10. května 2020

Královské město Kutná Hora vyrostlo koncem 13. století v místech, kde se nacházelo ohromné podzemní bohatství stříbrných rud, na pozemcích sedleckého kláštera. Původně šlo o řadu hornických osad, které vznikaly živelně u jednotlivých šachet. Poté co důlní díla zmizela z oblasti dnešního centra, otevřel se prostor pro pravidelnější zástavbu. Díky bohatství plynoucí z hornické činnosti se stala Kutná Hora už ve 14. století druhým největším a nejvýznamnějším městem království. Její význam začal upadat až po bitvě na Bílé Hoře, nicméně z dob největší slávy se do dnešních dnů zachovala spousta unikátních památek. My jsme si je vyrazili prohlédnout v době, kdy kvůli pandemii byly uzavřené a ulice města prázdné.

Zoo Chleby byla založena v roce 1997 coby první nestátní zoologická zahrada v České republice. U jejího zrodu stál René Franěk se svou ženou, kteří nejdřív chovali řadu zvířat na své zahradě a posléze se rozhodli, že vybudují zařízení přístupné i dalším zájemcům. Kdysi zanedbaný pozemek kolem poničené fary se postupně proměňoval v několik malých výběhů a dnes se zoo pyšní hned dvěma velkými areály se stovkami obyvatel. Zdejší odborníci mají na svém kontě i významné chovatelské úspěchy. My jsme do zoo zavítali ještě v době, kdy v ní všichni netrpělivě vyhlíželi první návštěvníky, a zajímalo nás, jak těžkou dobu zvládají.

Národní dům v Prostějově je považován za perlu české secese a jeden ze skvostů naší moderní architektury. Jde o první monumentální dílo Jana Kotěry, jedné z nejvýznamnějších osobností oboru 20. století. Postaveno bylo v roce 1907. Stalo se symbolem české státnosti a i proto bylo za druhé světové války trnem v oku Němcům, kteří se na jeho podobě dost podepsali. Nyní má za sebou nákladnou rekonstrukci. Na první pohled stavba vypadá tak trochu, jako by pocházela z jiného světa. Je bohatě členěná, s mohutnou věží a množstvím ozdobných prvků skoro připomíná zámek. Secese kombinovala umění s užitností, čerpala motivy z přírody i mytologie, hledala nové výrazové prostředky, a to je na budově patrné.

Název městečka Spálené Poříčí vystihuje jeho polohu i osud. Kdysi vyrostlo na březích říčky Bradavy, a tím si vysloužilo jméno Poříčí. Místní byli většinou protestanti, což vadilo katolickému faráři i vrchnosti. Na pomoc proto pozvali generála Buquoye s vojáky, a ten nechal 8. října 1620 celé městečko podpálit. Obyvatelé před žoldáky utekli, nebyl tak nikdo, kdo by mohl hasit, a domy lehly popelem. Generál poté táhl dál ku Praze, kde se přesně o měsíc později zúčastnil na Bílé hoře po boku císařských vojsk bitvy proti českým stavům. Poříčí bylo posléze z trosek postaveno znovu a dostalo oficiálně přívlastek Spálené. Právě letos si místní připomínají čtyřsté výročí ohnivé katastrofy, a tak jsme se za nimi zajeli podívat s kamerou.

Vamberská paličkovaná krajka je pojmem nejen v naší zemi. Ale málokdo ví, že se do města, s nímž je neodmyslitelně spjata, dostala z Krušných hor. Za majitele vamberského panství se kdysi provdala Magdaléna rozená Reichlová z Moldeku a s sebou přivezla vzory flanderské krajky, které naučila místní ženy paličkovat. V Krušných horách dlouhá a slavná tradice naopak postupně zanikla. Ale v roce 2006 se v Litvínově dala dohromady skupina žen, která ji oživila. Pro své výrobky dokonce získaly certifikát Krušnohorské paličkované krajky. V době pandemie pak přišly s nápadem vytvořit dárky pro zdravotní personál a spustily lavinu, která se začala šířit po celé republice.

Jedním ze státních zámků, na kterém museli odložit zahájení hlavní sezóny a teprve vyhlížejí návštěvníky, je ten ve Slatiňanech.V několika uplynulých letech prošel velkou omlazovací kúrou. Ta mu vrátila nejen v interiérech, ale i na vnějších fasádách podobu z časů na přelomu 19. a 20. století. Tehdy patřil knížecímu rodu Auerspergů, pro který byl až do druhé světové války oblíbeným venkovským sídlem. S výjimkou nejchladnějších měsíců v roce na něm rodina trávila veškerý volný čas, proto je velmi pohodlně a účelně zařízen. Při naší návštěvě jsme zjistili, na co se turisté mohou těšit.