1. listopadu 2020

Prvním mužským klášterem u nás byl ten břevnovský. Vznikl v roce 993 na popud knížete Boleslava II. a prvního pražského biskupa Vojtěcha. Ten do něj také přivedl z Říma 12 benediktýnských mnichů, aby tu šířili křesťanskou kulturu. V průběhu víc než tisíciletí museli řádoví bratři areál několikrát opustit, ale nakonec se do něj vždy dokázali vrátit. Dnes jich v něm žije deset, rozhodně se ale neuzavírají před světem. Část prostor je přístupná veřejnosti a my si je prohlédneme. Zavedeme vás kupříkladu do reprezentačního Tereziánského sálu, který se pyšní krásnou výzdobou. Pozornost si bezpochyby zaslouží i bazilika sv. Markéty. V areálu najdete dokonce i pivovar, který navazuje na dávnou místní tradici vaření zlatavého moku.

Peklo máme spojené především s pohádkami. V naší zemi byste ale našli na dvě desítky sídel a lokalit s tímhle trochu strašidelným názvem. K nejznámějším patří osmikilometrové údolí Robečského potoka od obce Zahrádky k České Lípě, které bylo v roce 1967 vyhlášeno národní přírodní památkou. Rušno je v něm zejména na jaře, kdy davy turistů přicházejí obdivovat koberce rozkvetlých bledulí. Své kouzlo má ovšem v každém ročním období. Prohlédneme si skály, krásnou krajinu a také víc než dvě stě metrů dlouhý ocelový viadukt s pěti pískovcovými oblouky, jehož stavba v osmdesátých letech minulého věku údolí zachránila. Původně měla totiž železnice vést přímo jím, podél potoka.

Libor Pražan se ve své dílně v Hradcích na Českobudějovicku věnoval nejprve restaurování historického nábytku. Pak ho ale začala lákat výroba hudebních nástrojů. A protože sám hraje na kytaru, zaměřil se hlavně na tyto oblíbené instrumenty. Staví je pro studenty hudby i koncertní mistry. Jeden z jeho kousk ů jste mohli slyšet třeba letos na festivalu Pražské jaro. Libor nás nechá nahlédnout do své dílny, prozradí nám, z jakého materiálu tvoří, kde ho shání a v čem se jeho nástroje liší od ostatních. Dozvíme se také, že restauruje díla svých předchůdců i to, pro koho pořádá workshopy.

Za kolébku rybníkářství v Čechách mnozí z nás považují jižní Čechy a za zakladatele slavné tradice Rožmberky. Jenže už o něco dřív vznikaly vodní plochy sloužící k chovu ryb ve velkém na východě naší země. O jejich budování se nejvíc zasloužil rod Pernštejnů. Jeho příslušníci jich založili na dvě stovky, dochovala se zhruba polovina. K největším z rybníků, které obhospodařovali, patří stohektarový Bohdanečský. Stejně jako každý rok se 28. října konal jeho výlov. Letos se musel obejít bez diváků, my jsme na něj ale vyrazili už loni, takže si připomeneme skvělou atmosféru, která při něm panuje.

Bělá pod Pradědem leží v krásném údolí pod nejvyšší horou Jeseníků. Na mapách se poprvé objevila v roce 1964, kdy vznikla sloučením obcí Domašov a Adolfovice. Pokud se rozhodnete projít ji z jednoho konce na druhý, čeká vás 13 kilometrů dlouhá štreka. Spoustu zajímavostí najdete rovněž v okolí, které můžete prozkoumat i v sedle bicyklu. Krajina je protkaná sítí cyklotras, ty vás dovedou k několika přírodním rezervacím. My se vydáme k Borku u Domašova. Cestou narazíme například na Kamzičí skálu, prozradíme vám, kolik zvířat, po nichž dostala jméno, v oblasti v současnosti žije, a prohlédneme si také unikátní kamenné moře ve svahu Zaječí hory.

Česká republika je velmocí v počtu rozhleden. Napočítali byste jich u nás kolem pěti set. Jedna nedávno vyrostla u Stodu na Plzeňsku. Připomíná starou obrannou věž z časů starověkého Říma. Na svém pozemku ji vybudoval Petr Štěpanovský. Do neobvyklého díla se pustil především kvůli svým kamarádům. Ti totiž hledali nějakou tvrz nebo zříceninu, kde by se mohli věnovat svému koníčku - historickému šermu. Dozvíme se, jak se neobvyklý projekt zrodil, jak náročná stavba je, co ještě chybí k jejímu dokončení, kam až z ní dohlédneme a proč nakonec v její blízkosti vyrostl celý areál, ve kterém si na své přijdou dospělí i děti.