26. května

Terezské údolí patří k nejmalebnějším přírodním lokalitám na Olomoucku. Říčka Šumice tu prorazila první kopce Zábřežské vrchoviny, které se zvedají z rovin Hané. Po které Tereze je pojmenováno, se neví, variant je vícero. Možná po císařovně Marii Terezii, která prý těmito místy projížděla. Každopádně zdejší krásy vábily šlechtu i umělce, mezi nimiž byl třeba malíř Josef Mánes. Na rozdíl od nich vám je k dispozici naučná stezka, dlouhá 6 a půl kilometru.

Černé řemeslo patří odnepaměti k těm nejstarším a mimořádně důležitým, bez kumštu kovářů se vlastně nikdo neobešel. Vyráběli leccos, zemědělským náčiním a zařízením počínaje a třeba zbraněmi konče. Někteří kováři kráčí ve šlépějích nejznámějšího mýtického kováře, řeckého boha ohně Héfaistose, zbrojíře. Jedním z nich je i Jan Svoboda ze Zlíče u České Skalice. Vyučil se uměleckým kovářem v Jaroměři a zaměřil se na historické chladné zbraně.

Čeká nás návštěva jedné ze slavných pražských vil. Je to vlastně dvojdům na Vinohradech. Dokončen byl v roce 1924 pro bratry Čapkovy. Spisovatele a dramatika Karla a malíře a spisovatele Josefa. Dům, ve čtvrti koncipované jako zahradní město, je velmi tradiční, jeho styl nese prvky britské lidové architektury. Najdeme tu však i stopy kubismu a konstruktivismu, typické pro první republiku. Přesně po sto letech od výstavby dům čeká kompletní rekonstrukce, a tak si pojďme připomenout, co všechno pamatuje.

Zhruba na půl cesty mezi Sušicí a Horažďovicemi nelze přehlédnout dominantu nad řekou Otavou, majestátní hrad Rabí. Při jednom z obléhání tu slavný vojevůdce Jan Žižka přišel o pravé oko. Ve druhé polovině 15. století tu pobýval Půta Švihovský z Rýzmberka, který si sem přivezl opičku, kterou místní považovali za čerta. Smutný příběh přibližuje naučná stezka, která se vine na dohled Rabí na opačném břehu Otavy dosud málo navštěvovanými místy mezi Velkými Hydčicemi a Nezamyslicemi.

Škvorec je městys nedaleko Prahy. Ve středověku tu na ostrohu stávalo opevněné sídlo, poskytující jeho obyvatelům bezpečí a taky i prestiž vzhledem k blízkosti metropole. V průběhu věků se tu vystřídala řada šlechtických rodů, ve druhé polovině 17. století se dostal coby centrum samostatného panství do držení Lichtenštejnů. Největší rozvoj pak zažilo za vlády kněžny Marie Terezie Savojské z Lichtenštejna po roce 1712 a zejména z této doby se ve Škvorci a jeho okolí dochovala celá řada historických památek.