Reportáže v regionech
Zřícenina Helfenburk
V roce 1355 nechali postavit Rožmberkové na ochranu nedalekého města Bavorov hrad Helfenburk. S tímto nápadem přišli čtyři rožmberští bratři: Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka. Povolení k stavbě dostali od Karla IV. za své dobré služby, kdy doprovázeli Karla IV. na jeho korunovační cestě do Říma. Roku 1381 se nedaleký Bavorov pak dočkal městských práv.
Po smrti Jana 1389 i jeho bratra Oldřicha přešel hrad do vlastnictví Janova syna Jindřicha III. z Rožmberka. Hrad pak měl v držení jeho syn Oldřich II. z Rožmberka. Po potupné porážce před Táborem, kdy nechal na svých panstvích pochytat husitské kněze, je nechal uvěznit na svých hradech. Na Helfenburku prokazatelně dva zemřeli. Po jeho smrti vládl syn Jindřich IV. z Rožmberka a posléze Jan II. z Rožmberka. Oba dva měli neustále potíže kvůli zadluženosti, o tu se postaral jejich otec díky válečným nákladům. Hrad byl zastaven Přeškovi z Čestic. Ve smlouvě byl dodatek o volném vstupu do hradu od bývalých majitelů. Po jeho smrti byl hrad opět vyplacen.
V letech 1468 až 1472 bylo v okolí hradu živo a nebezpečno. Docházelo k sousedským sporům mezi Rožmberky a městy Písek, Sušice a Vodňany. Hrad to sice nepoznamenalo, ale dotčené okolní vesnice ano. Po smrti Jana z Rožmberka a po smrti jeho syna Jindřicha V. z Rožmberka se vlády ujal Vok II. z Rožmberka. Společně se svým poručníkem Bohuslavem ze Švamberka. Zadlužený hrad prodal dvěma bratrům. Jednalo se o Václava Vlčka z Čenova a jeho bratra Zikmunda Vlčka z Čenova. Roku 1523 docházelo ke sporům o dědictví, protože Petr IV. z Rožmberka, stejně tak jako jeho bratři umírá bezdětný.
Zajímavostí tohoto hradu je, že v roce 1515 až 1518 byl purkrabím na hradě tak lakotný člověk, který vyhnal veškeré hradní osazenstvo a služebnictvo. Na Helfenburku zůstal sám. Jmenoval se Želízko z Tourova. Roku 1551 Vilém z Rožmberka k hradu i část okolního panství a celkově zvelebil hrad. Helfenburk patřil k chudším hradům. Bylo v něm celkově velmi málo nábytku a nádobí, ale tento počet vynahrazovala rozsáhlá hradní výzbroj, ať už se jednalo o zbroje či zbraně. Stejně tak byl i nedostatek služebnictva. V roce 1592 po smrti Viléma z Rožmberka jeho mladší bratr a dědic Petr Vok prodal celý hrad městu Bavorov.
Po Bílé Hoře jim byl zkonfiskován, přestože se město snažilo o jeho zpětné získání, nevedlo se jim. V té době je již označován jako pustý. Hrad byl tedy využíván více než 200 let. Později jej měly ve vlastnictví jiné rody, např. Eggenbergové a později Schwarzenbergové až do roku 1922 a pak je majetkem státu.
Hrad se tyčil na vymýceném kopci, nyní je částečně schovaný v lese. Před vlastním hradem bylo opevněné městečko. Helfenburk má skoro kruhový půdorys.
Zřícenina Helfenburk
Štěkeň
12 kilometrů od Strakonic leží v nadmořské výšce 388 metrů na levém břehu Otavy obec Štěkeň. Její název se odvíjí od latinského Stiecna. Místní se pyšní barokním zámkem a kostelem svatého Mikuláše či anglickým parkem. Nebo 300letými duby, pod nimiž prý odpočíval i Karel Klostermann. Město je doloženo z roku 1052. Vládnoucí rody se tu střídaly. K vlivným pak patřil Jan Antonín Losi z Losimthalu – nechal právě tady zbudovat skvostnou architekturu.
Nepřehlédnutelnou chloubou je také anglický park, jehož dominantou jsou více než 300 let staré duby. Pod jedním z nich v minulosti sedával i Karel Klostermann, který na zámku pobýval. Od roku 1921 se na zámek přestěhoval řád anglických pannen. A v pokoji jídelny pobýval císař František Josef II. Příjemně působí i interiéry – devítimetrový strop, krby nebo skříně ze 17. století či náměty z řeckých bájí.
Štěkeň
Mlýn v Hoslavicích
Kdyby chtěl někdo napsat román o osudech a cestách mlynářského rodu Harantů z jižních Čech, bylo by to nejspíš čtení o hrdosti, pracovitosti a dřině. Mlýn v Hoslovicích na Strakonicku Harantovi zakoupili v 18. století a žili tam až do roku 2004. Komfort to nebyl, chyběla třeba elektrika, ale i bez vymožeností dneška to šlo. Nákladnou opravou bylo stavení, o němž první zmínky pocházejí z roku 1352, rekonstruováno. Podívejte se, jak to tam vypadá teď.
Mlýn v Hoslavicích
Dobrš na Šumavě
Třicet kilometrů od Vimperka leží obec Dobrš. Víska se sedmi desítkami stálých obyvatel se může pochlubit dvěma vzácnými kostely, středověkou tvrzí a renesanční bránou. Samo dobršské osídlení zasahuje svými počátky do ranného středověku, o čemž svědčí právě 2 románské kostely v mimořádně terénně pozoruhodné situaci. Strategická poloha obce Dobrš a zejména poloha kostelů je předpokladem pro existenci hradiště v těchto místech. Dobršská tvrz se nachází opodál a nezvykle na počátku terénního úvalu pod horským hřebenem. Hrad byl založen ve 14. století, byl opevněný vodním příkopem. Původně měl 2 věže. Roku 1377 Přibík z Bodrše, zvaný Kocík, ustanovil ke kostelu faráře. Majitelé se měnili – dějiny také. Ivo Kraml ze sdružení pro obnovu Dobrše bude konkrétnější.
Dobrš na Šumavě
Zámek Lnáře
Lnáře jsou obec, o které první zmínky dohledáte už ve 13. století. Původně gotická tvrz ležící v sousedství dnešního lnářského zámku by to mohla potvrdit. Zámek, který tvoří dominantu jihočeských Lnářů, pamatuje i Jana Lucemburského. Dnešní podoba stavby čerpá z architektury 17. století a jeho posledním oficiálním majitelem byl Jindřich Arnošt Vaníček. Advokát, který spolupracoval s T. G. Masarykem. Zámku si ale moc neužil. Řekneme vám proč.