31. března

Bohutice na Znojemsku se pyšní unikátní křížovou cestou. Je totiž tvořena sochami v životní velikosti. Podobné byste našli u našich východních sousedů v Marjánce u Bratislavy. Pocházejí z dílny stejného autora, přičemž moravský soubor vznikl až jako druhý. Možná proto je v mnoha směrech propracovanější. Na rozdíl od tradičních kalvárií nejsou jednotlivá zastavení umístěna v kapličkách podél cesty, ale na místním zámku. Prozradíme vám, jak k tomu došlo.

Za nejdůležitější svíci v kostele je považován takzvaný paškál. Jde o speciální voskovice, které mají nezastupitelnou roli hlavně v období velikonočních svátků, kdy se zapalují na znamení Kristova zmrtvýchvstání. Už čtvrt století je ve velkém vyrábějí v malé vesničce Palonín pracovnice chráněné dílny Charity Zábřeh. A dodávají je do farností nejen v Česku ale i v zahraničí. Budeme sledovat, jak paškály vznikají a objasníme si přitom i dvě známá rčení, která jsou s nimi spojena.

Velikonoce se nedovedeme představit bez malovaných kraslic. Motivy i techniky zdobení se ale v různých koutech naší země liší. Třeba na Horácku bývají vajíčka hodně barevná a dá se z nich vyčíst příběh i vyznání dívky konkrétnímu koledníkovi. To je na nich znázorněné buď symboly nebo písmem. K lidem, kteří tuto starou tradici udržují při životě, patří Hana Šmikmátorová, která za svůj um dokonce získala titul Mistr tradiční rukodělné výroby kraje Vysočina.

Velikonoční pondělí je spjato především s obchůzkou s pomlázkou. Zajímavé je, že tento rituál je středoevropskou raritou. Koledníci u nás se vždy snažili mít pěkné a zajímavě spletené proutky, které se v každém kraji jinak nazývaly. Nejčastěji se jim říká právě pomlázka, na Moravě pak mrskačka, na Slovácku zase šlehačka. Různé postupy pletení ovládá košíkář Petr Král z Mělníka. Naučí nás, jak se dělá z osmi proutků.

Ke svátkům jara patří kromě všeobecně známých zvyků i některé specifické regionální. Třeba na střední Moravě, na Olomoucku, udržují v několika vesnicích lidovou tradici vítání jara v podobě takzvaného „chození s jedličkou“. Odehrává se o předposlední postní neděli a je doménou děvčat a mladých dívek. Letos tyto obchůzky pořádali poprvé v obci Tovéř a jak jsme se dozvěděli, může za to vlastně Toulavá kamera.

Jednou z velikonočních tradic je hrkání, klapání, klepání, křístání, ráchání nebo harfování. Skupiny kluků chodí vesnicemi a dělají rámus. Podle křesťanského učení tak činí proto, aby nahradili zvuk zvonů, a připomínali sousedům, že je čas modlení. Používali a mnohde stále používají kromě malých řehtaček i kladívkové nástroje s ozvučnou destičkou, někde také pojízdné trakaříky nebo i metr dlouhé hrkačky do podpaží či k zavěšení na řemínek přes rameno. Právě ty vyrábí Václav Dejmek z jihočeských Malenic a my se vydáme do jeho dílny.