Reportáže v regionech
Vinařství Litoměřice
Pracovnice Oblastního muzea v Litoměřicích Daniela Linková stála před úkolem připravit výstavu a protože muzeum dosud nepořádalo výstavu věnovanou pěstování vinné révy, ač to k regionu už skoro tisíc let patří, bylo o tématu rozhodnuto.
Vítejte na Litoměřicku, kde o tradicích tamního vinařství promluví historička zdejšího Oblastního muzea, a sklepmistr. Přípravy na výstavu trvaly skoro dva roky – byly to debaty s vinaři, prozkoumávání depozitářů, spolupráce s kolegy – například Podřipské muzeum zapůjčilo některé předměty a litoměřická galerie zas obrazy, které zachycují vesměs vinice v okolí.
Za zmínku určitě stojí, že k zdejšímu vinařství patří také nedaleké Žernoseky, kde jsou jedny z nejstarších vinných sklepů u nás vůbec. A že ta tradice je tisíciletá, to dosvědčuje i zápis v zakládací listině kapituly litoměřické z roku 1057 – už v ní se mluví o vinici a vinařích, a v ní najdeme i první dochovanou českou souvislou větu upravující právní a vlastnické vztahy.
Výstava mapuje všechny důležité mezníky, například dobu Karla IV., který litoměřickým pro pěstování vinné révy daroval kopec Radobýl, projdete všechna důležitá období až k současnosti, kdy se opět pěstuje réva a připravuje víno v menších, spíše rodinných podnicích.
Vinařství Litomeřice
Radobýl
Putování Českem zakončíme na kopci, který vlastně zavinil smrt významného poety 19. století Karla Hynka Máchy. Říká se mu Radobýl. Tento kopec se nachází v horské hradbě Českého středohoří u Litoměřic. Má tvar pravidelné homole a svou výškou až tak docela neoslňuje.
Vrchol je travnatý a nabízí ničím nestíněný výhled po širokém okolí. Právě z Radobýlu viděl Mácha požár, který se mu stal osudným. Z kopce si prohlédneme i panorama Českého středohoří, údolí řeky Labe i roviny České křídové tabule, z nichž vystupuje hora Říp.
Od 3. května 1622 je na radobýlském vrchu kříž – původně dřevěný, dnes železný. Radobýl je vlastně čedičová kupa, jako většina kopců v Českém středohoří.
Těžařské činnosti se tady dařilo vždycky. Ale nejen jí. Osvědčilo se tady i vinařství. Od raného středověku se totiž Radobýl mohl pyšnit nejsevernější vinicí v zemi, a to díky Karlu IV., který v roce 1369 podepsal darovací listinu, podle které Radobýl připadl Litoměřicím.
Radobýl
Hora Říp
Spočinul tam podle legendy praotec Čech a namíří tam i naše kroky. Kamerou zacílíme na Říp – v rovinaté krajině Podřipska ji nemůžete nevidět.
455 metrů nad mořem a 300 metrů nad hladinou Labe – je totiž i důležitým orientačním bodem. S dějinami naší země je ale tenhle pahorek spjat velmi výrazně, a to i dnes, kdy slouží jako volební výletní místo.
Jméno převzali Říp čeští Slovani od svých předchůdců Germánů. Je indoevropského původu a znamená prostě Hora. Jde o vyhaslou třetihorní sopku, čedičovou vyvřelinu, jejíž stáří se počítá i k 35 milionům letům.
A hora v sobě skrývá i jedno magnetické „tajemství“. Nefunguje tady totiž kompas. V 18. a 19. století se stal Říp známým poutním místem. Vycházely odsud tábory lidu i manifestace. Odsud pochází i jeden ze základních kamenů Národního divadla.
