10. listopadu

Lužické hory jsou oblastí zatím tak trochu neobjevenou. My se vydáme na sedm kilometrů dlouhý výšlap, během kterého navštívíme mimo jiné zříceninu hradu Tolštejn. Je to místo spjaté s pověstí o krásné, ale nevěrné Hildě, která se před pomstou zhrzeného manžela chtěla zachránit tím, že ho otrávila. Ten ji ovšem před smrtí stačil proklít, a tak se nešťastnice musí za trest dodnes toulat po hradních ruinách coby bílá paní. Zavražděný manžel ji prý doprovází v podobě černého psa. Čeká nás ale i křížová cesta a společně se pokocháme také výhledy do kraje.

V minulosti jste na mistry černého řemesla narazili v každé vesnici a život bez nich byl zcela nepředstavitelný. Dokázali okovat koně, ale třeba i vytrhnout zub, protože jako jediní měli na vsi kleště. Ve druhé polovině dvacátého století začalo jejich řemeslo upadat a malé dílny postupně nahrazovala sériová výroba. Jedním z těch, kteří tradiční profesi stále udržují na vysoké úrovni, je Petr Štáfl z Uher na Přibyslavsku, za nímž se vypravíme.

Když se v roce 1842 rozhodl kníže Alois II. z Lichtensteina na svém lednickém panství postavit palmový skleník, zrodila se u zámku další okázalá stavba, která zpestřovala zdejší velkolepá setkání evropské šlechty. Vybudována byla na místě původní dřevěné oranžérie a ve své době byl považována za techniky zázrak. Postavena byla z netradičních materiálů, a i svými úctyhodnými rozměry budí pozornost návštěvníků dodnes. Jde navíc o nejstarší existující skleník v Evropě a skladba rostlin v něm je tak pestrá, že vás v každé roční době některá z nich překvapí svými květy.

Když se řekne železnobrodské sklo, nejspíš se vám vybaví malé skleněné figurky nebo naopak obří tavené plastiky. Městečko nad řekou Jizerou je kolébkou mnoha sklářských oborů, které slaví úspěchy po celém světě. Právě tady také vznikla před více než sto lety první ryze česká škola vychovávající adepty starého řemesla, která od počátku lákala významné umělce. My se vypravíme nejen do ní, ale i do místního muzea, které je plné děl jejích absolventů i pedagogů, navíc se návštěvníkům otevřelo znovu po roce po zásadní rekonstrukci.

První rudy, ty stříbrné, objevili v Krušných horách už ve 12. století, později se v oblasti začaly dobývat i další cenné kovy: cín, železo, kobalt a jako poslední uran. Po osm století tady bylo hornictví hlavním zdrojem obživy a podepsalo se i na podobě krajiny. K vidění jsou v ní pozůstatky velkých povrchových dobývek i obrovských podzemních důlních děl, které doplňují horní města. Něco podobného jinde na světě nenajdete. Díky tomu se zdejší Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří dostal před pěti lety i na seznam světového dědictví UNESCO. My se vypravíme do okolí Horní Blatné.