25. července 2021

Zámek v Brandýse nad Labem patří k našim významným renesančním památkám. Oblastí v raném středověku procházela důležitá zemská stezka z Prahy na sever. Na přelomu 13. a 14. století u ní páni z Michalovic vybudovali tvrz, jejíž osádka měla střežit kupce po cestě putující. V 15. věku se dočkala přestavby ve stylu pozdní gotiky. A v tom následujícím zahájil rod Krajířů z Krajku její proměnu v duchu tehdejších módních trendů, tedy renesance. V následujících časech na zámku často pobývali panovníci naší země z rodu Habsburků. I oni tu zanechali své stopy. Alespoň některé si připomeneme.

Vory se u nás podle historických pramenů používaly už od středověku Sloužily především k dopravě klád po vodě z horských oblastí do nižších poloh. Dřevo se takhle plavilo i ze šumavských lesů. Postupně až do Prahy, a dokonce i do Německa, kde se zpracovávalo například na pilách v okolí Drážďan. V polovině minulého věku ale slavné tradici zasadily osudovou ránu přehrady na Vltavě. Řeka se pro vory zavřela. Úplně v propadlišti dějin ale naštěstí neskončily. Turistům slavnou tradici připomíná několik nadšenců. My jsme se za nimi vypravili k Vchynicko-tetovskému kanálu nedaleko Modravy.

Vlašský dvůr v Kutné Hoře býval ve středověku centrem finanční moci naší země. Díky tomu, že se ve městě dobývalo stříbro, v něm vznikla centrální královská mincovna. I proto býval také místem, kde pobývali panovníci při svých návštěvách. Už v roce 1994 si areál vysloužil zápis na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V červnu letošního roku v něm pak byla otevřena nová expozice, která má za pomoci moderních technologií návštěvníky seznámit s dávnou historií památky. Při prohlídce si připomeneme časy, kdy bývala Kutná Hora jedním z nejvýznamnějších českých měst.

Práci s motorovou pilou považuje většina z nás za doménu silných chlapů. Vlasta Hrdinová z Němčic pod Kunětickou horou ovšem dokazuje, že bravurně může těžký nástroj ovládat i žena. Vyučená dámská krejčová měla k ruční práci vždy blízko. Vyráběla například keramiku a ráda také zdobí perníčky nebo peče chleba. Před několika lety pak na Šumavě narazila na horaly, kteří právě s pomocí pily vyřezávali sochy. Jejich tvorba ji nadchla natolik, že se jí začala věnovat také. Svými díly dělá především radost nejbližším. Alespoň některá nám ukáže a prozradí, co všechno jejich vznik obnáší.

Poodří je území o rozloze 82 kilometrů čtverečních mezi Novým Jičínem a Ostravou. Krajina slepých ramen a meandrů řeky Odry, trvalých travních porostů, lužních lesů i rybníků patří mezi významné mokřady. Je také důležitou zastávkou tažných ptáků při jejich cestách. I proto byla v roce vyhlášena v roce 1991 chráněnou krajinnou oblastí. Nahlédnout do tajů této lokality pomáhá už 7 let Dům přírody, který sídlí v barokní faře v Bartošovicích. V přízemí je tam umístěna stálá expozice věnována CHKO Poodří, v níž je představena typická fauna i flora. Zavedeme vás i do záchranné stanice pro handicapované živočichy a projdeme se po naučné stezce.

Zhruba 3 kilometry od severní hranice Prahy se nachází jedno z nejpamátnějších míst našich dějin. Levý Hradec. Strmý, místy až 60 metrů vysoký ostroh nad vltavským údolím byl podle archeologických nálezů osídlen už v mladší době kamenné. V 7. až 8. století na něm pak vzniklo slovanské sídliště, které se v polovině věku 9. proměnilo mohutné opevněné hradiště. Svému lidu odtud vládl první historicky doložený kníže Bořivoj I. se svou manželkou svatou Ludmilou. Význam lokality připomíná jedinečná národní kulturní památka, kostel svatého Klimenta. Právě na tomto místě nechal svatostánek postavit už v 80. letech 9. věku kníže Bořivoj.