8. prosince 2024

Jihočeský vodní zámek Červená Lhota asi nejvíc proslavila oblíbená televizní pohádka o Zlatovlásce. Ale zajímavý je i z mnoha dalších důvodů. Už ve 14. století tu stála tvrz, kterou koupil rytíř Jan Kába z Rybňan, a začal jí dávat renesanční podobu. Postupně se tu střídali majitelé i stavební slohy, spory rodinné, majetkové i náboženské, krásné časy zábav i požáry. O nynější podobu se zasloužil původně rakouský knížecí rod Schönburg-Hartenstein, který sídlo vlastnil do roku 1945. Poté tu byla dětská zotavovna a posléze se objekt otevřel turistům. Ty vítá i v čase předvánočním.

Drátenictví u nás není zrovna typickým řemeslem. Obyvatelé v českých zemích se s ním seznámili až v průběhu 18. století díky podomním řemeslníkům, kteří přicházeli z území dnešního Slovenska. Opravovali a zpevňovali pomocí měkkého železného drátu zejména hrnce a další nádobí. Jenže jeho výroba se ve 20. století zlevňovala, a tak stará profese ztrácela význam. Na výsluní se vrátila až v průběhu 90. let minulého století, nicméně už jako umělecké řemeslo, zaměřené na tvorbu dekorativních předmětů. Za velmi ojedinělou a unikátní můžeme považovat výrobu drátovaných vánočních ozdob, které se věnuje Věra Studená z Kuklíku na Vysočině. My se vydáme do její dílny.

Bohosudov je už po staletí vyhledávaným cílem tisíců poutníků. Na počátku 15. století tu stávala pouze kaple, údajně v místech, kde husité po bitvě u Ústí nad Labem popravili zajaté křižáky. Modlitebnu nechal v roce 1507 nejvyšší kancléř království Albrecht Kolovrat Libštejnský přestavět na gotický kostel a na počátku 18. století pak vznikla podle návrhu slavných českých architektů italského původu Ottavia a Guilia Broggiových nám známá barokní perla.

V Zoo Zlín se odborníkům podařilo dosáhnout pozoruhodných úspěchů v chovu jednoho z nejohroženějších druhů ptáků – supů. Tito impozantní dravci, kteří hrají důležitou roli při udržování rovnováhy ekosystémů, jsou dnes bohužel ve volné přírodě na pokraji vyhynutí. Ale i díky odhodlané práci a nadšení chovatelů na Valašsku se jejich populace opět začíná rozrůstat.

Víte, jaké je nejzápadnější město u nás? Hranice ležící v Ašském výběžku. Místní obyvatelé se živili nejprve zemědělstvím, postupně se tady ale začala rozvíjet řemeslná výroba. Významná byla zejména ta textilní, na počátku 19. století patřily zdejší výrobny dokonce k těm nejznámějším v Čechách. Město je ze tří stran obklopeno Německem, což ho v minulosti významně ovlivnilo. Po 40 let se kousek odsud nacházelo přísně střežené hraniční pásmo. Díky tomu je okolní příroda téměř nedotčená. Provede nás jí naučná stezka Na cestě k trojstátí.