30. srpna 2020

Obec Lázně Libverda leží v malebné kotlině v podhůří Jizerských hor. Proslavily ji především lázně. Už v 15. století se začaly šířit pověsti o léčivých účincích místního pramene Boží voda. Osvěžovali se u něj věřící, kteří putovali z Lužice do mariánského poutního kostela v Hejnicích. Později se o zázračně vodě dozvěděl mimo jiné i vojevůdce Albrecht z Valdštejna, který si ji nechával posílat na svá válečná tažení. Teprve rodina Clam Gallasů ale nechala v druhé polovině 18. století postavit areál, v němž se kurýrovalo a pramen podrobit chemickým zkouškám. Zjistilo se, že obsahuje až 97 procent oxidu uhličitého.

V místech, kudy vede česko-bavorská hranice, vyšlápneme na jeden z nejvyšších šumavských vrcholů –Ostrý. Vlastně tu můžeme pokořit hned vrcholy dva. Malý Ostrý se tyčí do výšky 1266 metrů, zatímco jeho o trochu vyšší bratříček – sousední Velký Ostrý – až do 1293 metrů. Podle mnoha milovníků Šumavy jde o její vůbec nejhezčí horu. Možná proto, že nabízí panoramatický daleký výhled do všech směrů. Pro svoji siluetu z českého vnitrozemí dostala přezdívku Prsa Matky Boží. Stejně dominantně působí při pohledu ze sousední bavorské oblasti Lamer Winkel, a proto ji naši západní sousedé možná trochu neskromně, ale hrdě nazývají Matterhorn Bavorského lesa.

Modrotisk je tradiční technika tisku na textil, která byla před dvěma lety zařazena na seznam nehmotného světového dědictví UNESCO. Modrá látka s bílými motivy začala být populární koncem 18. století a postupně se na mnoha místech stala neodmyslitelnou součástí lidových krojů. Typickým materiálem byla hlavně pro kroje Horácka a Valašska. V té době byly modrotiskařské dílny skoro v každém městečku, ale dnes fungují už jen dvě – v Olešnici a Strážnici. A stejně tak už byste u nás našli jen dva muže, kteří vyrábějí a opravují formy pro tisk na látku. Letos obdržel titul Nositel lidových tradic, které dostávají udržovatelé starých řemesel. My vás za Jaroslavem Pluchou a Milanem Bartošem zavedeme.

Důl Mauritius v katastru obce Hřebečná v oblasti Krušných hor byl největší cínový na české straně hranice. Ruda se zde těžila celých 400 let, od poloviny 16. století až do konce druhé světové války. V době největšího rozkvětu se v něm dobývalo až kolem 1000 tun za rok, což bylo na tehdejší poměry úctyhodné množství. V roce 2014 se stal národní kulturní památkou a zároveň byla část jeho chodeb zpřístupněna veřejnosti. Od července 2019 je dokonce zapsán na seznam památek UNESCO jako součást Hornického regionu Erzgebirge – Krušnohoří. Jeho přístupné partie připomínají práci horníků a vývoj oboru po dobu čtyř století.

Český les je tak trochu ve stínu známější Šumavy a mnohá jeho kouzelná místa proto zatím zůstávají turisty neobjevená. Platí to i o Hvožďanské louce nedaleko Poběžovic, o níž odborníci tvrdí, že patří mezi ty vůbec nejvzácnější v Plzeňském kraji. Leží sice uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny, ale v ochranném pásmu vodního zdroje, a tak byla uchráněna před zásahy člověka. Není příliš velká, její rozloha je zhruba sedm hektarů. Díky péči, kterou jí věnují dobrovolníci z Českého svazu ochránců přírody, na ní ovšem stále kvetou chráněné orchideje a hořce a poletují vzácní motýli.