28. listopadu 2021

V minulém století se Karviná pyšnila hned třemi honosnými zámky. Do dnešních dnů se ovšem dochoval jediný z nich. Je jím Fryštát, který najdete ve stejnojmenné městské části. Původně na jeho místě stával gotický hrad, který byl v éře renesance přestavěn na moderní sídlo. Postupně se na něm vystřídala celá řada pánů a několikrát ho také nemálo poničil červený kohout. Nejslavnější časy pro něj nastaly po roce 1792, kdy ho koupil hraběcí rod Larisch Mönnichů. A právě ty si dnes na dvou prohlídkových okruzích mohou návštěvníci památky připomenout. Do časů, kdy tu pracovali i odpočívali se přeneseme i my.

Z naší krajiny pomalu mizí rostliny, které v ní bývaly doma. Z původních 2500 druhů byste jich dnes dokázali najít jen polovinu. Předcházet jejich dalšímu úbytku mají biocentra –⁠ malé, uměle vytvořené ostrůvky zeleně neponičené zásahy člověka, které poskytují ideální podmínky nejen rostlinám, ale i živočichům. Takových lokalit v Česku v poslední době naštěstí přibývá. Dohromady zabírají plochu téměř 2500 hektarů. Jeden takový zajímavý mokřad vyrostl u Mořic na Prostějovsku. Společně ho prozkoumáme. A projdeme se také po naučné stezce, která z něj vede do obce, která se pyšní krásným kostelem.

Jedním z nepostradatelných materiálů bývala pro naše předky sláma. Používali ji k pokrývání střech, výrobě nepálených cihel, ale i jako praktickou tepelnou izolaci do bot. Přidávala se také ovšem novorozeným děvčátkům do první koupele. To proto, aby pak měly krásné, dlouhé vlasy. A dělaly se z ní samozřejmě i různé ozdoby. Právě tuhle tradici udržuje při životě téměř devadesátiletý František Zuska Zlína, který se slámou pracuje neuvěřitelných 47 let. Co všechno z obyčejných stébel dovede vykouzlit, nám předvede a prozradí přitom, jak a kde se tomuhle umění naučil.

Česká Ves se rozprostírá podél břehů říčky Bělá nedaleko Jeseníku. Jméno dostala zřejmě díky horníkům, kteří ve 14. století do tehdy ryze německé oblasti přicházeli z různých koutů Čech dolovat železnou rudu a zlato. První zmínka o obci pochází z roku 1416 a my zjistíme, v jaké souvislosti ji historické prameny uvádějí. Jejím okolím vedou dvě naučné stezky. Na kratší z nich se můžete vydat po stopách havířů dobývajících vzácný kov a druhá vás na osmi kilometrech seznámí s největšími zajímavostmi místní krajiny. My si alespoň částečně projdeme obě a ukážeme vám, mimo jiné, místa, kde se zlatý poklad pod zemí ukrývá dodnes.

K architektonickým pokladům patří nejen historická šlechtická sídla, ale často i stará obydlí obyčejných lidí. Ta ovšem bohužel na mnoha místech mizí. Chalup typických pro severní část naší země bylo líto Milanu Maršálkovi z Dolní Řasnice na Frýdlantsku. A tak se s partou podobných nadšenců pustil do záchrany alespoň několika z nich. Vybudoval skanzen, ve kterém najdete devět staveb starých stovky let. Prohlédnout si v něm můžete i podstávkové domy, které jsou propojením naší a německé lidové architektury. Prozradíme vám, odkud jednotlivé stavby pocházejí, jak se do skanzenu dostaly a přidáme i příběhy některých z nich.

K právě začínajícímu období v mnoha domácnostech neodmyslitelně patří adventní věnec. Nejde ale, pro někoho možná překvapivě, o zvyk moc starý. Zrodil se v roce 1839 v jednom hamburském ústavu pro opuštěné děti. Pedagog a kněz Johann Hinrich Wichern tam tehdy 30. listopadu nad dveře pověsil dřevěný kruh s třiadvaceti svícemi. Až do Štědrého dne je postupně zapaloval. Jeho nápad se ujal a rychle se začal šířit. Jen svíček ubylo, dnes rozsvěcíme čtyři. Jaké by měly být a spoustu dalších zajímavostí se dozvíme v ateliéru Dagmar Dítětové, která se pyšní titulem mistr florista.