18. srpna

Pokud se vydáte na střední Šumavu, nemůžete minout obec Srní. Vznikla rozhodnutím majitele panství Stodůlky barona Smiedela jako dřevorubecká osada v roce 1726. Postupně se rozrůstala kolem kostela postaveného v roce 1805, které byl zasvěcen Nejsvětější trojici. V obci najdete i typickou šumavskou architekturu. Tu představují horské roubené chalupy na kamenné podezdívce se stěnami chráněnými šindelem. Spoustu zajímavostí ale nabízí i okolní krajina.

Dolní Poohří je doslova rájem pro milovníky zámků. Jeden z těch méně známých stojí v obci Pátek. Původně to byl letohrádek postavený v letech 1544–1557 Janem mladším z Lobkovic, jedním z nejbohatších šlechticů v království. Ke konci 17. století došlo k jeho barokní přestavbě, po niž už se sídlo dočkalo jen drobných úprav. Za minulého režimu v něm byly politická škola, zemědělský archiv, kanceláře národního výboru či mateřská škola. Veřejnosti se částečně otevřel až v roce 2003.

První prsteny se objevily zřejmě ve starověkém Egyptě. Zpočátku bývaly vyrobené z rákosu, který brzy nahradily trvanlivější materiály, slonovina či zlato nebo měď. Ozdoby z klasického železa začaly vznikat až s nástupem doby železné a rozvojem kovařiny. Ačkoliv se mistři černého řemesla vždy víc zaměřovali na praktičtější předměty a prstýnky nechávali na starost třeba zlatníkům, někteří z nich na kované šperky nedají dopustit. Jedním z nich je Jan Šerák z Bílovic nad Svitavou, do jehož dílny se vypravíme.

Řeka Úpa začíná svou pouť ve 1432 metrech nad mořem v Krkonoších přibližně 2 kilometry od Sněžky a patří mezi nejvýše pramenící řeky u nás. Nejprve protéká horskými středisky a dál pak krásným ratibořickým neboli Babiččiným údolím, které je od roku 1952 přírodní památkou. Její cesta končí v Jaroměři, kde se vlévá do Labe. Pro vodáky je sjízdná hlavně v jarních měsících, její část z České Skalice do Jaroměře po celou sezónu. A právě tento úsek proplujeme my.

Téměř 60 procent plochy Moravského krasu pokrývají rozsáhlé lesní komplexy. Rostou na velmi členitém území rozbrázděném údolími. Ta se nazývají žleby a jedním z nich se projdeme. Porosty tu střídají četné vyhlídky a prosluněné stráně plné teplomilných květin, připomínající přírodní zahrádky. Jejich pestrost vedla k velkému rozvoji včelařství v kraji. I o něm bude při naší procházce řeč, protože už Jan Amos Komenský pravil, že díky němu se naučil znát a milovat přírodu víc, než z mnoha učených knih.