Hora Říp
Klášter v Doksanech
Doksanský klášter proslul už v dobách středověkých. Byly tady vychovávány a ke zbožnosti vedeny dívky z těch nejvznešenějších rodin, včetně nejznámější české světice, Anežky. Jeho zakladatelka Gertruda i její syn, kníže Jindřich Břetislav jsou zde možná pod boční kaplí kostela pohřbeni.
Klášter byl založen v roce 1144, a pro nás je důležité, že prošel nákladnou a velmi důslednou rekonstrukcí. Bylo to potřeba, protože v minulosti čelila sakrální stavba mnoha pohromám. V době husitských válek byl v roce 1421 dokonce klášter obležen a následně vypálen. Po obnově kláštera byly do jeho znaku přijaty 3 panny – sestry, které se zachránily při útoku Žižkových vojsk útěkem do okolních lesů.
Současný barokní vzhled celého areálu a zejména kostela má na svědomí probošt Josef I. Míka, za jehož správcování nastala doba velkého rozkvětu kláštera. Nejpůsobivější umělecká díla nalezneme v klášterním chrámu. Třeba nádherný barokní oltář od Františka Preise z roku 1703. Deset let byl restaurován v Praze.
Klášter je otevřen i veřejnosti, můžete sem zavítat i s dětmi. Aby ne, když jeho patron svatý Norbert, který řád premonstrátů založil, je patron šťastného narození dětí.
Klášter v Doksanech
Brozany nad Ohří
Na rovině, která je vymezena na jihu horou Říp, na západě hradem Hazmburkem a ze severu velebným Středohořím, leží na levém břehu řeky Ohře asi 10 km jižně od Litoměřic obec Brozany nad Ohří. Nadmořská výška obce je 150 metrů.
Jejím nejvyšším bodem je zámek stojící na ostrohu 190 m nad mořem. Ten je přirozeným centrem širokého okolí a vytváří legislativní, kulturní, sportovní, obchodní a společenské zázemí pro spádovou oblast několika obcí.
Nejstarší stavbou je kostel svatého Gotharda. Když se kolem něj vypravíte, pak hned za prvními novými domky po levé straně silnice se dejte doleva a vzápětí doprava, pokračujte podél sportovního areálu, přes lužní les dojedete ve směru podél levého břehu Ohře ke starobylé vsi Hostěnice, jejíž původ je datován někdy do 9. století do doby bájného knížete Hostivíta. Ve vsi odbočuje z Ohře takzvaný mlýnský náhon, a do Ohře se náhon vrací až za Doksany.
Mezi náhonem a řekou leží Ostrov sv. Klimenta. Na tomto poměrně rozlehlém ostrově kdysi stávala ves, kterou zničila povodeň. Měla zvláštní jméno Múry. První zmínky o ní pocházejí z 11. století. Je doloženo, že roku 1146 ji král Vladislav daroval premonstrátskému klášteru v Doksanech. Darovací listina byla pečlivě uložena v klášterním kostele, ale roku 1200 padla za oběť zhoubnému požáru. Představení kláštera se proto obrátili na krále Přemysla Otakara I. s prosbou, aby darování potvrdil a na důkaz toho jim vystavil opis zničené listiny. Král se projevil velkoryse. Nejen že přání splnil, ale do opisu z roku 1220 prý nechal připsat, že Múry jsou povýšeny na město. Múry sice byly označovány za trhové středisko menšího řádu, ale protože ležely na významných obchodních cestách vedoucích po zemi i po vodě, dá se říci, že zastávaly v severních Čechách velmi významné postavení.
Múry však neměly mnoho štěstí. Rychle a především slibně se rozrůstající středověké městečko roku 1432 smetla nebývalé silná povodeň. My vám historii připomínáme i proto, že většina turistů přichází do Brozan kvůli jedné výstavě s ne příliš lákavým názvem. Vidět na ní můžete totiž expozici útrpného práva – a to právě ve zdejším zámečku. Uvidíte, jak vypadal ještě v 19. století, pak ho ale poničil požár a dnes je to jen takové větší stavení na vršku nad vesnicí.