6. června 2021

Zámek v Duchově má většina z nás snad nejvíc spojený se jménem slavného světoběžníka a svůdce žen Giacoma Casanovy. V době jeho pobytu zažil Duchcov zároveň období největší slávy. V prostorách bývalého panského sídla se ale seznámíte především se starobylým rodem Valdštejnů, jehož příslušníci tu zanechali snad nejvýraznější stopu. Právě jim je věnovaná velká část expozic včetně nové trasy, která byla otevřena teprve v loňském roce a na letošní sezónu doplněna o jeden unikát. Zámek vlastnili téměř tři století a zasloužili se o stavební úpravy exteriérů i výzdobu vnitřních prostor včetně hlavního sálu s rodovou galerií.

Jarov se nachází v poklidné krajině severního Plzeňska. Na jeho návsi asi každému padnou do oka roubené lidové stavby z počátku 19. století. Právě díky nim byla obec vyhlášena v roce 1995 vesnickou památkovou zónou. Ale místní historie je mnohem delší. Nejen ji připomíná naučná stezka, po které se vydáme. Dojdeme třeba k nedaleké hájovně. V ní se narodil František Alexandr Heber, který ve svém díle popsal 586 hradů, tvrzí a zřícenin. Bez odpočinku a také téměř bez prostředků se k nim většinou vydával pěšky, což se podepsalo na jeho zdraví. Zemřel v roce 1849 v pouhých 34 letech na chrlení krve, ale jeho práce nezapadla.

Miroslav Liederhaus je umělecký kovář. Nezdědil nadání ani lásku k řemeslu po předcích. Generace před ním se staraly o půdu. I jeho doma k téhle práci vedli, nicméně on se při praxi dostal k výhni a už u ní zůstal. Rozhodl se navíc kromě železa věnovat i sklu. Říká o sobě, že je mistrem slepých uliček, protože neustále objevuje skryté možnosti spojování těchto dvou materiálů. A to metodou pokus – omyl. Dělá nejrůznější svítidla, plastiky i nábytek. Má za sebou několik desítek vystav nejen v Česku, ale i v Německu nebo Dánsku. Dává ovšem přednost tomu, aby jeho netradiční výrobky byly funkční a někomu sloužily.

Soubor historických objektů na takzvaném Bartolomějském návrší v historickém jádru Kolína byl v roce 1995 zapsán na seznam národních kulturních památek. Až na kostel svatého Bartoloměje ale nebyly zdejší stavby širší veřejnosti známé a ani přístupné. To se ovšem změnilo před půl rokem, kdy se po mnohaleté rekonstrukci pro návštěvníky otevřely nejen hradební parkány, ale i interiéry všech budov. Město získalo zelenou oázu přímo ve svém centru a místní šanci dopřát si výlet do minulosti. Zavítáme například do nejstarší zdejší školy, kde v lavici sedával i rybníkář Jakub Krčín.

Podskalí bývalo osadou na pravém břehu Vltavy pod vyšehradskou skálou. Rozkládalo se zhruba mezi Jiráskovým a Železničním mostem. Po dlouhá staletí byl život místních obyvatel nerozlučně spjatý s řekou. Živili se převážně vorařstvím a obchodem se dřevem. Domky i dřevařské ohrady musely v důsledku asanace ustoupit moderní výstavbě na přelomu 19. a 20. století. Nahradily je činžovní domy a budovy různých úřadů. Slavné časy plavců připomínají už jen fotografie a filmy pro pamětníky Poslední Podskalák a Plavecký mariáš a také muzeum v zachovalé celnici, do kterého vás zavedeme.

Divadlo postavené v secesním stylu na počátku 20. století patří k architektonickým perlám Pardubic. Na jeho výzdobě se podíleli tehdejší věhlasní mistři umění. Bylo vybudováno podle návrhů akademického architekta Antonína Balšánka a sochu Genia s tváří Emy Destinové na čele budovy vytvořil akademický sochař Bohumil Kafka. Ten je mimo jiné i autorem největší jezdecké skulptury na světě – Žižkova pomníku na Vítkově v Praze. Východočeský svatostánek milovníků divadelního umění se v letech 2001 – 2002 dočkal rozsáhlé rekonstrukce. Připomeneme si jeho vznik i velký požár, který ho poničil. A samozřejmě si tento skvost prohlédneme.