Reportáže v regionech
Synagoga v Plzni
Prohlídku plzeňské Velké synagogy si většina návštěvníků západočeské metropole nenechá ujít. Je největší stavbou svého druhu u nás. Její věže dlouho nesly šrámy z konce války, kdy je Němci využili jako pozorovatelny. Když vjeli v květnu 1945 do Plzně američtí vojáci, ti němečtí z věží zahájili palbu. Američani ji samozřejmě opětovali a až takřka do konce minulého století byly střely na fasádě vidět. Při opravě se na budovu taky vrátily Davidovy hvězdy. Málokdo ovšem ví, že jen kousek od Velké synagogy je k vidění další bývalá židovská modlitebna. I ta je veřejnosti přístupná. A tak si ji společně pohlédneme a připomeneme si i její příběh
Synagoga v Plzni
Katedrála sv. Bartoloměje
K dominantám západočeské metropole patří gotická katedrála svatého Bartoloměje na náměstí Republiky. Většina návštěvníků Plzně si nenechá ujít výhled z její věže, která je nejvyšší kostelní v České republice. Místní zase téměř nikdy neopominou alespoň letmo pohladit andělíčka na mříži, o kterém se traduje, že přináší štěstí a plní i ta nejtajnější přání. Za svou kouzelnou moc prý vděčí místnímu katovi. Prozradíme vám podrobnosti a prozkoumáme taky další záhadu. Ručičky, které se nedávno objevily kousek od malého posla z nebes. Využijeme taky jednu z posledních příležitostí nakouknout pod klenbu svatostánku před jeho rekonstrukcí, která odstartuje na jaře a bude trvat tři roky.
Katedrála sv. Bartoloměje
Kokotské rybníky
Severovýchodně od Plzně se rozkládá rozsáhlé polesí s rybniční soustavou pojmenovanou Kokotské rybníky. Nazvána byla podle středověké vsi Kokot, která ve středověku stávala v její blízkosti. Zatímco tu dnes připomínají drobné terénní nerovnosti, vodní plochy zůstaly a staly se domovem řady chráněných živočichů a rostlin. Od roku 2010 vede touhle krajinou devítikilometrová naučná stezka, po níž se vydáme i my. Naše putování odstartujeme v obci Dýšina, kde můžeme obdivovat řadu ukázek typické lidové architektury. Pak se osvěžíme u pramene, kterému se říká Čůráček, a vydáme se k Čertovu kameni. K němu se váže zajímavá pověst o sedlákovi a pekelníkovi. Naším cílem bude stará obec Bušovice.
Kokotské rybníky
Sběratelé krojů
V plzeňských ulicích můžete klidně narazit na dvojici oblečenou do kousků, z nichž mnohé pamatují časy rakousko-uherského mocnářství. Manželé Pickovi se do oděvů časů dávno minulých doslova zamilovali a díky sběratelské vášni pana Pavla a šikovným rukám paní Libuše se tyhle poklady dochovaly do současnosti. Paní domu měla ráda lidové kroje od mala. A časem je začala sbírat a renovovat. Její chloubou jsou piešťanské nebo chodské. Ale jako správná patriotka se zaměřuje hlavně na ty plzeňské. Jsou pro ně typické balonové rukávy na košilích, fěrtoch, sukně a taky spodničky, kterých se nosilo až pětadvacet. Přesněji od pěti do pětadvaceti. Když šla hospodyně do chléva, brala si jenom čtyři. A dozvíme se i to jak se podle kroje poznala vdaná žena od svobodné.
Sběratelé krojů
Adolf Loos
K zajímavým památkám západočeské metropole patří byty bohatých židovských rodin, kterým dal za první republiky podobu světoznámý architekt Adolf Loos. V časech, kterým vládla secese, prosazoval jednoduchý styl bez ozdob. Společně jsme si první veřejnosti zpřístupněné interiéry v Plzni už prohlédli a tentokrát nás čekají další dva. Adolfu Loosovi je svěřily rodiny Brummelových a Semlerových. Při procházce místnostmi si připomeneme i příběhy těch, kteří v nich žili. A dozvíme se mimo jiné taky to, proč v prostorách buď nenajdeme okna vůbec, anebo vyplněná neprůhledným sklem. Podle tvůrce interiérů se gentleman neměl kochat pohledem ven, ale luxusním vybavením svých komnat.
