16. srpna 2020

Už na konci 10. století stával podle zmínky v Kosmově kronice v dnešní Litomyšli hrad, jehož úkolem bylo střežit kolem vedoucí důležitou obchodní cestu, takzvanou Trstenickou stezku. Po husitských válkách se dočkal díky tehdejším majitelům panství Kostkům z Postupic přestavby. A ve věku následujícím získalo šlechtické sídlo podobu renesančního zámku, který okouzluje odborníky i návštěvníky dodnes. V roce 1999 byl dokonce zapsán na prestižní seznam kulturního dědictví UNESCO. Prohlédneme si jeho reprezentační sály i klasicistní zámecké divadlo, které patří ke světovým unikátům.

Železniční trať kopírující tok řeky Sázavy dostala pro svou romantickou podobu ve 20. letech minulého věku od trampů přezdívku Posázavský pacifik a tento název jí zůstal dodnes. My se projedeme po části vedoucí ze Světlé nad Sázavou do Čerčan. I na ní objevíme celou řadu mimořádně atraktivních míst pro letní toulky. Koleje spojují jinak velmi obtížně dostupná místa. I přes náročnost terénu se trať podařilo dostavět za pouhé 4 roky. Náspy, mosty a tunely tu na sebe často těsně navazují a vytvářejí unikátní souborné technické dílo. Hned za Ledčí například vlak projede vůbec nejdelším tunelem na trase. Jmenuje se Podhradský a měří víc než čtvrt kilometru.

Jan Hoffmann z Bozkova se věnuje výrobě dřevěných hraček. Při práci uplatňuje výhradně vlastní návrhy. Pomocí šablon je kreslí na olšové prkno. Není pichlavé, nedělá třísky. Detaily, jako například kolíček nebo hlaveň, dělá z bukového dřeva. Na své si u něj v dílně přijde frézka, pásová pila, vrtačka i bruska. Hračky různých tvarů a velikostí nehýří barvami. Tvůrce upřednostňuje materiál přírodní. Podporuje podle něj fantazii, je inspirativní a často dokáže taky vyloudit úsměv. Jako třeba žabka otvírající tlamičku. V dílně má svoje stálé místo i jeho první vyrobená loď. Jan nám ukáže i další kousky, které pod jeho rukama vznikají.

Josef Hlávka patřil mezi nejvýznamnější evropské architekty 19. století. My si představíme jeho unikátní pražskou stavbu, ve které přicházejí na svět děti. Lidé si někdy myslí, že jde o kostel nebo klášter. Zemská porodnice v ulici U Apolináře je jedna z nejstarších stále fungujících na světě. Řadí se do oblasti novogotické architektury a zadavatelem stavby bylo město Praha s poradním sborem lékařů. Zařízení bylo otevřeno v roce 1875 a od té doby se v něm narodilo téměř půl milionu dětí. Bylo v něm dokonce možné nechtěné miminko odložit. A bohaté nevěrné dámy tam mohly tajně porodit. Dozvíme se i to, proč má areál pavilonové uspořádání.

Až na samotných hranicích s Polskem ve Frýdlantském výběžku najdete Jindřichovice pod Smrkem. Jejich zakladateli byli páni z Biberštejna, rodu, který přišel do Čech ve 13. století pravděpodobně z Míšně. V obci byl v roce 2009 otevřen Žijící skanzen, který nabízí pohled do života venkovského obyvatelstva před průmyslovou revolucí. Není jako ostatní, cílem jeho tvůrců nebylo vybudovat vesničku z domů přenesených z regionu. Chtěli dát dohromady jedno funkční hospodářství a na něm ukázat vývoj architektury od pravěku až do 19. století. Projdeme se areálem a zavedeme vás také na motýlí stezku.

První naučnou stezku u nás vybudoval amatérský přírodovědec Rudolf Kögler už před druhou světovou válkou v okolí severočeské Krásné Lípy. Uvědomoval si, že z geologického pohledu je tamní krajina nesmírně zajímavá. Původní dvanáctikilometrová cesta vedla od doubické Vápenky přes Kyjov do Vlčí Hory. Bylo na ní sedmdesát dřevěných informačních tabulí, které autor sám před každou zimou uklízel. Zemřel krátce po válce a jeho stezka upadla v zapomnění. Obnovy se dočkala až v novém tisíciletí. Od roku 2006 nese jméno svého tvůrce a je dokonce o deset kilometrů delší, než byla cesta historická.