vejrychovi domek rozšířili a sami se záhy přestěhovali opodál do tzv. Pecháčkova statku, který několik let před tím zakoupili.
Max Švabinský si tento kraj zamiloval a trávil zde prázdniny v letech 1896–1919. V roce 1919 navštívil Švabinský Kozlov naposledy. Díky pobytu a tvorbě Maxe Švabinského v Kozlově se stala tahle dosud zapadlá vesnička známou v uměleckých kruzích a životní a tvůrčí etapa Švabinského v Kozlově se označuje jako kozlovské období.