9. srpna 2020

První písemná zmínka o luhačovických léčivých pramenech se váže už k roku 1669. Panstvo z rodu Serenyiů si je nechalo prozkoumat odborníky. A pak se pustilo do budování lázní. Pro jejich hosty tu v průběhu následujících století vyrostla celá řada unikátních staveb. Některé z nich navrhl legendární básník dřeva Dušan Jurkovič. Hned 16 zdejších budov je zařazeno mezi kulturní památky. Díky jejich rozmanitosti aspirují Luhačovice dokonce na zápis do seznamu kulturního dědictví UNESCO. Připomeneme si, jak vznikaly a projdeme se také opravenou funkcionalistickou kolonádou.

Jizera pramení na českopolském pomezí. Její jméno pochází z keltštiny, v níž znamenalo prudký, rychlý, silný. Před víc než půlstoletím objevili její půvaby vodáci. Zkušenosti v ní získávali i pozdější mistři světa a olympijští medailisté ve vodním slalomu – Jiří Prskavec starší i mladší nebo Ondřej Tunka, kteří v kraji vyrůstali. Ostřílení borci vyrážejí na divokou horní část. Pro rekreační sportovce je vhodnější ta střední, která už je mírnější. Po ní se budeme plavit my a prohlédneme si zajímavá místa v okolí.. Zastavíme se například v Malé Skále, u zříceniny hradu Vranov a také v Dlaskově statku.

V rodině Lenky Macečkové z Nového Hrozenkova se po generace věnují rukodělné tvorbě. Dědeček byl řezbář, maminka je vyhlášená svými štípanými holubičkami. A v případě Lenky platilo ono známé, že jablko nepadlo daleko od stromu. Jen se věnuje jinému oboru. Učarovala jí technika síťování. Specializuje se především na výrobu replik částí místních lidových krojů. Za svůj um získala v roce 2018 titul Nositelka tradic lidového řemesla. Předvede nám, co všechno dovede vytvořit a co její práce obnáší. A také prozradí, co bylo prvním kouskem, který starou textilní technikou zhotovila.

Posledními majiteli Bečova nad Teplou byli Beaufortové-Spontini. Když jim po 2. světové válce jejich sídlo zkonfiskovali, stačili ještě ukrýt do hradní kaple relikviář svatého Maura. Na denní světlo se památka, hodnotou srovnatelná s korunovačními klenoty, znovu dostala po téměř čtyřech desetiletích. A dnes ji přijíždějí obdivovat tisíce návštěvníků. My se ale tentokrát zaměříme na jiné zajímavosti. Prostory hradu sice zatím na své zpřístupnění čekají, ale nově ho můžete obejít po unikátní půlkilometrové stezce. Na ní se dozvíte, jakou proměnou prošla lokalita během uplynulých sedmi staletí. A za zastavení rozhodně stojí také botanická zahrada, která si v době svého vzniku vysloužila označení druhé Průhonice.

Mohli jste ho vidět v několika filmových pohádkách, ale rozhodně nejde o kulisu. První písemná zmínka o vodním mlýnu v Hoslovicích na Strakonicku pochází už z roku 1352. A obilí se v něm zpracovávalo ještě v minulém století. Dodnes si v něm můžete udělat představu, jak se tu hospodařilo a prohlédnout si kompletní vybavení. Všechno při starém tady zůstalo díky příslušníkům posledního mlynářského rodu, který tu působil. Příběh bratrů Karla a Františka Harantových si při prohlídce také můžete vyslechnout. Své hospodářství si po změně režimu po druhé světové válce sice ubránili, ale jednoduché to rozhodně neměli.